Jan Slavibor Knedlhans Liblínský (nar. 24. března 1823 v Liblíně - † 10. listopadu 1880 v Kralovicích) byl český novinář, spisovatel a jeden z mluvčích radikálně demokratického proudu na sklonku národního obrození.
Počátky života Narodil se v Liblíně v Severním Plzeňsku v roce 1823 a vystudoval gymnázium s filozofií v Plzni. Po studiích se odebral v roce 1844 do Prahy kde se seznámil s Karlem Sabinou, jednou z budoucích tváří radikálně demokratického proudu v Čechách. Zapojoval se do literárního i politického života a zvolil si pseudonym Slavibor Liblínský. Publikoval do nejrůznějších periodik (např. Květy v letech 1844, 1845) a překládal z němčiny a francouzštiny. Účastnil se schůzek tajného politického klubu Repeal inspirovaného irským národně obrozeneckým hnutím Daniela O'Connela. Setkávali se zde také např. Vilém Gauč, František Havlíček i Karel Sabina a šlo o prostor ve kterém se rodil radikálně demokratický proud. V roce 1847 také publikoval své jediné literární dílo - Česká přísloví a pořekadla.
Revoluční rok 1848 V roce 1848 se stal členem dalšího národně obrozeneckého spolku a to Slovanské lípy. K prvnímu červencovému dnu se pak stal odpovědným redaktorem Pražského večerního listu, který vycházel v letech 1848-49 a byl veden právě v duchu radikálně demokratickém. V listu byla kritizována vláda, popisovány události v Praze i komentář k politické reprezentaci Čechů (docházelo např. na polemiku s tehdejší pravicí, zejména s Karlem Havlíčkem Borovským, a Jan Knedlhans je i proto označován za jeho největšího kritika). V rubrice Směs pak převažovaly zprávy z revolučního dění v Evropě. Spolupracoval zde např. s F. Čenským, P. Chocholouškem, K. Sabinou, K. Sladkovským, K. Stefanem, L. Rittersberkem a V. Vávrou. S přestávkami působil taktéž jako redaktor České včely. Nakladatelem tisku Pražského večerního listu byl Karel V. Medau.
Po revoluci V květnu roku 1849 byl Pražský večerní list vojenským velitelstvím dočasně zastaven a aby se urychlilo Knedlhansovo stažení z veřejného života, byl nuceně odveden a poslán k pluku Ludwiga von Benedeka do Tyrol. Později byl přemístěn do pevnosti Rastatt. Po návratu byl v roce 1851 v souvislosti s Májovým spiknutím zatčen a převezen do Prahy, kde se podrobil dlouhému výslechu. Verdikt padl až 3. února 1853 a Knedlhans byl odsouzen na pět let vězení, později zmírněných na rok. Vězněn byl pravděpodobně v pevnosti Terezín a propuštěn v roce 1854.
Spor o deník a další životní osudy Vydáním Říjnového diplomu v roce 1860 se značně uvolnila politická situace a představitelům staročechů (František Palacký, či jeho zeť F. L. Riegr) i mladočechů (J. V. Frič) bylo jasné, že musí začít vycházet nový český deník. Kvůli různým náhledům na budoucnost národa však panovala mezi oběma stranami neshoda a právě Knedlhans se neúspěšně pokusil stát prostředníkem. Pravděpodobně totiž právě v této době byl znovu uvězněn, a to na následky aféry o pokus osvobození polské politické vězenkyně z Terezína. S tou se musel setkati právě v době výkonu jeho prvního trestu. Po dalším propuštění začal pracovat jako úředník v administraci listu Tagesbot aus Böhmen, tam ale dlouho nepobyl a začal pracovat v redakci liberálního časopisu Aloise Krásy Čas. V Čase působil dva roky a následně se i s jeho celou redakcí odebral do nově založeného Hlasu. V obou vykonával práci administrátora. V roce 1862 byl rehabilitován ale původní společenské postavení se mu již nikdy nevrátilo. Přijal tedy roku 1865 místo okresního tajemníka v Kralovicích a vrátil se z Prahy do rodného Severního Plzeňska. Zde působil až do své smrti v roce 1880.
Reference