náhled|Vyobrazení draka z krátéru v červenofigurovém stylu, cca 350 až 340 př. n. l., nalezeno v Sant'Agata de' Goti, Kampánie
Drakón, femininum drakaina,starořecky δρᾰ́κων, respektive δράκαινᾰ, genitiv δρᾰ́κοντος drakontos, plurál δρᾰ́κοντες drakontes je v řecké mytologii velký had či drak. Má často podobu monstra, negativní povahu a je zabit božstvem či hrdinou. Povahu drakontů ale mají někdy také samotní bohové a héróové. V některých případech mají monstra dračí jen část těla, například vlasy či ocas, častá je představa bytosti s lidským tělem a hadím ocasem: anguipeda. Drakónovi se podobá mořské monstrum zvané kétos nebo děti požírající lamia. Na řeckou a římskou představu drakonta přímo navazuje křesťanská a středověká představa draka.
Etymologie
Starořečtina zná více než dvacet výrazů pro hada, z nichž nejčastější jsou ofis a drakón. Drakón byl obecně, ne však zcela důsledně, chápán jako podřazený termín obecnějšímu ofis, a byl používán především pro nejedovaté hady, hlavně užovky, zatímco slovo ofis a echidna („zmije“) se používalo především pro hady jedovaté. Přes existenci ženské podoby slova, drakaina, byl také drakón chápán spíše jako mužský a pozitivní, zatímco ofis jako ženský a negativní, což souvisí se starořeckou představou o podřadnosti ženského pohlaví. Samotné slovo drakón vychází ze slovesa δέρκομαι derkomai („zřetelně vidět, ostře pohlížet na“) a naráží tak nejspíše na velké oči užovek.
Monstra
Hadí a dračí povahu má rozsáhlá rodina mořských božstev Kétó a Forkýna, která je zmiňována v Hésiodově Theogonii a která tvoří spojovací článek mezi pozemskými drakonty a mořskými kéty. Jedná se o Gorgony, Týfóna, Echidnu, Kerbera, Hydru, Chiméru a Ládóna. K nim pak v některých pozdějších zdrojích přibývá Skylla. Ne všichni členové této rodiny mají dračí povahu: jedná se o případ Pegase, Chrýsaóra a nemejského lva, sporná je v tomto ohledu povaha Graií, Sfinx a Orthra.
K dalším drakontům pak patří delfský had Pýthón, který byl přemožen Apollónem, nebo Areův drak střežící zlaté rouno.
Bohové a héróové
Hadí a dračí přirozenost byla vlastní také některým řeckým bohům a hrdinům a lze tak hovořit o kultu hadů. Mezi takové náleží:
Zeus Meilichios Asklépios a jeho dcera Hygieia Titul Drakaina nosily bohyně Athéna a Kirké. Asklépios-Glykón, věštecké a léčitelské božstvo spojené s Alexandrem z Abonoteuchu Agathos Daimón, „Dobrý daimón“, domácí božstvo Héróové Trofónios a Amfiaráos spojení s orákuly Héróové Kekrops a Erichthonios, ochránci Athén Hérós Kadmos a jeho manželka Harmonie se po smrti staly drakonty.
Odkazy
Poznámky
Reference
Kategorie:Bájní tvorové řecké mytologie Kategorie:Draci Kategorie:Mytičtí hadi