Alkoholismus nebo též závislost na alkoholu, opilství je chronické recidivující onemocnění postihující nejen celou osobnost postiženého jedince po stránce psychické a fyzické, ale i jeho blízké, zvláště pak rodinné příslušníky. Patří mezi nejzávažnější a nejrozšířenější formy závislosti. Obecně lze o alkoholismu hovořit tehdy, pokud dosáhne závislost na alkoholu takového stupně, že škodí buď jedinci, společnosti nebo oběma. Tuto nemoc je možno léčit. Průběh závislosti na alkoholu je různý. Odlišuje se mimo jiné podle toho, jaký alkohol je zneužíván.
Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí, že v roce 2016 trpělo poruchami souvisejícími s užíváním alkoholu celosvětově 283 milionů lidí. V České republice je alkohol problém, který je často bagatelizován. Problémy specifické pro ČR popisuje článek Alkoholismus v Česku.
Slovo alkohol pochází z arabského al-kahal, což lze přeložit jako jemná substance. Vzniká působením kvasinek při kvašení cukrů. Tento proces je v přirozeném prostředí možný nejvýše do 14 % obsahu ethanolu, protože poté jsou kvasinky ničeny vlastním produktem. Dalším procesem vzniká ocet.
Výrazy „alkoholismus“ a „alkoholik“ jsou považovány za stigmatizující a mohou odradit od vyhledání léčby, proto se v klinickém kontextu často místo nich používají diagnostické termíny jako „porucha související s užíváním alkoholu“ nebo „závislost na alkoholu“.
Alkohol je návykový a jeho dlouhodobá nadměrná konzumace má mnoho negativních zdravotních a sociálních důsledků. Může poškodit všechny orgánové systémy, ale zvláště postihuje mozek, srdce, játra, slinivku břišní a imunitní systém. Nadměrná konzumace může vést k poruchám spánku a závažným kognitivním problémům, jako je demence či poškození mozku. Projevuje se i fyzickými účinky jako nepravidelný srdeční rytmus, oslabená imunitní reakce, cirhóza jater, zvýšené riziko rakoviny a závažné abstinenční příznaky v případě náhlého vysazení.náhled|William Hogarth: Gin Lane (Ginová ulička, asi 1751)Uvedené účinky mohou zkrátit průměrnou délku života až o 10 let. Pití alkoholu během těhotenství může poškodit zdraví dítěte, a řízení pod vlivem alkoholu zvyšuje riziko dopravních nehod. Alkoholismus je spojován s násilnou i nenásilnou trestnou činností. V roce 2013 byl alkoholismus přímou příčinou 139 000 úmrtí po celém světě, nicméně úmrtí pravděpodobně souvisejících s alkoholem bylo v roce 2012 celosvětově 3,3 milionu.
Vznik alkoholismu se připisuje rovným dílem vlivům prostředí i dědičnosti. Jedinci, jejichž rodič nebo sourozenec trpí poruchou spojenou s užíváním alkoholu, mají 3–4krát vyšší pravděpodobnost, že se u nich také alkoholismus projeví, ale ve skutečnosti k tomu dochází pouze u menšiny z nich. Mezi faktory prostředí patří sociální, kulturní a behaviorální vlivy. Riziko zvyšuje vysoká úroveň stresu a úzkosti, ale také nízká cena alkoholu a jeho snadná dostupnost. Z lékařského hlediska je alkoholismus považován za fyzické i duševní onemocnění. K odhalení případného alkoholismu se obvykle používají dotazníky a k potvrzení diagnózy se poté shromažďují další informace.
Léčba má několik forem. Vzhledem ke zdravotním problémům, které se mohou během odvykání vyskytnout, by měl být jeho průběh pečlivě sledován. Léčbu mohou komplikovat duševní onemocnění nebo jiné závislosti. K tomu, aby se zabránilo návratu osoby k alkoholismu, se využívá individuální a skupinová terapie nebo podpůrné skupiny.
Historie Alkohol má v historii dlouhou tradici užívání i zneužívání. Biblické, egyptské a babylónské prameny zaznamenávají historii zneužívání alkoholu a závislosti na něm. V některých starověkých kulturách byl alkohol uctíván, zatímco v jiných bylo jeho zneužívání odsuzováno. Nadměrné zneužívání alkoholu a opilost byly již před tisíci lety považovány za příčinu společenských problémů. náhled|Trojúhelníkový model závislosti V roce 1647 zdokumentoval řecký mnich jménem Agapios jako první skutečnost, že chronické zneužívání alkoholu souvisí s toxicitou pro tělo a nervový systém, což vedlo k celé řadě zdravotních poruch, jako jsou záchvaty, ochrnutí a vnitřní krvácení. Definice chronické opilosti, jak se tehdy nazývala, a jejích nepříznivých důsledků však nebyla z lékařského hlediska dobře stanovena až do 18. století.
V roce 1784 zdůraznil Benjamin Rush návykovou látku jako příčinný faktor. Od poloviny 19. století se postupně prosadil dvoufaktorový model, který zohledňoval jak návykovou látku, tak osobu. Od 70. let 20. století se standardem stal model, který popisuje závislost trojúhelníkem: návyková látka/jedinec/prostředí. Tyto tři klíčové faktory ovlivňují užívání návykové látky: alkohol (typ, síla, dostupnost atd.), jedinec (věk, genetika, osobnost atd.) a prostředí (příbuzní, chudoba, společenské normy, protidrogová politika atd.).
V roce 1819 zavedl německý lékař C. W. Hufeland termín „dipsomanie“, který byl později nahrazen pojmem „alkoholismus“. Termín „alkoholismus“ poprvé použil švédský lékař Magnus Huss v publikaci z roku 1852 k popisu systémových nežádoucích účinků alkoholu.
V letech 1910 až 1920 vedly důsledky zneužívání alkoholu a chronické opilosti k nárůstu počtu členů hnutí za střídmost a k zavedení prohibice v mnoha zemích Severní Ameriky a severských zemích, tedy k celostátním zákazům výroby, dovozu, přepravy a prodeje alkoholických nápojů, které obecně platily až do konce 20. let nebo počátku 30. let. Tato opatření vedla k poklesu úmrtnosti způsobené alkoholismem a jaterní cirhózou.
Působení alkoholu na mozek a nervovou soustavu náhled|Alkohol škodí zvláště dětem Alkohol působí na lidský mozek nejrůznějším způsobem. Může působit podobně jako amfetamin, tedy povzbudivě, ale zároveň zklidňuje a otupuje úzkost (podobně jako např. benzodiazepiny). Má i lehce anestetický účinek. Po požití tedy dojde k pocitům uvolnění a klidu. Ovlivňuje tělesnou teplotu a působí též na motoriku. Tyto účinky alkoholu způsobuje skutečnost, že alkohol působí na různé systémy přenosu impulsů mezi nervovými buňkami (neuropřenašečové systémy): dopaminový, serotoninový, endorfinový.
Zablokuje-li alkohol glutamátové receptory, může dojít k utlumení několika různých procesů v neuronu, který přijímá podněty, včetně výdeje dalších neuropřenašečů. Zároveň tlumí aktivaci enzymů a hormonů, které hrají zásadní roli takřka ve všech tělesných procesech. Dochází ke zhoršení schopnosti neuronu zapínat a vypínat geny. Zapínání a vypínání genů je jedna ze základních tělesných funkcí. Je to jediný způsob, jak neurony mohou vytvářet receptory, vylučovat neuropřenašeče a udržovat se při životě. Narušení těchto procesů vede k narušení správného fungování mozku.
Alkohol ze začátku zvyšuje chuť k jídlu. Nepřímo stimuluje činnost hypotalamu, tedy oblasti mozku, ve které se nachází centrum hladu. Alkohol snižuje i rychlost reakcí. Je pravděpodobné, že i mozek pracuje pomaleji, zároveň ale i zornice reagují pomaleji na stimuly z mozku a zhoršuje se motorika. Díky velkému uvolňování tepla může snadněji nastat smrt zmrznutím nebo podchlazením.
Protože první stadium okysličení alkoholu probíhá postupně, koluje nerozředěný v krvi, která jej zahání do všech tkání. Jestliže se na dočasném uskladnění alkoholu podílejí všechny tělesné tkáně, je tímto procesem nejvíce poškozena tkáň nervová, která je na alkohol vůbec nejcitlivější. Tím je i vysvětlena opilost, jež je tedy v pravém smyslu narušení především vyšší nervové činnosti, což je práce buněk mozkové tkáně. Pořadí působení alkoholu na nervový systém je následující: mozková kůra, podkoří a mozeček, prodloužená mícha.
Alkohol a mediátorový systém Alkohol uklidňuje nervy a vytváří pocit uvolnění. Důvodem je, že GABA má tlumivý účinek na další neurony, a tak zpomaluje aktivitu určitých částí mozku. Alkohol zvyšuje účinek GABA (kyselina gamaaminomáselná) a naopak snižuje účinek glutamátu na NMDA receptorech v CNS. Dále dochází ke změně v dalších neurotransmiterových systémech zejména serotoninu, noradrenalinu a acetylcholinu.
Řada GABA receptorů je uložena v malém mozku (mozečku), části mozku ovládající jemnou motoriku. Po požití alkoholu se zhoršuje jemná motorika, protože se zpomalí aktivita mozečku.
Paměť Funkce hipokampu má zásadní význam pro krátkodobou paměť a schopnost úsudku. Naváže-li se alkohol na glutamátové receptory v hippocampu, může znatelně ovlivňovat paměť. Jedinec si ztěžka vzpomíná na to, co se stalo poslední dobou. Dokonce může dojít i k výpadkům paměti. Stejně tak se sníží schopnost sledovat své chování.
Genetika I když přímá genetická souvislost není zcela prokázána, je jisté, že děti z rodin, kde je otec alkoholik, mívají v porovnání s ostatními dětmi dvojnásobný počet úrazů, mnohem více trpí onemocněním horních cest dýchacích a dokonce pětkrát častěji jsou v evidenci nejrůznějších psychiatrických pracovišť. Nejčastěji je to však způsobené ne tím, že je jeden z rodičů alkoholik, ale proto, že celá funkčnost rodiny je špatná. Velice ohroženou skupinou jsou mladí muži, jejichž otec je závislý na alkoholu. Rodinná zátěž se udává asi na 64 % mužských potomků. Geneticky dědičná barva očí také koreluje s tendencí k propuknutí závislosti.Barva očí souvisí s alkoholismem. Dostupné online.
Vstřebávání alkoholu v lidském těle náhled|upright=1.3|Spotřeba alkoholu na osobu v litrech čistého alkoholu v roce 2008 Absorpce V lidském organismu může být alkohol absorbován všemi částmi trávicí trubice, plícemi, močovým měchýřem, pobřišnicí, pohrudnicí a podkožním vazivem. Po požití alkohol rychle proniká sliznicí trávicího systému do krevního oběhu celého těla. Jeho koncentrace v krvi rychle stoupá a dosahuje maxima asi po jedné hodině. Jestliže dojde k požití jídla před pitím, zpomalí se vstřebávání ethanolu (až 6 hodin).
Likvidace Likvidace alkoholu v těle probíhá hlavně oxidací v játrech (až 98 %), kde alkohol odevzdá značné množství tepla, což vyvolá rozšíření povrchových kožních cév, kterými se nehospodárně teplo vydává. Dále se alkohol likviduje vydechováním a částečně se vylučuje močí.
Také pokles promile alkoholu v krvi není konstantní. Závisí na množství požitého alkoholu, na době, za kterou byl alkohol vypit, ale i na toleranci, na momentální duševní a tělesné kondici.
Oxidace Aby mohla nastat oxidace, potřebuje organismus jaterní ferment alkoholoxidázu, který se vyskytuje u člověka už asi od 5 let věku. Jeho výskyt je u různých národností různý a také trvalé zatěžování jater alkoholiků vede v prvních obdobích k uvolňování většího množství dalších oxidačních systémů, později už je tomu naopak. Proto v prvním období alkoholismu dochází ke zvyšování tolerance (snášenlivosti alkoholu organismem, pro stejný účinek je třeba většího množství látky), která v dalším průběhu klesá. Při oxidaci alkoholu v játrech se uvolní energie o velikosti 7 cal/g. To znamená, že alkohol dovede pokrýt až polovinu energetického přívodu potřebného pro tělesnou aktivitu s mírnou svalovou zátěží.
Opilost
náhled|Obraz opilé ženy (od Jana Steena, z roku 1663) V počátcích alkoholického opojení vzniká u člověka stav spokojeného a sdílného rozpoložení mysli. Obvykle se to projevuje i navenek veselým výrazem v obličeji, svítivýma očima, živou mimikou, výřečností a smíchem. Člověk je rozpustilý, snadno a rád uzavírá přátelství, dostavuje se u něho zvýšený pocit sebevědomí, dojem, že by snadno překonal všechny životní těžkosti. Právě tento stav je často nejsilnějším popudem, proč člověk sahá po alkoholu a považuje jej za společníka ve štěstí a útěchu v neštěstí.
V dalším průběhu opilosti alkohol postihuje i činnost podkoří a mozečku. Pijící člověk se stává nekritický, netaktní, začíná křičet, zpívat, nedbá na své okolí. Jeho chování a jednání je impulzivní, nepromyšlené. Takoví lidé už postrádají schopnost naslouchat druhým, neumějí kontrolovat svou řeč, jejich obličej rudne, puls stoupá nad 100/min. Pohyby jsou neuspořádané, opilý snadno porazí sklenici, má závratě, při chůzi vrávorá a vidí dvojitě. Při těžké akutní otravě alkoholem se dostavuje již únava, spavost, často zvracení.