Myjava (hist. Miava, , Miava), přezdívaná také "Metropole pod slámou" podle stejnojmenného románu spisovatelky Zuzky Zgurišky, je město nacházející se v západní části Trenčínského kraje na Slovensku, 50 km od krajského města Trenčín. Má asi 12 000 obyvatel. Od hlavního města Bratislavy je vzdálena přibližně 100 km. V rámci Trenčínského kraje plní funkci terciárního centra zajišťujícího vyšší a specifickou obslužnou infrastrukturu pro obyvatele všech obcí okresu Myjava.
Je charakteristická svým kopaničářským nářečím, které tak trochu zapomíná na háčky a znak ô. K charakteristikám Myjavy a vůbec celé kopaničářské oblasti patří dominantní postavení evangelické církve a. v., což je dědictvím a tradicí Myjavy, Staré Turé, Brezové pod Bradlom a okolního kopaničářského kraje.
Dějiny
Vznik a osidlování náhled|vlevo|František Nádasdy Rok založení obce Myjava se v mnoha zdrojích uvádí jako rok 1586. První kolonizační vlnu tvořili obyvatelé jižního Slovenska, kteří utíkali před nájezdy Turků. Druhá vlna osídlování se nesla v duchu oravsko-povážském. Původní obyvatelé neměli nikdy lehké životní podmínky, které byly spojeny s osídlováním lesní krajiny, formovaly vztah zdejšího člověka ke kraji, obci a nakonec i k církvi. Tato církev se v Myjavě zasloužila o vybudování dodnes nejstarší stavby města – původního evangelického kostela, postaveného v letech 1697–1729. S její podporou vznikly i nové cechy – ševcovský, tkalcovský a řeznický. Byly položeny i základy nejvýznamnějšího myjavského cechu – cechu pytlíkářů. Ten proslavil zdejší řemeslníky v celém Rakousko-Uhersku.
Ve svém rukopise o faráři a kantorech Myjavy z konce 18. století Daniel Krman uvádí, že "Myjava založena byla mezi horami léta páně 1586...". Uvádí tedy založení Myjavy v roce 1586 i na pamětní desce umístěné na novém chrámu a vyhotovené v roce 1701 nebo krátce po něm. Bohužel se nedochovala žádná zakládací listina vesnice Myjava, ale všechny doklady, které se zachovaly svědčí o tom, že k založení došlo v 80. letech 16. století. náhled|Daniel Krman Jako symbol ukončení náboženské intolerance, která měla za následek odebrání myjavského evangelického kostela ve prospěch římskokatolické církve, se stal v roce 1785 nově vybudovaný evangelický kostel. K němu byla později v roce 1856 přistavěna věž, která je dodnes dominantou města.
Slovenské národní obrození náhled|vlevo|Jozef Miloslav Hurban Myjava se stala součástí středoevropských a hlavně slovenských dějin v letech kolem roku 1848. Pod vlivem J. M. Hurbana a dalších národovců se zapojil téměř celý kraj Myjavské pahorkatiny do národního osvobozeneckého hnutí. Vyvrcholením bylo pozdější první Slovenské národní povstání, během kterého byla 19. září 1848 na veřejném shromáždění lidu na Myjavě vyhlášena a přítomným lidem potvrzená první Slovenská národní rada (SNR). Ta představovala první národní orgán v dějinách Slováků. Byla představitelkou politické a vojenské moci Slovenska. Dům paní Kolényové, kde tehdejší SNR zasedala, je součástí Muzea Slovenských národních rad.
Vystěhovalectví Úpadek řemesel na konci 19. století, spojený s národnostním a hospodářským útlakem, se projevil v tomto kraji emigrací do USA a částečně i do Kanady a Argentiny. Ve Spojených státech se myjavský lid usídlil ve velkoměstech jako například New York, Chicago, Pittsburgh, Cleveland, ale i v menších městech a městečkách na východním pobřeží ve státech New York a Pensylvánie. Střediskem s největším počtem vystěhovalců se však stalo městečko Little Falls ve státě New York.
20. století Nové století přineslo na Myjavu čas postupného rozvoje. V roce 1937 se začalo s výrobou armatur, pro Myjavu tak typických. Pokračování rozvoje "Slovenské armaturky Myjava" znamenalo, že tento podnik se stal hlavním městotvorným prvkem a nejdůležitějším zaměstnavatelů v okolí. Již nevyhovující infrastruktura předválečného období si vyžádala kompletní přestavbu města, vedenou tehdejší vládní stranou, což natrvalo změnilo tvář města. Vedle výstavby nových komunikaci, kanalizace, bytové výstavbě se podařilo souběžně vybudovat školní, zdravotní a sociální zařízení, sportovní areál a moderní obchodní síť i s mnoha službami.
Toto období také přineslo rozdělení do té doby fungující, tzv. velké Myjavy. Tímto rozhodnutím z 1. dubna 1955 tak vznikají nové obce Brestovec, Stará Myjava, Poriadie, Rudník, Jablonka a Polianka. Město Myjava bylo také zbaveno sídla okresu a stalo se součástí tehdejšího okresu Senica nad Myjavou (dnes pouze Senica). Město se postupně znovu rozrůstalo, a to hlavně sloučením města s obcí Turá Lúka, které se uskutečnilo 1. ledna 1980. Město Myjava se dočkalo opětovného získání okresu v roce 1996. V současnosti již okresy věcně neexistují, jsou pouze formální.
Geografie
Geomorfologické a geologické podmínky Z geomorfologického hlediska se katastr města Myjava spolu s městskou částí Turá Lúka nachází v provincii Západní Karpaty a v oblasti Slovensko-moravské Karpaty. Největší část území zabírá Myjavská pahorkatina. V její jihovýchodní části se nachází oddíl Brančská bradla a Malé Karpaty. Na západě a severu do území zasahuje výběžek Bílých Karpat, podcelek Žalostinská vrchovina. Charakter území je většinou pahorkatinný, ve výběžku Bílých Karpat má charakter vrchoviny.
Půdní podmínky Z hlediska diferenciace půdního krytu je katastrální území velmi pestré. Na fluviálních sedimentech v oblasti nivy řeky Myjavy a jejích přítoků se vlivem povrchové a podzemní vody vytvořily nivní půdy s různou tloušťkou půdního profilu, zrnitostí a skeletnatostí. Nejrozšířenějšími subtypy jsou fluvizem typická a fluvizem klihová. V nižší části pahorkatiny s převahou flyšového substrátu se v důsledku vlhčího mírně teplého až mírně chladného klimatu vytvořily fluvizemě středně hluboké až hluboké, málo až středně skeletnaté, zrnitosti středně těžké až těžké. V katastrálním území se nacházejí jak fluvizemě typické a fluvizemě pseudoglejové. V oblasti bradlového pásma se vytvořily melanické půdy – rendziny s vysokým obsahem skeletu, malou až střední tloušťkou půdního profilu, převažující hlinitou až jílovohlinitou zrnitostí a s obsahem karbonátů v celém profilu a pararendziny s nižším obsahem skeletu. Ve vyšších částech pahorkatiny a nižších částech vrchoviny se na podložních vápenitých pískovcích, jílovcích a slepencích vytvořily hnědé půdy. Nejrozšířenějším typem jsou kambizemě fluvizemní, typické a pseudoglejové s typickým tenkým humusovým horizontem. Jde o půdy středně hluboké, zrnitosti lehké až středně těžké, se středním až velkým obsahem skeletu
Klimatické podmínky 500px Z hlediska klimatických poměrů lze katastrální území zařadit do mírně teplé klimatické oblasti s horským klimatem a s malou inverzí teplot. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 8 °C. Průměrné roční teploty v červenci dosahují 18–19 °C, v měsíci lednu klesají pod bod mrazu a dosahují -3 až -3,5 °C. Počet letních dnů (s teplotou více než 25 °C) je poměrně velký, dosahuje hodnoty 50 dní v nižších polohách katastru, ve vyšších polohách je to 35 dnů. 500px|vpravo Počet dnů s teplotami nad 0 °C v nižších polohách Myjavské pahorkatiny je 295, ve vyšších polohách 280 dnů. Průměrný počet dnů s celodenním mrazem se pohybuje od 30 do 45 dnů. Počet dnů s teplotami pod bodem mrazu v nižších polohách dosahuje 70 dní, ve vyšších polohách přibližně 85 dní. V katastrálním území převládá severní až severozápadní proudění větrů. Průměrná maximální rychlost větrů dosahuje 60 km/h, v nárazech 120–150 km/h. Nejvíce se silné větry vyskytují v zimě a na jaře.
Hydrologické podmínky 500px Území města z hlediska srážkové činnosti lze zařadit do oblasti mírně vlhké s ročním úhrnem srážek 650 až 700 mm. Uzavřenost Myjavské pahorkatiny a Bílých Karpat způsobuje, že maximum srážek je v měsících červen a červenec (33,43 %), tj. katastr vykazuje horský deštný charakter. V závětrné části má území v průměru 93 deštivých dnů, v návětrné části přibližně 100 deštivých dnů (více než 1 mm srážek). Nejmenší úhrn srážek je v měsících leden–březen, pouze 18,2 % z ročního úhrnu. Trvalá sněhová pokrývka se na Myjavské pahorkatině vyskytuje v průměru 52–60 dní.
Nerostné suroviny Z nerostných surovin se v katastrálním území města vyskytují stavební kámen, štěrkopísky a cihlářské suroviny. V současném období se v území využívá pouze jedno ložisko cihlářských surovin v jižní části města.
Polohopis Město Myjava leží v centrální části Myjavské pahorkatiny, na nivě řeky Myjava, její levostranného přítoku Cengelky a na spodních úsecích plochých, k údolí Myjavy mírně skloněných hřbetů. Myjavská pahorkatina sousedí s Chvojnickou pahorkatinou, Borskou nížinou, Malými Karpaty, Povážským Podoliem a Bílými Karpaty. Jako samostatný podcelek se v rámci vlastní Myjavské pahorkatiny vyčleňují Brančská bradla. Město Nové Mesto nad Váhom je od Myjavy vzdáleno asi 22 kilometrů východně a město Senica přibližně 24 kilometrů jihozápadně. Město sousedí s těmito obcemi : Podbranč, Sobotište, Brestovec, Bukovec, Brezová pod Bradlom, Jablonka, Stará Myjava, Poriadie, Polianka, Rudník, Vrbovce. Město leží od hlavního města Bratislavy 113 km, krajského města Trenčín 49 km a je centrem okresu Myjava.
Části obce Myjava Cengelka Dlhé štvrte Dolná štvrť Hliníky Horný pasienok Jablonská Kolónia Kopánka Padelky Panské zeme Pirte Sekule Smetanovci Staromyjavská Závršky Zubková Žaboškreky Turá Lúka Malejov U Belanských U Vankov
Vodní toky náhled|Řeka Myjava Myjava je řeka na západním Slovensku, na Záhoří, protéká územím okresů Myjava a Senica. Je to levostranný přítok Moravy s délkou 79 km, průměrným průtokem 2,6 m³/s (u obce Štefanov) a plochou povodí 806 km². Je vodním tokem III. řádu. Pramení v Bílých Karpatech pod Šibeničním vrchem (707,5 m n. m.) na území Moravy, v nadmořské výšce cca 660 m n. m., jihovýchodně od moravské obce Nová Lhota. Napájí vodní nádrže Stará Myjava a Brestovec, a následně vtéká do Myjavské pahorkatiny. Přibližně od města Senica až k ústí vytváří řeka Myjava širokou nivu. Tok Myjavy a přilehlé břehové porosty jsou chráněny jako přírodní památka Rieka Myjava. Na území města se do řeky postupně vlévají: Brestovský potok, Cengelka, Svacenický jarok, Smíchov a Malejovský potok.
Vodní plochy Vodní nádrž Brestovec – u Petráša je vodní nádrž vzdálena asi 3 km od centra města. V roce 2001 se stala vodní nádrží 3. kategorie a slouží převážně jako zásobárna užitkové vody pro areál SAM Myjava. Návštěvníky je využíváno hlavně k rybolovu nebo případné opalování se v letních měsících na jeho březích.
Obyvatelstvo
Demografická charakteristika Ve městě Myjava k 31. 12. 2012 žilo 11 893 obyvatel, z toho 5 715 mužů a 6 178 žen. Oproti roku 2011 nastal pokles o 90 obyvatel. V roce 2005 bylo z hlediska demografického rozložení v předproduktivním věku 13,41 % obyvatelstva, v produktivním 65,56 % a v poproduktivním věku 21,03 % obyvatelstva. Hustota obyvatel je 262 na km². Poměr zastoupení obyvatel v předproduktivním a poproduktivním věku je nepříznivý, město má demograficky degresivní vývoj. Porovnáme-li zastoupení mužů a žen na základě demografické struktury, je evidentní, že rozdíl mezi muži a ženami v poproduktivním věku je výrazný ve prospěch žen a naopak v produktivním věku je mírný ve prospěch mužů.
Demografické trendy Za období 1996–2006 má vývoj počtu obyvatel klesající tendenci. Za posledních 10 let klesl počet obyvatel o 449. Vycházeje z údajů lze konstatovat, že ve sledovaném období v každém roce zemřelo více obyvatel než se narodilo. Nepříznivá situace je i v přírůstku (úbytku) obyvatelstva stěhováním. Za sledované období pouze v letech 1996 a 1998 se do města více obyvatel přistěhovalo než odstěhovalo. Celkový přírůstek ve sledovaném období má záporné hodnoty. Podíl žen z trvale bydlícího obyvatelstva tvoří ve městě Myjava 51,7 %. Podíl žen ve městě je tedy přibližně na stejné úrovni jako na celém Slovensku.
Národnostní složení obyvatel