Stephan svobodný pán von Jovanović, také znám jako Stjepan Jovanović (5. ledna 1828, Pazariske, Chorvatsko – 8. prosince 1885, Zadar, Chorvatsko) byl rakousko-uherský generál chorvatského původu. V rakouské armádě sloužil jako dobrovolník od roku 1845, vyznamenal se v několika válečných taženích a postupoval v hodnostech. V roce 1876 dosáhl hodnosti polního podmaršála, jako divizní velitel se podílel na okupaci Bosny a Hercegoviny (1878) a za zásluhy byl povýšen na barona (1879). V letech 1881–1885 zastával funkci místodržitele v Dalmácii.Ottův slovník naučný, díl XIII.; Praha, 1898 (reprint 1998); s. 643 (heslo Jovanović Štěpán) ISBN 80-7185-158-2
Vojenská kariéra Pocházel z nižší chorvatské šlechty a do rakouské armády vstoupil v roce 1845 jako dobrovolník. Během revolučních let 1848–1849 bojoval pod maršálem Radeckým v Itálii a v roce 1850 byl jako důstojník přidělen ke generálnímu štábu. V hodnosti kapitána později sloužil u 62. pěšího plukuMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1859; Vídeň, 1859; s. 400, 513 dostupné online a později působil jako generála Rodiće na jihu Dalmácie. V letech 1861–1865 působil jako generální konzul v Sarajevu, formálně tehdy příslušel k 7. pěšímu slavonskému pluku a v roce 1864 dosáhl hodnosti podplukovníka.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1865; Vídeň, 1865; s. 308 dostupné online Jako vynikající znalec Bosny, Hercegoviny i Černé Hory byl povolán zpět do armády v hodnosti plukovníka (1865) a o rok později se vyznamenal na italském bojišti pod arcivévodou Albrechtem. Roku 1869 v době povstání v Dalmácii obdržel Jovanovič velení horské brigády v Kotoru (Cattaro) a svou rozumnou pasivitou přispěl ke smírnému urovnání.
V roce 1871 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 2. pěší brigády v Dubrovníku, kde strávil pět let.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1872; Vídeň, 1872; s. 109 dostupné online K datu 1. listopadu 1876 byl povýšen do hodnosti polního podmaršálaSlužební postup Stephana Jovanoviće in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 81 dostupné online a získal velení nad 28. pěší divizí v LublaniKais. Königl. Militär Schematismus für 1877; Vídeň, 1876; s. 108 dostupné online Od roku 1877 byl velitelem 18. pěší divize ve Splitu.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1878; Vídeň, 1877; s. 109 dostupné online Jako divizní velitel byl jedním z hlavních aktérů okupace Bosny a Hercegoviny, za hladký průběh převzetí rakousko-uherské nadvlády v zemi byl povýšen na barona a vyznamenán Řádem Marie Terezie (1879). Nakonec byl v letech 1881–1885 místodržitelem v Dalmácii a vojenským velitelem v Zadaru, kde také 8. prosince 1885 zemřel.Přehled představitelů státní správy v Dalmácii na webu worldstatesmen dostupné online Pohřben je na vojenském hřbitově v Dubrovníku.
Tituly a ocenění Během své kariéry obdržel řadu ocenění. Jako nositel Řádu železné koruny III. třídy obdržel nárok na nobilitaci a v roce 1865 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř. Později byl v roce 1879 povýšen do stavu svobodných pánů.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1889; Gotha, 1889; s. 390 dostupné online V Rakousku-Uhersku byl dále nositelem velkokříže Leopoldova řádu, Vojenského záslužného kříže a za hladký průběh okupace Bosny a Hercegoviny byl v roce 1879 vyznamenán prestižním Řádem Marie Terezie.Přehled nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 46 dostupné onlinePřehled nositelů Řádu Marie Terezie 1859–1914 na webu austro-hungarian army dostupné online Několik ocenění získal také od zahraničních panovníků, byl nositelem pruského Řádu červené orlice I. třídy, velkokříže Řádu italské koruny, velkokříže saského Řádu Albrechtova, rytířem ruského Řádu sv. Stanislava a papežského Řádu sv. Řehoře Velikého, dále nositelem osmanského Řádu Medžidie II. třídy a černohorského Řádu knížete Danila I. třídy.Přehled řádů a vyznamenání Stephana Jovanoviće in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 27 dostupné online Jako dalmatský místodržitel obdržel v roce 1878 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 262 dostupné online
V roce 1863 se v Rovigu oženil s Theodorou von Theodory (*1845), dcerou statkáře v Banátu. Z jejich manželství se narodily tři dcery, z nichž Theodora (1864–1864) a Katharina (1868–1876) zemřely v dětství, prostřední Theodora (*1867) byla později čestnou dámou Ústavu šlechtičen v Innsbrucku. Stephanovým úmrtím titul barona zanikl.Rodina Stephana Jovanoviće na webu geni.com dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1909; Gotha, 1909; s. 373 dostupné online
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Chorvatští šlechtici Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Rakousko-uherští místodržitelé Kategorie:Tajní radové Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Rakouští baroni Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu italské koruny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Řádu knížete Danila I. Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Narození v roce 1828 Kategorie:Narození 5. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1885 Kategorie:Úmrtí 8. prosince Kategorie:Úmrtí v Zadaru Kategorie:Muži