Tripolské hrabství neboli Hrabství Tripolis (latinsky ), do roku 1109 Tortoské hrabství (dle města Tortosa), bylo posledním ze čtyř křižáckých států založených v Levantě po první křížové výpravě.

Historie Historie Tripolisu jako křižáckého státu se datuje od roku 1102. Tehdy jeden z vůdců první křížové výpravy Raimond IV. z Toulouse začal bojovat s Banu Ammarem, emírem z Tripolisu, který byl spojencem fátimovského Egypta. Raimond zabíral jedno město za druhým, až nakonec oblehl samotný Tripolis. Roku 1105 Raimond zemřel a jeho žezlo zdědil jeho tehdy nezletilý syn Alfons a jeho bratranec Vilém-Jordan, jako regent. Vilém pokračoval v obléhání města další čtyři roky, zatímco na Východ přijel Raimondův nemanželský syn Bernard, který doteď jako regent spravoval Toulouse ve Francii a opustiv mladého Alfonsa I., který se mezitím vrátil do Evropy a jeho matku. Bernard a Vilém, rozhodnutím jeruzalémského krále Baluina I. přijali, že si každý bude vládnout na svém dobytém území a že Tripolis, který padl následujícího roku, připadne Bernardovi. Když Vilém o několik měsíců později zemřel, Bernard po něm převzal všechna jeho území a stal se tak jediným vládcem.

náhled|upright|vlevo|Tripolské hrabství a další křižácké státy na Blízkém východě roku 1135 Hrabství Tripolis se poté stalo vazalským státem jeruzalémského království. Od roku 1142 na jeho území Řád johanitů vlastnil a nezávisle spravoval hrad Krak des Chevaliers. Hrabě Raimond III., který vládl v letech 1152–1187 byl důležitou postavou ve vztazích ke Království jeruzalémskému, a to díky svým příbuzenským vztahům s královským dvorem, jeho matka Hioderna byla dcerou jeruzalémského krále Balduina II. a díky sňatku si držel titul knížete galilejského. Byl dvakrát regentem království, poprvé v letech 1174–1177 za mladého Balduina IV. a podruhé za Balduina V. v letech 1185–1186. Byl také vůdcem opozičních šlechticů vůči příbuzným Balduina IV. Courtanayům, templářům, Guyovi de Lusignan a Renauldovi de Chatillon. Raimond se neúspěšně pokusil vyjednat mír s tureckým sultánem Saladinem. Paradoxně obležení Raimondova panství v Tiberiasu bylo příčinou tažení evropské armády do Galileje a tragické bitvy u Hattínu 4. července 1187 a ačkoliv se Raimondovi podařilo spasit se útěkem, nedlouho nato stejně zemřel.

Hrabství se podařilo uniknout ze spárů Saladinova vítězného tažení, které následovalo po hattínské bitvě. Vlády v Tripolisu se ujal druhý syn antiochijského knížete Bohemunda III. Bohemund IV. Po smrti Bohemunda III. v roce 1201 tvořil Tripolis s Antiochií personální unii s výjimkou let 1216–1219 až do pádu Antiochie roku 1268. Hrabství Tripolis vzdorovalo ještě několik let.

Smrt nepopulárního hraběte Bohemunda VII. vedla k rozepři mezi jeho dědičkou, jeho sestrou Lucií a měšťany, kteří byli podporováni Janovany. Nakonec se Lucie s měšťany a Janovany dohodla, čímž však popudila Benátčany a ctižádostivého Bartolomea Emriaca, který žádal pomoc od mameluckého sultána Qalawuna. Qalawun (arabsky: قلاوون الصالحي) roku 1289 město oblehl a dobyl, čímž křižácké hrabství Tripolis zaniklo.

Symbolika

Vazalská panství

Panství Gibelet Antické město Byblos se stalo sídelním městem rodiny Embriaco a panství Gibelet, také psáno Jebail (někdy nesprávně zaměňováno se jménem Ibelin). Páni z Gibeletu byli vazalové tripolského hraběte, ale po pádu Tripolisu se stali na nějaký čas vazaly Mamlúků. Jejich jižním sousedem bylo Panství Bejrút v Království jeruzalémském.

Panství Botron Panství Botron bylo dalším vazalským územím tripolského hrabství. Bylo správně a vojensky kontrolováno z hradu Batroun.

Nejvyšší úřady v hrabství náhled|190px|Mince Triplského hrabství, zlatý bezant s arabským textem (1270–1300) a stříbrný gros (1275–1287). Britské muzeum. náhled|upright=0.6|Křižácká mince, Tripolské hrabství, z roku 1230 náhled|upright=0.6|Křižácká mince, Tripolské hrabství, z roku 1230 Úřady v Tripolisu byli zřízeny podle jeruzalémského vzoru. Tyto úřady byly: majordomus, komisař, hejtman, vrchní lokaj a kancléř.

Tripolská hrabata v letech 1102-1289 náhled|upright=0.5|Znak přisuzovaný Tripolskému hrabství Raimond IV. z Toulouse, (1102–1105) Alfons Jordan, (1105–1109) Vilém Jordan z Cerdagne, regent, (1105–1109) Bernard z Toulouse, (1109–1112) Pons z Tripolisu (1112–1137) Raimond II. z Tripolisu, (1137–1152) Raimond III. z Tripolisu, (1152–1187) Raimond IV. z Tripolisu, (1187–1189), syn Bohemunda III. z Antiochie. Bohemund IV. z Antiochie, (1189–1233, také kníže z Antiochie 1201–1216 a 1219–1233) Bohemund V. z Antiochie, (1233–1251, také kníže z Antiochie) Bohemund VI. z Antiochie, (1251–1275, také kníže z Antiochie, (1251–1268) Bohemund VII. z Tripolisu, (1275–1287) Lucie z Tripolisu, (1287–1289)

Titulární tripolská hrabata Lucie z Tripolisu (1289–1299), od pádu města až do své smrti Filip z Toucy (1299–1300) titul přešel na krále Kypru a Jeruzaléma Petr I. Kyperský (1345–1359) Petr II. Kyperský (1359–1369) Jacques de Lusignan (?–1396) Jan z Lusignanu (1396–1430) Petr z Lusignanu (1430–1451), regent Kypru Juan Tafures (1469–1473)

Odkazy Reference

Související články Křížová výprava Křižácké státy Edesské hrabství Antiochijské knížectví Jeruzalémské království Kyperské království

Externí odkazy

Kategorie:Středověké dějiny Sýrie Kategorie:Středověké dějiny Libanonu Kategorie:Zaniklé státy Asie