Sauropodomorpha („sauropodomorfové“) byla poměrně rozsáhlá skupina dlouhokrkých býložravých dinosaurů, kteří postupně přešli na kvadrupední (čtyřnohý) způsob chůze a stali se z nich největší suchozemští živočichové všech dob.Článek o hmotnostním limitu největších sauropodů na webu iDnes P. Martin Sander (2023). Sauropods. Current Biology. 33 (2): R52-R58. doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2022.12.024 První relativně velké formy sauropodomorfů se začaly objevovat již v průběhu pozdního triasu.Rodrigo T. Müller & Maurício S. Garcia (2022). A sauropodomorph (Dinosauria, Saurischia) specimen from the Upper Triassic of southern Brazil and the early increase in size in Sauropodomorpha. Journal of Vertebrate Paleontology: e2002879. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2021.2002879
Charakteristika Největší sauropodomorfové se s hmotností až kolem 100 tunGonzález Riga, Bernardo J.; Lamanna, Matthew C.; Ortiz David, Leonardo D.; Calvo, Jorge O.; Coria, Juan P. (2016). "A gigantic new dinosaur from Argentina and the evolution of the sauropod hind foot". Scientific Reports. 6: 19165. doi: 10.1038/srep19165 a délkou i přes 40 metrů (sauropodní dinosauři) stali největšími známými suchozemskými tvory všech dobD’Emic, M. D. (2023). The evolution of maximum terrestrial body mass in sauropod dinosaurs. Current Biology. 33: 9R349–R350. doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2023.02.067. Například druh Supersaurus vivianae mohl být podle novějších zjištění dlouhý asi 39 až 42 metrů, což by z něho patrně činilo nejdelšího dosud známého obratlovce vůbec. Obří rody jako Argentinosaurus nebo Patagotitan tak představují s předstihem největší známé sauropodomorfy, sauropody, plazopánvé dinosaury, dinosaury i suchozemské obratlovce v dějinách života na naší planetě.
Evoluce Výzkumy naznačují, že šíření sauropodomorfů do nových geografických oblastí a nakonec i jejich globální rozšíření v průběhu rané jury souviselo jak s vymizením konkurence v podobě býložravých plazů na konci období triasu (při hromadném vymírání na přelomu triasu a jury před 201 miliony let) a zejména pak se změnou klimatu ve stejném období (od suchého k vlhčímu a místy i teplejšímu).Emma M. Dunne, Alexander Farnsworth, Roger B.J. Benson, Pedro L. Godoy, Sarah E. Greene, Paul J. Valdes, Daniel J. Lunt & Richard J. Butler (2022). Climatic controls on the ecological ascendancy of dinosaurs. Current Biology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2022.11.064 Již na přelomu triasu a jury byli sauropodomorfové značně diverzifikovanou a geograficky rozšířenou skupinou, jak ukazují také fosilní otisky jejich stop.Martin G. Lockley, Jens N. Lallensack, Lara Sciscio & Emese M. Bordy (2023). The early Mesozoic saurischian trackways Evazoum and Otozoum: implications for 'prosauropod' (basal sauropodomorph) gaits. Historical Biology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1080/08912963.2022.2163170
Jak ukázaly objevy z Jihoafrické republiky (geologické souvrství (svrchní) Elliot), ještě v období rané jury se vyskytovaly i velmi malé formy sauropodomorfů s tělesnou hmotností pod 100 kg (konkrétně kolem 75 kg).Kimberley E. J. Chapelle, Jennifer Botha and Jonah N. Choiniere (2023). Osteohistology reveals the smallest adult Jurassic sauropodomorph. Royal Society Open Science. 10 (6): 221565. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.221565
Taxonomie náhled|vlevo|Rekonstrukce vzezření plateosaura. Taxon Sauropodomorpha byl vytvořen německým paleontologem von Huenem v roce 1932. Zahrnuje menší primitivní formy (Panphagia, Saturnalia) i pozdější gigantické rody jako byl Argentinosaurus nebo Puertasaurus. Tento taxon byl dlouho členěn mezi skupiny prosauropodů Prosauropoda (dnes již nepoužívaný taxon) a sauropodů Sauropoda. Mezi nejznámější rody patří evropský Plateosaurus.Rémi Lefebvre, Ronan Allain, Alexandra Houssaye & Raphaël Cornette (2020). Disentangling biological variability and taphonomy: shape analysis of the limb long bones of the sauropodomorph dinosaur Plateosaurus. PeerJ, 8: e9359. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.9359
Ukazuje se také, že evoluce raných forem těchto dinosaurů byla velmi rychlá a jejich biodiverzita již v období rané jury mnohem větší, než se dříve předpokládalo.Rodrigo T. Müller & Maurício S. Garcia (2019). Rise of an empire: analysing the high diversity of the earliest sauropodomorph dinosaurs through distinct hypotheses. Historical Biology. doi: https://doi.org/10.1080/08912963.2019.1587754 To dokládají například také početné fosilní stopy a série stop, objevované na území Afriky i jinde.Riyaad Mukaddam, Emese M. Bordy, Martin G. Lockley & Kimberley E. J. Chapelle (2020). Reviving Kalosauropus, an Early Jurassic sauropodomorph track from southern Africa (Lesotho). Historical Biology. doi: 10.1080/08912963.2020.1834542
V období triasu byla tato skupina rozšířená zejména na území jihozápadní Gondwany, tedy současné Jižní Ameriky. Nalézáme zde malé archaické formy zhruba do hmotnosti 50 kilogramů, robustnější riojasauridy i první obří formy ze skupiny lessemsauridů.Diego Pol, Alejandro Otero, Cecilia A. Apaldetti & Ricardo J. Martínez (2021). Triassic sauropodomorph dinosaurs from South America: The origin and diversification of dinosaur dominated herbivorous faunas. Journal of South American Earth Sciences. 103145. doi: https://doi.org/10.1016/j.jsames.2020.103145
Druhová rozmanitost S počtem přibližně 432 vědecky platných (validních) druhů, popsaných k lednu roku 2026 jsou sauropodomorfové druhou nejpočetnější a druhově nejrozmanitější skupinou druhohorních dinosaurů (po teropodech, kteří mají ještě zhruba o více než sto platně popsaných druhů více). Jejich počet tak představuje asi 27,4 % z celkového počtu všech známých druhohorních dinosaurů.
Paleobiologie Vědecká studie z roku 2018 ukazuje, že morfologii a celkový vzhled fosilií bazálních sauropodomorfů (a zřejmě i dalších dinosaurů) mohla značně ovlivnit také dlouhodobá komprese hornin, tedy sedimentárního nadloží.Rodrigo Temp Müller; et al. (2018). Under pressure: Effect of sedimentary compression on the iliac morphology of early sauropodomorphs. Journal of South American Earth Sciences. doi: https://doi.org/10.1016/j.jsames.2018.09.005
Po dlouhou dobu bylo předpokládáno, že obří sauropodi museli žít ve vodě, která nadnášela jejich ohromná těla. V 50. letech 20. století ale bylo prokázáno, že sauropodi se nemohli potápět hlouběji pod hladinu (pod úroveň horní části trupu), protože by je velmi rychle zahubilo působení hydrostatického tlaku.https://www.idnes.cz/technet/veda/dinosaurus-potapeni-brontosaurus-potapeni.A191122_123441_veda_mla
Histologický výzkum dokládá, že vývojově primitivní (bazální) sauropodomorfové procházeli fází rychlého růstu, jejich růst se ale v době pohlavní dospělosti nezastavil a v pomalejším tempu stále pokračoval až do smrti daného jedince. Častou kostní nemocí těchto i jiných dinosaurů byla pravděpodobně osteomyelitida.Carla de Cerff, Emil Krupandan & Anusuya Chinsamy (2020). Palaeobiological implications of the osteohistology of a basal sauropodomorph dinosaur from South Africa. Historical Biology. doi: https://doi.org/10.1080/08912963.2020.1833000 Jejich charakteristicky dlouhý krk se vyvíjel po etapách a prodlužoval se postupně v průběhu milionů let vývoje.Lísie V. S. Damke,Fabiula P. Bem,Mariana Doering,Tamara R. Piovesan & Rodrigo T. Müller (2022). The elongated neck of sauropodomorph dinosaurs evolved gradually. The Anatomical Record (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1002/ar.25107
Podle dalšího výzkumu měli raní sauropodomorfové velmi dobrý čich, a to i ve srovnání s ostatními dinosaury.Rodrigo Temp Müller (2021). Olfactory acuity in early sauropodomorph dinosaurs. Historical Biology (advance online publication). doi: 10.1080/08912963.2021.1914600
Rozšíření páteřního kanálu v křížové oblasti, zjištěné u některých sauropodů a stegosauridů přivedlo badatele na konci 19. a v první polovině 20. století k mylné domněnce, že tito dinosauři byli vybaveni druhým nervovým centrem právě v této oblasti těla. Sekundární "mozek" měl pomáhat s ovládáním ocasu a zadních končetin a posilovat zde funkci vzdáleného mozku v lebce. Ve skutečnosti však dinosauři žádný druhý mozek neměli, jedná se patrně jen o rozšíření páteřního kanálu pro umístění glykogenového tělesa – zásobárny polysacharidu glykogenu, známou například u dnešních ptáků.
Sauropodi se nejspíš vůbec nevyskytovali ve vysokých zeměpisných polohách (za polárními kruhy), byli výrazně citliví na výkyvy podnebí a obecně se jich více vyskytovalo na jižní polokouli v teplých tropických oblastech.Alfio Alessandro Chiarenza, Philip D. Mannion, Alex Farnsworth, Matthew T. Carrano & Sara Varela (2021). Climatic constraints on the biogeographic history of Mesozoic dinosaurs. Current Biology. doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2021.11.061
V některých případech se dochovaly také vzácné otisky kůže některých sauropodů (např. rod Haestasaurus).https://www.idnes.cz/technet/veda/dinosaurus-druhohory-fosilie-haest-haestasaurus-sauropod-kuze.A220512_131054_veda_vse
Výzkum založený na rozboru biomarkerů oxidačního stresu ve stehenních kostech dinosaurů a dalších obratlovců ukazuje, že teplokrevní (endotermní) byli patrně všichni plazopánví dinosauři (včetně sauropodomorfů), zatímco mezi ptakopánvými nalezneme převážně potenciálně "studenokrevné" druhy nebo zástupce s jinými fyziologickými adaptacemi.
Výkonná termofyziologie a "teplokrevnost" (funkční endotermie) se u dinosaurů patrně objevila v období rané jury (asi před 201 až 175 miliony let) a souvisela zejména s teplotou klimatu. U teropodů a ptakopánvých dinosaurů, kteří se rozšířili i do klimaticky méně příznivých prostředí s výrazně nižšími teplotami bylo vyvinutí endotermie nezbytnou anatomickou adaptací. U sauropodomorfů naopak pozorujeme dlouhodobou závislost na vyšších teplotách prostředí.Chiarenza, A. A.; et al. (2023). Early Jurassic origin of avian endothermy and thermophysiological diversity in Dinosauria. bioRxiv. 2023.12.21.572807 (preprint). doi: https://doi.org/10.1101/2023.12.21.572807
Taxonomie Taxonomie Sauropodomorpha podle Bentona, 2004.
Podřád Sauropodomorpha Bagualosaurus Buriolestes Eoraptor Pampadromaeus Panphagia Chromogisaurus Saturnalia Thecodontosaurus Čeleď Plateosauridae Riojasaurus Čeleď Massospondylidae Infrařád Sauropoda Čeleď Vulcanodontidae Čeleď Omeisauridae Oddělení Neosauropoda Čeleď Cetiosauridae Čeleď Diplodocidae Pododdělení Macronaria Čeleď Camarasauridae Infraoddělení Titanosauriformes Čeleď Brachiosauridae Kohorta Somphospondyli Čeleď Euhelopodidae Čeleď Titanosauridae
Odkazy
Reference
Literatura Benton, M. J. (2004). Vertebrate Palaeontology, Third Edition. Blackwell Publishing, 472 pp. Weishampel, D. B., Dodson, P., Osmólska, H. (eds.) (2004). The Dinosauria, Second Edition. University of California Press., 861 pp. Wilson, J. A. (2002). Sauropod dinosaur phylogeny: critique and cladistic analysis, Zoological Journal of the Linnean Society 136: 217–276. Max Cardoso Langer , Blair Wayne McPhee, Júlio César de Almeida Marsola, Lúcio Roberto-da-Silva & Sérgio Furtado Cabreira (2019). Anatomy of the dinosaur Pampadromaeus barberenai (Saurischia--Sauropodomorpha) from the Late Triassic Santa Maria Formation of southern Brazil. PLoS ONE 14(2): e0212543. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0212543 Daniel D. Cashmore, Philip D. Mannion, Paul Upchurch & Richard J. Butler (2020). Ten more years of discovery: revisiting the quality of the sauropodomorph dinosaur fossil record. Palaeontology. doi: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/pala.12496 Fabbri, M.; et al. (2021). A shift in ontogenetic timing produced the unique sauropod skull. Evolution. doi: https://doi.org/10.1111/evo.14190