Reinmar von Zweter (cca 1200 – po 1248) byl německý středověký básník, minnesänger. Byl prvním básníkem, o kterém bezpečně víme, že vstoupil do služeb českého krále (Václava I.). Krom Prahy pobýval na královských dvorech ve Vídni, Kolíně nad Rýnem a v Mohuči. Během svého života vytvořil přes 330 básní, které byly převážně náboženského, politického či moralizujícího charakteru. Nejdůležitější část díla tvoří tzv. spruchas, stručné, většinou jednoslokové básně s výchovným apelem. Iluminace v Codexu Manesse naznačuje, že mohl být slepý. Jako mnozí ostatní opěvoval Reinmar různé mecenáše podle toho, na jakém dvoře právě působil.
Život Pravděpodobně se narodil v rodině nižší šlechty, pánů ze Zeuternu. V minulosti byl často považován za nadaného samouka, ale existuje též domněnka, že byl vzdělán u cisterciáků a byl díky tomu schopen čerpat z latinských zdrojů. V polovině 30. let 13. století byl jeho mecenášem císař Fridrich II. Štaufský. Zweter tehdy podporoval ve svých verších císařskou moc v jejím sporu s mocí papežskou.
Snad díky vlivu královny Kunhuty se později Reinmar od rakouského dvora Babenberků dostal na kratší dobu i k českému královskému dvoru. O králi Václavovi I. se zmiňuje ve dvou básních (č. 149 a 150), na pražském dvoře vytvořil asi ještě dalších sedm básní. Jeho pobyt na dvoře českého krále je nejčastěji kladen do let 1237–1241. Zweter se striktně držel Václavovy politické koncepce, obrátil se kvůli němu dokonce proti císaři Fridrichovi, jehož dříve obdivoval. Dle všeho si tím získal Václavovu důvěru a přízeň, ostatní členové dvora a zvláště příslušníci kléru mu však nevěřili, jak Zweter zachycuje i v jedné básni - bylo to způsobeno jeho minulým brojením proti papežskému lačnění po moci, což bylo tématem jeho starších básní psaných pro Fridricha. Obecně se dá říci, že německá poezie v této době nenašla v Čechách větší ohlas. Z Prahy musel odejít, když se jeho názory odklonily od Václavových, nebo pod tlakem svých nepřátel. Po odchodu z Prahy se znovu postavil proti papežství, na stranu císaře. Ve verších tuto obnovenou lásku k císaři popsal slovy: "Žádný komár nemůže zahnat orla."
Odchod z Prahy pro něj znamenal velkou krizi a do jisté míry se stal tulákem a žebrákem, byl často závislý i na přízni měšťanů, což nebylo pro nevzdělaného šlechtice jednoduché.
Dílo Encyklopedie Allgemeine Deutsche Biographie jeho poezii charakterizovala slovy: "Chybí jí nemilosrdná vášeň. Jistě, má patos a důraz, ale v jeho verších jen zřídka planou žhavé jiskry hněvu. Zůstal šlechticem. Měl smysl pro důstojnost, zůstal cudný, citově rezervovaný, plný umírněnosti a sebekontroly, což ne vždy prospívalo jeho poezii. Dodávalo to jeho zpěvům určitou bledost. Přesun na český dvůr vnesl do jeho poezie určitý buržoazní prvek. Nižší šlechtic, který tam byl opovrhován, se naučil, že to ctnost činí člověka ušlechtilým, a ne rod. Jeho poezie prochází výrazným obratem, když autor vstoupil do života potulného prosícího zpěváka. Boj o přežití mu uvolnil jazyk a umožnil setřást pouta tradice. Veselý, poučný pozdrav stárnoucího básníka od bledého večerního slunce jeho života k zářícímu úsvitu mládí vyzařuje lyrickou sílu. Cítíme z něj pravý pocit, jaký mladík, sevřený pouty dvorské tradice, neznal."
Ve svých textech káral hrubé a šílené rytířské turnaje, opilost a hazard, chválil naopak rozumnou mírnost. Méně než jiní minnesängři se věnoval milostným motivům, byť jednu dámu ve svém díle opěvoval - jistou paní Ehre, zchudlou a vyhnanou šlechtičnu (v jejím osudu možná oplakal i osud svůj, neboť i on byl šlechticem dohnaným až k postavení žebráka svého druhu). V pozdní tvorbě jeho dílo více zlidovělo, nevyhýbal se bajkám, příslovím a zejména hádankám, tedy tomu, co mohlo mít úspěch u širšího publika. Aby si získal měšťanské posluchače, učinil hrdinou řady svých pozdních básní nového hrdinu - moudrého měšťana mistra Ernsta.
V řadě textů si Zweter stěžoval, že mizí skutečná rytířská kultura, v jedné z básní využívá ke kritice i slovní hříčky, když říká, že dříve byly turnaje rytířské (ritterlich), nyní jsou zvířecí (rinderlich). Souvisí to s jeho sklonem k satiře a ironii, která jeho dílo odlišuje od řady jiných minnesängerů. Zajímavostí je, že také vášnivě brojil proti homosexualitě, což je ovšem důkaz, že tato praxe byla v té době přítomná.
Ohlas v kultuře Zweter se objevuje jako vedlejší postava v opeře Richarda Wagnera Tannhäuser, spolu s dalšími básníky té doby, jako jsou Walther von der Vogelweide a Wolfram von Eschenbach. O Zweterově poezii se mluví i ve známém románu Umberta Eca Jméno růže.
Ukázka textu
Reference
Externí odkazy
Literatura
Kategorie:Minnesängři Kategorie:Narození ve 13. století Kategorie:Úmrtí ve 13. století Kategorie:Muži Kategorie:Středověcí básníci