náhled|Miloš Nesvadba (vpravo) jako policajt Pazdušek (Jan Drda: Městečko na dlani, Studio Národního divadla, 1947) Miloš Nesvadba (17. dubna 1925 Praha – 22. července 2020Zemřel Miloš Nesvadba) byl český herec, spisovatel, ilustrátor, výtvarník, dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze známý svými kresbičkami a malůvkami pro děti, působil také jako komiksový kreslíř, karikaturista, divadelní a televizní scénograf. Jeho syn Michal Nesvadba je známý herec, bavič a mim.

Život Vyrůstal se starším bratrem Jiřím, který se stal scénografem a divadelním režisérem. Odmaturoval na reálném gymnáziu (1944) a přihlásil se na Státní konzervatoř v Praze. Jeho studia však přerušila druhá světová válka a po válce se na konzervatoř již nevrátil. Hereckou průpravu získal v Souboru mladých Jindřicha Honzla (později Studia Národního divadla). V roce 1948 byl angažován do činohry Národního divadla, kde ztvárnil desítky rolí. Poslední představení, derniéru Revizora zde odehrál spolu s Lubou Skořepovou dne 18. června 2014.

Na filmovém platně se objevil ve více než 30 filmech, většinou v drobných rolích. Debutoval v historické komedii Miroslava Cikána Alena v roce 1947. Nejvíce filmových rolí ztvárnil v průběhu 50. let, později se objevoval na filmovém plátně celkem zřídka. Jednu z mála hlavních rolí dostal v budovatelském filmu Zítra se bude tančit všude (1952). Nezapomenutelnou roli prince ze Země zacházejícího slunce si zahrál v pohádce Bořivoje Zemana Pyšná princezna (1952). Příležitostně se objevoval i v televizních seriálech a inscenacích. Velkou oblibu si také získal svými hereckými a kreslířskými výstupy v pořadech pro děti. V roce 1977 podepsal tzv. antichartu a jeho jméno díky podpisu bylo na druhé stránce Rudého práva.

Vedle herectví od mládí projevoval neobyčejné výtvarné nadání, díky kterému proslul také jako kreslíř karikatur a vtipů, ilustrátor knih, z nichž některé sám napsal. Kreslil do novin a časopisů, jako výtvarník stál i u zrodu časopisu Dikobraz. Svou práci převážně zasvětil dětem a jeho jméno je také úzce spjato s dvěma dětskými časopisy Mateřídouška a Sluníčko, ve kterých hojně publikoval svoje kresby i literární díla.

V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize.

Se svou ženou, kostýmní výtvarnicí Jaroslavou měl dva syny. Prvorozený syn Michal je herec a mim, stejně jako jeho otec se věnuje převážně dětem. Mladší syn Martin je vydavatelem časopisu a provozuje malou cestovní kancelář. Miloš Nesvadba byl i dědem (měl čtyři vnoučata) a pradědem.

Věnoval se také ilustrátorské činnosti, zejména knížek pro děti. V roce 1989 byl jmenován zasloužilým umělcem.

Zemřel dne 22. července 2020 ve věku 95 let. Poslední rozloučení, kterého se zúčastnila jeho rodina, kolegové i příznivci jeho díla, se konalo 6. srpna 2020 ve vinohradském chrámu Nejsvětějšího srdce Páně. Pietní akt se v kostele odehrával po tom, co se rodina nedohodla s vedením pražského Národního divadla na obřadu v budově divadla; podle ředitele Jana Buriana bylo rozloučení v Národním divadle neuskutečnitelné z důvodu jeho rekonstrukce.

Divadelní role, výběr 1945 Aristofanés: Bohatství, Kairon, Studio ND (hráno v býv. Velké operetě), režie Stanislav Vyskočil 1946 Josef Čapek, Karel Čapek: Ze života hmyzu, Chrobák, Slepý mravenec, Novinář, Národní divadlo, režie Jindřich Honzl 1949 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Nespokojenec, První básník, Tylovo divadlo, režie František Salzer 1949 Alois Jirásek: Lucerna, Michal, Národní divadlo, režie Josef Pehr 1961 William Shakespeare: Král Lear, Herold, Smetanovo divadlo, režie František Salzer 1974 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Brissaille, Tylovo divadlo, režie Miroslav Macháček 1982 Jan Drda: Hrátky s čertem, Karborund, Tylovo divadlo, režie Václav Hudeček 1997 William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Filostrates, Národní divadlo, režie Jan Kačer 2002 Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, Pan divák, Národní divadlo, režie Michal Dočekal 2006 N. V. Gogol: Revizor, Kupec, Stavovské divadlo, režie Michal Dočekal

Film, výběr 1952 Zítra se bude tančit všude – role: Lojza Novák 1952 Haškovy povídky ze starého mocnářství – role: písař u soudu 1952 Pyšná princezna – role: princ ze země zacházejícího slunce 1956 Hrátky s čertem – role: nápadník princ Romuald 1956 Synové hor – role: Feistauer 1957 Poslušně hlásím – role: kadet Adolf Biegler 1959 O medvědu Ondřejovi – role: hrabě Tadeáš 1966 Ukradená vzducholoď – role: pirát

1969 Slasti Otce vlasti – role: tancmajstr 1970 Na kometě – role: Husejn 1970 Svatby pana Voka – role: velitel Fendrich

Televize 1971 Růže a prsten – role: princ Bulka

Knihy pro děti (výběr) Ondra a 3 Marťánkové – 1963 Evička a Monoklíček Knihy pro děti s ilustracemi Miloše Nesvadby z posledních let: Michal maluje s tátou – září 2007 Michal doma s mámou – září 2008 Krok za krokem celým rokem – září 2008 Knížka pro malé čarodějky – září 2008

Odkazy

Reference HÁJEK, Jiří et al. Divadlo nové doby (1945–1948). Vyd. 1. Praha: Panorama, 1990. 505 s. (Dramatická umění). ISBN 80-7038-140-X. S. 383–4. náhled|Autogram Miloše Nesvadby (spolu s kresbičkou) v knize Bubetka v Praze od Ladislava Dvorského z roku 1985

Literatura B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1985. 383 s. (Klub čtenářů). S. 172, 263. František Černý. Pozdravy za divadelní rampu. 1. vyd. Praha: Divadelní ústav, 1971, 216 s. S. 56. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce: divadlo a společnost 1945–1955. Vyd. 1. Praha: Academia, 2007. 526 s. . S. 81, 164, 272, 458. Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 178, 475, 476. Vlasta Fabianová a Ladislav Daneš. Jsem to já?. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1993. 470 s. (Klub čtenářů; sv. 670). . S. 262. Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 654 s. . S. 294–295. Petr Hořec. Úsměvy paní Thálie: herci o sobě, o divadle a filmu. Vyd. 1. Praha: Daniel, 1992. 279 s. . S. 62–6. Petr Hořec, Olga Nytrová. Jak slavívali a slaví slavní. Vyd. 1. V Praze: Euromedia Group – Knižní klub, 1999. 206 s. . S. 94–107. Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl. Faustovské srdce Karla Högera. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1994. 468 s. . S. 183.

Kolektiv autorů. Kniha o Národním divadle 1883–1963: [Sborník]. 1. vyd. Praha: Orbis, 1964. 168 s. S. 136. Kolektiv autorů. Národní divadlo a jeho předchůdcii: slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 623 s. S. 335. Hana Konečná a kol. Čtení o Národním divadle. 1. vyd. Praha: Odeon, 1983. 412 s. Klub čtenářů; Sv. 513. S. 386.

Externí odkazy

Miloš Nesvadba v souborném katalogu Akademie věd ČR

Miloš Nesvadba na stránkách Národního divadla Miloš Nesvadba na comicsDB Evidenční záznamy archivu bezpečnostních složek Kreslené vtipy Miloše Nesvadby v Dikobraze

Kategorie:Čeští výtvarníci Kategorie:Čeští ilustrátoři Kategorie:Čeští karikaturisté Kategorie:Čeští kreslíři Kategorie:Čeští komiksoví kreslíři Kategorie:Čeští autoři kreslených vtipů Kategorie:Čeští scénografové Kategorie:Scénografové Národního divadla Kategorie:Kostýmní výtvarníci Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští divadelní herci Kategorie:Čeští filmoví herci Kategorie:Čeští televizní herci Kategorie:Herci Národního divadla Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští spisovatelé 21. století Kategorie:Čeští spisovatelé knížek pro děti Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:Českoslovenští zasloužilí umělci Kategorie:Narození v roce 1925 Kategorie:Narození 17. dubna Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 2020 Kategorie:Úmrtí 22. července Kategorie:Muži