Lewis Allan „Lou“ Reed (2. března 1942, Brooklyn – 27. října 2013, East Hampton) byl americký rockový zpěvák, kytarista, multiinstrumentalista, hudební skladatel, producent, fotograf a příležitostný herec. Nejvíce je znám jako zakládající člen a hlavní textař skupiny The Velvet Underground, později také svoji sólovou kariérou, která trvala několik desetiletí. I když Velvet Underground nezaznamenali komerční úspěch v době své existence, skupina je dodnes označována jako jedna z nejvlivnějších skupin vůbec. V žebříčku 100 největších umělců všech dob časopisu Rolling Stone se skupina umístila na 19. místě. Reed spoluvytvářel základy rocku, do kterého pomohl vnést intelektuálnější myšlenky. Reedovy texty byly často o tématech, která byla tabu, jako sadomasochismus („Venus in Furs“), transvestitismus („Sister Ray“), prostituce („There She Goes Again“) nebo narkomanie („I'm Waiting for the Man“, „White Light/White Heat“, „Heroin“).
Po svém odchodu ze skupiny se v roce 1971 vydal na sólovou dráhu, v následujícím roce vydal skladbu „Walk on the Wild Side“, která se stala hitem. Umístila se na šestnácté příčce v žebříčku Billboard 200 a na desáté příčce v UK Singles Chart. Na B-straně singlu vyšla skladba „Perfect Day“. Reed byl frustrovaný ze špatné kritiky svých alb a v roce 1975 vydal experimentální Metal Machine Music, dvojalbum sestrojené pomocí smyček a zpětné vazby. Album by mohlo kandidovat na cenu „nejhorší LP všech dob“.Nová ilustrovaná encyklopedie rocku, Albatros, Praha, 1995 V žebříčku 100 nejlepších kytaristů všech dob časopisu Rolling Stone se v roce 2003 umístil na 52. příčce, ve stejném žebříčku z roku 2011 na 81. příčce. V žebříčku 100 nejlepších zpěváků všech dob od téhož časopisu se umístil na 62. místě. Reed prožil téměř celý život v New Yorku a jeho hudba je New Yorkem a jeho podsvětím do značné míry inspirována. V roce 2015 byl Lou Reed uveden in memoriam do Rock and Roll Hall of Fame.
Mládí vlevo|náhled|upright|Lou Reed během studií, 1959 Lewis Allan Reed se narodil dne 2. března 1942 v nemocnici Beth El v newyorském obvodu Brooklyn.Blum, s. 11 Byl prvorozeným synem ženy v domácnosti Toby a účetního Sidneyho Reeda. Pět let po narození Lewise se jim narodila dcera Elizabeth.Jovanovic, s. 6 Rodiče měli představu, že se jejich syn stane buď lékařem (matka) nebo převezme rodinnou firmu (otec). Rané dětství Reed prožil s rodiči v Brooklynu a v roce 1953 se rodina přestěhovala do Freeportu na Long Islandu. Se vzděláním začal na Atkinsonově základní škole a po později navštěvoval freeportskou střední školu.Jovanovic, s. 7 Hudbě se věnoval již od dětství; ještě v Brooklynu totiž dostal první lekce hry na klavír, nicméně později zůstal pouze u sbírání rock'N'rollových singlů. Pod vlivem rock'n'rollu také chtěl začít hrát na kytaru a od rodičů tak dostal Gretch Country Gentleman.
Během středoškolských studií se Reed začal věnovat psaní poezie a vedle toho také hrál v místním basketballovém týmu.Jovanovic, s. 8 Hlavním zájem pro něj však byla hudba. Svou první skupinu nazvanou The Shades založil ve svých patnácti letech; tu objevil hledač talentů Bob Shad, který skupině zajistil nahrání singlu.Jovanovic, s. 10 Skupina tedy nahrála písně „Leave Her For Me“ a „So Blue“, které vyšly jako singl (skupina si změnila název na The Jades, neboť pod původním názvem existovala jiná kapela).Jovanovic, s. 11 Brzy poté podal Reed přihlášku na Syracuse University, kam ale nakonec nenastoupil a začal docházet na New York University.Jovanovic, s. 12 V době studií nechali rodiče Reeda kvůli jeho nezkrotnosti, vzpurnosti a homosexuálnímu chování léčit na psychiatrii elektrokonvulzivní terapií. Tento zážitek zpracoval ve své temné skladbě „Kill Your Sons“ („Zabijte své syny“) z roku 1974. V jednom interview Reed o této zkušenosti řekl:
„Strčí ti takové něco do krku, aby sis nespolkl jazyk a nasadí ti elektrody na hlavu. Tohle se doporučovalo v Rockland County na zahánění homosexuálních pocitů. Efekt je ten, že ztratíš paměť a stane se z tebe jen tak na nic vegetující bytost. Nemůžeš si přečíst knížku, protože se dostaneš na stránku sedmnáct a musíš se hned zase vrátit na stránku jedna.“Please Kill Me: The Uncensored Oral History of Punk, 1996
Na podzim roku 1960 ukončil studia na Newyorské universitě a zahájil semestr na Syracuse University. Zde se věnoval studiu hudby, literatury, ale i filosofie. Na této škole také pracoval jako moderátor universitního rozhlasu, ale nakonec byl funkce zbaven kvůli hudebníkům, které ve svých pořadech představoval.Jovanovic, s. 13 Během docházky na Syracuskou universitu Reed začal experimentovat s různými drogami: vedle marihuany to bylo například také LSD; výsledky však ve škole příliš dobré neměl. Na podzim 1962 na universitu přišel učit básník Delmore Schwartz, jehož tvorba udělala na Reeda dojem, a mezi dvojicí vznikl přátelský vztah.Jovanovic, s. 15 Vedle činnost na literárním poli pokračoval Reed během universitních dní také v hudební činnosti: nyní ne v rock'n'rollu, ale ve folkovém žánru.Jovanovic, s. 16 V místní nepojmenované folkové skupině hrál na kytaru a harmoniku; později se svým přítelem Allenem Hymanem založil skupinu L.A. and the Eldorados. Mimo rockové a folkové hudby jej v té době zajímal také free jazz a do značné míry jej ovlivnili hudebníci jako Ornette Coleman.Jovanovic, s. 17
Během studia na Syracuské universitě Reed potkal dalšího z lidí, kteří se zajímali o hudbu: byli to Sterling Morrison, s nímž v pozdějších letech spolupracoval.Jovanovic, s. 21 Studium Reed dokončil promocí v létě 1964 a následně se neúspěšně pokoušel o práci novináře.Jovanovic, s. 22 Když se vrátil ke svým rodičům na Long Island, přišel mu povolávací dopis do armády. Tomu se nakonec vyhnul díky onemocnění hepatitidou a dalším důvodem bylo jeho psychiatrické léčení. Zanedlouho se tak Reed stal zaměstnancem malého hudebního vydavatelství Pickwick Records, kde pracoval jako autor písní.Jovanovic, s. 23
Roku 1964 vydal singl „The Ostrich“. Reedův zaměstnavatel měl pocit, že skladba má hitový potenciál, tak zařídil pro skupinu nahrávací smlouvu. Skupina, která skladbu nahrála se jmenovala The Primitives. Později se ke skupině přidal John Cale, který se krátce před tím přestěhoval do New Yorku z Británie a hrál zde se skladatelem La Monte Youngem. Partnerství Reeda a Calea se začalo tímto momentem vyvíjet.
Kariéra
The Velvet Underground
náhled|upright|Lou Reed v roce 1966 Reed a Cale žili na Lower East Side a společně založili novou skupinu s názvem The Velvet Underground. K doplnění sestavy skupiny se přidal ještě kytarista Sterling Morrison a bubeník Angus MacLise, který odešel v listopadu 1965 a byl nahrazen bubenicí Maureen Tucker. Tato sestava vydržela až do roku 1968. Skupina je označována jako jedna z nejvlivnějších v rockové historii.Black, Johnny. Time Machine: Velvet Underground (1997), Mojo Magazine
Skupina brzy upoutala pozornost pop artového umělce Andyho Warhola. Warhol skupinu použil jako součást svého představení Exploding Plastic Inevitable a též inspiroval Reeda k několika skladbám. Warhol začal dělat skupině manažera, později chtěl ke skupině připojit německou zpěvačku a herečku Nico. Reed ale s přijetím zpěvačky do skupiny nesouhlasil, nakonec však Warholovým nátlakům podlehl, ale Nico se nikdy nestala členkou skupiny, pouze její doprovodnou zpěvačkou. I přes počáteční odpor napsal Reed pro Nico několik písní. Album The Velvet Underground and Nico dosáhlo 171. pozice v žebříčku Billboard 200.http://www.allmusic.com/artist/the-velvet-underground-p5753/charts-awards/billboard-albums V současné době je však album považováno za jedno z nejlepších v rockové historii – v žebříčku nejlepších alb všech dob časopisu Rolling Stone se umístilo na 13. místě. Hudební teoretik Brian Eno prohlásil, že si toto album v době jeho vydání koupilo jen malé množství lidí, ale skoro každý z nich pak založil vlastní skupinu. Krátce po vydání alba se skupina pustila do nahrávání prvního sólového alba zpěvačky Nico, album vyšlo v říjnu 1967 a dostalo název Chelsea Girl. Na albu se podílel Jackson Browne a všichni členové VU mimo Maureen Tucker, album produkoval Tom Wilson.
V době, kdy skupina nahrávala své druhé album White Light/White Heat, Nico skupinu opustila. Warhol byl též vyhozen a nahradil ho Steve Sesnick. Po vydání alba Reed ze skupiny vyhodil Calea. Reedově taktice Morrison a Tucker nerozuměli. Calea nahradil Doug Yule. Po Caleově odchodu se skupina přestala orientovat na experimenty a začal hrát spíše líbivou hudbu. V této sestavě skupina vydala dvě alba, The Velvet Underground (1969) a Loaded (1970). Druhé jmenované obsahovalo dvě nejúspěšnější písně skupiny, „Rock & Roll“ a „Sweet Jane“ a v žebříčku pěti set nejlepších alb všech dob časopisu Rolling Stone se umístilo na 109. místě. Reed ze skupiny odchází v srpnu 1970, Morrison ji opustil v roce 1971 a Tucker v roce 1972. Yule ve skupině hrál až do roku 1973, kdy vydal její poslední album Squeeze. Album vyšlo pod názvem The Velvet Underground, ale nehrál na něm nikdo z původní sestavy skupiny.
Poté, co skupina podepsala smlouvu s dceřinou společností Atlantic Records Cotillion Records, se jejich manažer snažil přinutit Reeda k psaní jednodušších textů, aby měly komerční úspěch. Album Loaded se nahrávalo podstatně déle než předchozí tři alba. Reed se po opuštění skupiny přestěhoval ke svým rodičům na Long Island.
Sólová kariéra Sedmdesátá léta náhled|vpravo|Lou Reed v roce 1977 Už v roce 1971 podepisuje Lou Reed smlouvu s RCA a stěhuje se do Británie, kde společně s dalším newyorským autorem Richardem Robinsonem připravoval svoji první sólovou desku. Ta byla nakonec pojmenována jednoduše Lou Reed. Hudebně byla velmi dobrá, ale trpěla „nenápaditou studiovou produkcí“, a to i přesto, že na ní hráli muzikanti z kapely Yes a z tehdejší doprovodné skupiny Eltona Johna.
Zásadní obrat nastal po tom, co se Lou Reeda produkčně ujal David Bowie. Z jejich spolupráce vzniklo album Transformer, které sklidilo příznivé kritiky a také se velmi dobře prodávalo. V žebříčku pěti set nejlepších alb všech dob amerického hudebního časopisu Rolling Stone se umístilo na 194. místě. Z této desky je jeho první hit „Walk on the Wild Side“ a také píseň „Perfect Day“. Reed v této době vystupoval s namalovanýma očima a provokativními písněmi, které ale ztratily ostrou pichlavost jeho textů z dob Velvet Underground. Někteří kritici ho začali obviňovat z komerční podlézavosti.
Následovalo album Berlin, které bylo jakýmsi pokusem oživit ducha Velvet Underground. V žebříčku nejlepších alb všech dob amerického hudebního časopisu Rolling Stone se umístilo na 344. místě. Texty jsou o páru narkomanů z Berlína a propírají témata jako domácí násilí, cizoložství, užívání drog, prostituci nebo sebevraždy. V aranžích jsou často slyšet dechy a celé album vyznívá dost depresivně. Většího komerčního úspěchu se proto nedočkalo.
Následovalo album Sally Can't Dance, které se jako první Lou Reedovo album dostalo do první desítky americké albové hitparády, a to i přesto, že nijak neoplývá nápady a ve srovnání s předchozími alby je spíše podprůměrné. Následovala série několika dalších alb, které byly kritikou označeny jako podprůměrné. Celá série „vyvrcholila“ albem Metal Machine Music, které by mohlo klidně kandidovat na cenu „nejhorší LP všech dob“. Celé se skládá jen z kytarových smyček a vazeb a magnetofonového šumu. Sám Lou Reed o něm v jednom rozhovoru prohlásil: „Tenkrát jsem byl přesvědčený, že to bude fungovat. Musel jsem být opravdu hodně mimo“.