SMS Panther byl pátý ze šesti dělových člunů třídy Iltis německého císařského námořnictva. Tyto lodě byly určeny pro službu v německých zámořských koloniích a k prosazování zájmů Německa v rámci tzv. politiky dělových člunů. Panther byl spuštěn na vodu 1. dubna 1901 a operoval zejména v latinskoamerických a afrických vodách. Jako jediný ze své třídy přečkal I. světovou válku. Sešrotován byl roku 1931.
Panther byl mimo jiné hlavním aktérem mezinárodního incidentu, známého jako „skok Panthera do Agadiru“ během druhé marocké krize v létě 1911. 1. července tohoto roku zakotvil v marockém přístavu Agadir. Příjezd německého dělového člunu vyvolal rozruch a jméno Panther zaplnilo titulní stránky světového tisku. Francie, podporovaná Velkou Británií, spatřovala v přítomnosti německých válečných lodí u marockého pobřeží ohrožení svých zájmů a němečtí diplomaté využili situace k nátlaku na prosazení zájmů Německa. 20. července dělový člun Agadir opustil, diplomatická jednání však pokračovala. Německo uznalo francouzský nárok na Maroko výměnou za část Francouzského Konga. Celá krize přispěla k eskalaci mezinárodního napětí, které nakonec vedlo k vypuknutí I. světové války.
Aféra Markomannia a střetnutí s Crête à Pierrot náhled|vlevo|Panther v roce 1902 již po dokončení a s výzbrojí náhled|vlevo|Crête à Pierrot krátce před explozí náhled|vlevo|Anténor Firmin, jeden z kandidátů na nového prezidenta Haiti. Jeho stranu podporoval dělový člun Crête à Pierrot. náhled|vpravo|Pierre Nord Alexis, druhý z kandidátů na prezidenta. Jeho stranu svým zásahem podpořil Panther. Na rozdíl od svých starších sester vstoupil Panther do služby příliš pozdě na to, aby mohl zasáhnout proti boxerům v Číně. V červenci 1902 vyslyšel císař Vilém II. prosby hamburských firem na ochranu německé obchodní kolonie v Ciudad Bolívar a tak prvním úkolem Panther bylo hlídkování na řece Orinoko a v jejím ústí. Loď se vydala na dalekou plavbu pod velením korvetního kapitána Richarda Eckermanna, ale ještě než mohla dorazit do hlídkové oblasti, zastihl jí v Port-au-Prince na Haiti jiný rozkaz…
V květnu 1902 došlo na Haiti k sesazení dosavadního prezidenta Tirésiase Simona Sama. Největšími kandidáty na nového prezidenta byli bývalý ministr financí Anténor Firmin a generál a ministr války prozatímní vlády Pierre Nord Alexis. Firmin měl podporu admirála Hammertona Killicka, jehož dělový člun Crête à Pierrot kotvil v přístavu a sídle provizorní vlády Cap-Haïtien. Během voleb 28. a 29. června 1902 došlo mezi oběma frakcemi k přestřelce. Alexis sice dokázal svého soka porazit a donutit k ústupu, ale Firmin se sám prohlásil prezidentem a později zahájil protiútok…Není-li uvedeno jinak, je hlavním zdrojem Die preußisch-deutsche Marine in Lateinamerika 1866–1914 (kapitoly 10-12) uvedená v externích odkazech.
Za této situace došlo 2. září k zadržení parníku Markomannia společnosti HAPAG profirmistickým dělovým člunem Crête à Pierrot. Ten byl již 25. července prohlášen prozatímní vládou za pirátskou loď. Parník byl na cestě z Port-au-Prince do Hamburku a vezl i náklad zbraní a munice pro prozatímní vládu v Cap-Haïtien. Firmin město obklíčil a zahájil útok. Vjezd do přístavu hlídal Crête à Pierrot, který donutil parník k zastavení. Po zabavení a vyložení kontrabandu nechal parník pokračovat v jeho cestě. Kromě dvoudenního zdržení v plavbě nevznikla firmě HAGAP žádná materiální škoda, ale přesto se Němci rozhodli poslat do oblasti dělový člun Panther (toho času na cestě do Venezuely), aby podpořil prozatímní vládu a hájil zájmy Německa a německých obchodníků v oblasti. Tato pomoc přišla prozatímní vládě velmi vhod, protože sama neměla žádné loďstvo, se kterým by mohla zneškodnit Crête à Pierrot a tento svou přítomností blokoval dodávky zásob a zbraní do obleženého města.
Dne 5. září obdržel Panther v Port-au-Prince rozkaz k plavbě na sever a zneškodnění Crête à Pierrot. Aby odjezd německého dělového člunu z hlavního města nebyl zpozorován, vyplul Panther ještě téže noci. Prohledával pobřeží a ve 12:20 následujícího dne objevil Crête à Pierrot kotvícího v přístavu Gonaives. Ačkoliv papírově byl Crête à Pierrot silnější (1x160mm, 1x120mm a 4x100mm děla proti 2x105mm a 6x37mm), Němci měli výhodu naprostého překvapení. Nikdo na firmistickém člunu nečekal nebezpečí a tak dělový člun odpočíval s vyhaslými kotli, zbaven tak jakékoliv možnosti manévrovat a většina důstojníků (včetně admirála Killicka) byla na břehu. Panther vypálil varovný výstřel a vyzval protivníka aby se vzdal. Bylo dojednáno čtvrthodinové příměří, během něhož měla posádka Crête à Pierrot opustit loď a odebrat se na břeh. Tak se taky stalo. Koncem této lhůty na loď dorazil i admirál Killick a nechal spustit vlajku. Eckermann se plánoval zmocnit lodi. Když ale němečtí námořníci nastupovali do člunů, objevil se kdosi na palubě opuštěného Crête à Pierrot a Eckermann nechal na protivníka několikrát vystřelit z lodních děl, aby ho donutil opustit loď. Obával se, že by se nepřítel mohl pokusit svoji loď potopit, aby nepadla do rukou Němců. Nakonec se ale stejně rozhodl Crête à Pierrot potopit, protože se blížila noc a nebylo jak ukořistěný dělový člun odtáhnout. Panther tak opět zahájil palbu a po zásahu do skladiště střeliva Crête à Pierrot explodoval, rozlomil se vedví a rychle se potopil.
První velké vítězství pro Panther ale i pro prozatímní vládu, neboť teď jí bylo možné zásobovat po moři. Na novém německém dělovém člunu, který teprve před půl rokem vstoupil do služby, se ale objevily „dětské nemoci“: dělo na přídi muselo po pěti výstřelech pro poruchu zastavit palbu a dělo na lodní zádi muselo přestat střílet po dvacátém čtvrtém výstřelu, protože otřesy poškozovaly palubu.
Plavba po Orinocu náhled|vpravo|SMS Stosch – jedna z lodí zadržovaných v deltě Orinoca Po krátkém zdržení v Cap-Haïtien pokračoval Panther přes KingstonDo Kingstonu na Jamajce připlul 27. září, jak informují New York Times z 28. září 1902: v cestě ke svému původnímu cíli: německé obchodní kolonii v Ciudad Bolívar na řece Orinoko, asi 350 km od ústí do moře. Ciudad Bolívar byl tou dobou kontrolován rebely a venezuelská vláda prezidenta Castra vyhlásila blokádu na řece a samotný Ciudad Bolívar byl postřelován dvěma vládními dělovými čluny. Když se korvetní kapitán Eckermann koncem září 1902 v Kingstonu dozvěděl tyto novinky, požádal telegrafem o přehodnocení situace a změnu cílového přístavu na Port of Spain na Trinidadu. Tam zakotvil 5. října 1902. Vzhledem k nejasné situaci potřeboval Eckermann získat informace o posledním vývoji na řece, protože původní rozkazy s takovýmto vývojem situace nepočítaly. Zejména nevěděl, jaké je stanovisko Německa. Zda blokádu uznává, či nikoliv. Tou dobou kotvil v Port of Spain i „lamač blokády“ Bolivar a jeho kapitán Fossa se stal pro Eckermanna vítaným zdrojem informací. Ten Eckermannovi potvrdil ostřelování Ciudad Bolívar a poskytl informace o blokádě, která ale nebyla moc účinná: dva vládní dělové čluny nemohly uhlídat asi 350 km širokou deltu Orinoca. V deltě se nacházely tři škunery německé společnosti na těžbu a zpracování asfaltu Pedernales, ale venezuelský konzul Figueredo v Port of Spain požadoval 200$ úplatek za propuštění oněch tří lodí. Jelikož Eckermann neznal stanovisko německé vlády k blokádě, rozhodl se nepouštět se prozatím do záchranné operace a pokračovat do Ciudad Bolívar.
Ráno 7. října vyplul Panther z Port of Spain. Na palubě byly kromě 55 pytlů pošty z Evropy i tři němečtí pasažéři a Eckermann měl průvodní dopis pro velitele vládní pevnosti Los Castillos generála Zapatu. Tato pevnost se nacházela asi 150 km od ústí a kontrolovala tak pohyb na řece. Cestou proti proudu Orinoca mohla posádka německého dělového člunu pozorovat opuštěné dvorce. Jejich obyvatelé prchli do pralesa, protože Panther považovali za jeden z castrovských dělových člunů. Když Eckermann zakotvil u pevnosti Los Castillos, vybídl ho velitel malého vládního člunu, aby překotvil na dostřel děl vládní pevnosti. Když toto Eckermann odmítl, bylo mu řečeno, že další cesta proti proudu nepřipadá v úvahu. To Eckermann ignoroval a navečer 9. října zakotvil v Ciudad Bolívar. Pro vzbouřenci kontrolované město to bylo první spojení se světem po dlouhé době, ale žádná velká evakuace se nekonala. Eckermann vzal na palubu na zpáteční plavbu pouze jednu německou rodinu s tříměsíčním dítětem, která byla už šest měsíců na cestě ze střední Kolumbie, ale kvůli blokádě uvázla v Ciudad Bolívar. O dva dny později se dělový člun vydal na zpáteční plavbu.
Po návratu do Port of Spain obdržel Eckermann konečně odpověď na svůj předchozí dotaz z Berlína a sice že císařské Německo neuznává blokádu. Proto se Eckermann rozhodl vyslyšet žádost tří škunerů asfaltové společnosti (byla mezi nimi i školní loď SMS Stosch) o vojenský doprovod z blokované delty. Časně ráno 18. října se Panther setkal se škunery poblíž ústí Rio Pedernales a doprovodil je bezpečně do Port of Spain. Proti odplutí škunerů z delty sice protestoval venezuelský konzul Figueredo, ale venezuelské dělové čluny nezasáhly. Z Port of Spain Panther zamířil do kubánské Havany, kde teprve došlo na opravu uchycení zadního děla a paluby, která byla poškozena od střetnutí s Crête à Pierrot.
Během této cesty Panther urazil více než 7500 námořních mil (cca 13 900 km), přičemž teploty ve strojovně a kotelně se šplhaly až k 48-58°C.
Venezuelská krize (1902–1903) náhled|vlevo|Manuel Antonio Matos se svými spolubojovníky náhled|vlevo|SMS Vineta – jeden ze souputníků Panthera během venezuelské krize vlevo|náhled|Venezuelský záliv, jezero a Maracaibo Situace ve Venezuele se během roku 1902 stále komplikovala. Boje mezi armádou prezidenta Cipriano Castro Ruize a opozicí, kterou vedl zeť bývalého prezidenta Guzmána Manuel Antonio Matos, sužovaly Venezuelu od léta 1901 a německé společnosti požadovaly ochranu svých zájmů. Německo a Velká Británie proto začaly zvažovat námořní blokádu Venezuely. Poté, co se k uvažované blokádě (spíše politicky než vojensky) přidala 15. prosince 1902 i Itálie, vyhlásila následující den německá spolková rada námořní vojenskou blokádu Venezuely.
Německé východoamerické divizi křižníků, složené z chráněného křižníku SMS Vineta, lehkých křižníkůV dobové terminologii nazývaných malými křižníky. SMS Gazelle a SMS Falke, dělového člunu Panther a výcvikových lodí kadetů SMS Stosch a SMS Charlotte, velel námořní kapitán Georg Scheder-Bieschin. Později byl svaz na krátkou dobu rozšířen i o venezuelský dělový člun Restaurador (ex jachta Atlanta), který se stal 11. prosince kořistí Gazelle. Ačkoliv oficiálně blokádu schválila spolková rada až 16. prosince, již 20. listopadu obdržel Scheder telegram, aby začal s přípravami na blokádu.
Zpočátku plnil Panther funkci spojovacího plavidla a předával zprávy mezi jednotkami podílejícími se na blokádě. Většina z nich totiž nebyla ještě vybavena bezdrátovým telegrafem a jedinou lodí s takovým přístrojem na palubě byl britský chráněný křižník HMS Ariadne (vlajková loď viceadmirála Sira Douglase), který tak jako jediný mohl udržovat spojení s kabelovým telegrafem vybavenými stanicemi v Port of Spain a Kingstonu. Později byl Panther v této úloze vystřídán výcvikovou lodí SMS Stosch a britskými torpédoborci HMS Quail a HMS Rocket.
Po vypršení ultimáta, které dal 7. prosince Scheder Castrovi, zahájili Němci a Britové 9. prosince v 16:45 přepad venezuelského přístavu La Guayra. Účelem bylo zajmout všechny v přístavu zakotvená válečná plavidla.