Berijev Be-4 (původní označení KOR-2) byl průzkumný létající člun používaný na sovětských válečných lodích během druhé světové války.
Vývoj V roce 1939 dostal sovětský konstruktér Georgij Michajlovič Berijev úkol vyvinout nástupce letounu KOR-1 (Be-2), který by překonal četné problémy při provozu tohoto typu. Nový letoun s označením KOR-2 poprvé vzlétl 21. října 1940 v Taganrogu.
Be-4 byl vzpěrový hornoplošník s křídlem lehce do tvaru W. Hvězdicový motor byl uložen v gondole nad trupem.
Zkoušky pokračovaly až do ledna 1941, kdy byla zadána sériová výroba pod označením Be-4, v továrně nedaleko Moskvy. Kvůli německému útoku na SSSR byly dokončeny pouze dva stroje. Továrna byla demontována a evakuována do Omsku, pak do Krasnojarsku, kde byla výroba obnovena v květnu 1943 a pokračovala do konce roku 1945. Celkem bylo vyrobeno 47 letounů.
Služba
Be-4 byl nasazen do operační služby u sovětského černomořského loďstva od roku 1942. Byl používán pro pobřežní průzkum, protiponorkové a transportní účely. Byl také používán na křižnících Maxim Gorkij a Kirov (třída Kirov).
Specifikace náhled|Berijev Be-4 Technické údaje Osádka: 3 Délka: 10,50 m Výška: 4,05 m Rozpětí křídel: 12,00 m Nosná plocha: 25,5 m² Vlastní hmotnost: 2 082 kg Vzletová hmotnost: 2 760 kg Pohonná jednotka: 1 × hvězdicový motor Švecov AŠ-62 o výkonu 746 kW (1 000 hp)
Výkony Maximální rychlost: 356 km/h Dostup: 8 100 m Dolet: 1 150 km
Výzbroj 2 × kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm možnost nést 400 kg pum nebo hlubinných pum
Odkazy Reference
Externí odkazy
Berijev Be-4
Kategorie:Sovětská a ruská průzkumná letadla Kategorie:Letadla Berijev Kategorie:Létající čluny