Rosice jsou obec v okrese Chrudim v Pardubickém kraji. Leží dvanáct kilometrů jihovýchodně od Chrudimi. Mají rozlohu 16,09 km²; žije zde  obyvatel.

Obec je často neoficiálně označována jako Rosice u Chrasti. Tak zní oficiálně jméno katastrálního území, místní pošty a někdejší železniční zastávky na zrušené železniční trati Hrochův Týnec – Chrast u Chrudimi. V minulosti byla obec nazývána též Vladycké Rosice.

Historie První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1318.

Exulanti V dobách protireformace (doba temna) žili poddaní ve strachu z toho, že opustí-li víru svých předků, nebudou spaseni, ale budou-li se jí držet, ztratí děti, svobodu nebo svůj život. Z Rosic v Chrudimském kraji v roce 1770 prokazatelně uprchli do Münsterbergu v pruském Slezsku: Franc Chmelík (krejčovský tovaryš z Rosic) a Anna Jehličková (otec Václav, Rosice); v Münsterbergu byli tito mladí lidé 22. neděli po svátku Nejsvětější Trojice oddáni.

Obyvatelstvo

Obecní správa Místní části Obec tvoří čtyři vesnice, k jejichž sloučení došlo 1. července 1974.

Bor u Chroustovic Brčekoly Rosice Synčany

Obecní symboly Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 8. června 2004.

Vzdělání a kultura V Rosicích je základní škola, mateřská škola, několik prodejen, dvě hospody, pošta, sportovní areál s fotbalovým hřištěm, tenisovými, volejbalovými a nohejbalovými dvorci.

Pamětihodnosti Kostel svatého Václava Hřbitovní kostel svatého Václava byl postaven ve druhé polovině 18. století na místě starší renesanční stavby. U kostela se nachází polozděná zvonice z 18. století.

Hospodářský dvůr čp. 8 Dvůr stojí na severním okraji obce při průjezdní silnici, podél níž teče potok Žejbro; sestává ze složitého komplexu budov, jehož jádro tvoří někdejší tvrz stojící uprostřed nádvoří; další objekty byly připojovány v době barokní a později.

Zámeček Objekt svým vzhledem ještě zcela renesanční, zbudovaný v letech 1650–1653, stojí uprostřed rozlehlého hospodářského dvora. Patrové stavení o sedmi osách v průčelí a pěti na boční straně. Ve střední ose zvýšeného přízemí se nachází portál. Vstup v profilovaném ostění s uchy. Po stranách otvoru vstupu stojí polosloupy s jednoduchými hlavicemi. Polosloupy nesou rozštěpený obloukový štít. Pod ním reliéfní hlavička. K plošině před vstupem stoupá z obou stran několik schodů. Sály a místnosti patra jsou opatřeny rovnými stropy a bohatou štukovou dekorací. Tvoří ji rámce s pletencem, perlovcem, rosetami a věnci. Pod dnešním nátěrem stěn se zachovaly zbytky původní malby.

Dům čp. 1 Patrová budova na půdorysu protáhlého obdélníka obrácené průčelím k silnici. Její fasáda byla nově upravena v období mezi oběma světovými válkami. Interiéry plochostropé. Úprava schodiště ukazuje, že objekt je původem klasicistní, možná už barokní.

Hospodářská stavení Severovýchodně od křídla s kaplí, poněkud více vysunuto k silnici, stojí stavení zčásti patrové a zčásti přízemní. Mezi ním a křídlem s kaplí byl ponechán prostor pro vjezd do dvora. Do patrové části při bráně se vchází portálem v obdélném ostění s uchy. Interiér plochostropý. Dál navazují přízemní stavení chlévů, sklenuté plackami a plackami segmentového průřezu. Stáje, chlévy a stodoly ohraničují i pravou stranu dvora.

Část při bráně je patrně barokního původu. Chlévy, stáje a stodoly klasicistní a poklasicistní.

Hromadný hrob z napoleonských válek Asi dva kilometry jihozápadně od Rosic je hromadný hrob z napoleonských válek datovaný k roku 1813. V onom roce nechal místní sedlák pan Dočkal postavit pomník na počest padlým Francouzům, kteří byli ošetřováni v bývalé jízdárně v Rosicích.

Pověst říká, že jeden údajně mrtvý se v otevřené jámě probral a dostal se zpět do Rosic, kde dožil. V sedmdesátých letech 20. století se o něj zajímalo francouzské velvyslanectví.

Pověsti Během třicetileté války se obyvatelé báli, že jim bude odcizen vzácný kostelní zvon, a proto jej ukryli do lesa Doubravy. Za války však všichni pamětníci zahynuli a zvon byl ztracen. Jednou jej náhodou vyhrabala zaběhlá svině. Později zvon vyměnili za zvon v Chrasticích, zvony se však v noci vrátily zpět. Při přeletu mezi obcemi se srazily tak prudce, až rosický zvon pukl. Přelil jej švédský zvonař Ohlson, který si za opravu nevyžádal odměnu, aby tak odčinil zlo, které spáchal jeho národ Čechům za třicetileté války. Jiné zdroje však uvádějí vyplacení odměny za opravu zvonu.

Osobnosti Narodili se zde: Václav Vilém Trnobranský (1819–1883), obrozenecký básník a spisovatel Karel Konvalinka (1885–1970), dirigent, hudební skladatel a pedagog Antonín Boček (1897–1918), voják, příslušník československých legií v Itálii, jeden z 10 legionářů, kteří byli po upadnutí do rakouského zajetí během bitvy na Piavě odsouzeni k smrti a zastřeleni ještě téhož večera 15. června 1918 u vily Casa Montone (lokalita se též uvádí pod názvem Colle di Guarda) v katastru obce Susegana v provincii Treviso). Událost na místě připomíná dvojice pamětních desek v italském a českém jazyce (); ostatky popravených byly po válce převezeny do Prahy na Olšanské hřbitovy.

Galerie

Odkazy Reference ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Pozváni do Slezska: vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. Praha: Kalich, 2001. 599 s. Dostupné online. . S. 303

Literatura KUČA, Karel. České, moravské a slezské zvonice. 2., opr. a rozš. vyd. Praha: Libri, 2001. 379 s. ISBN 80-7277-018-7. ŠORM, Antonín, ed. Pověsti o českých zvonech. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladateství V. Kotrba, 1926. 64 s.

Externí odkazy

oficiální stránky Základní školy Rosice u Chrasti

Kategorie:Vesnice v okrese Chrudim Kategorie:Obce v okrese Chrudim Kategorie:Svazek obcí Košumberska Kategorie:Sídla ve Svitavské pahorkatině Kategorie:Místa spojená s pobělohorským exilem