Pyromancie či pyromantie, empyromancie či empyroskopieZe statořeckého πῦρ pýr („oheň“), respektive ἔμπῠρον empyros („spálená (oběť)), a μᾰντείᾱ manteiá („věštění“), respektive σκοπιά skopia („pozorování“). Slovo pyromancie se objevuje v antice pouze v latině, v řečtině bylo věštění z ohně opisováno skrze různé výrazy spojené se slovem empyros. je věštění z ohně.
Ve starověkém Řecku byla pyromancie úzce spojena s hieroskopií, tedy z věštěním z náboženských objektů a úkonů. Pomocí ohně se věštilo především z pálených obětin, v Olympii se věštilo z chování ohně na Diově oltáři a u Homéra znamená empyroskopos prostě obětníka. Za vynálezce věštění z ohně byl považován Prométheus a Amfiaráos. Při věštbách byl zkoumán samotný oheň, ale také žlučník a játra obětovaného zvířete. Věštění z ohně se podobalo věštění z dýmu, kapnomancie. O pyromancii, společně s věštěním ze zbylých tří živlů, se zmiňuje v 1. století př. n. l. Varro. S odkazem na něj Isidor Sevillský ve svých Etymologiích z počátku 7. století zařazuje pyromancii do výčtu hlavních forem magie.
Pyromancie byla věštebnou metodou v obřadní praxi čínské dynastie Šang, která vládla přibližně od roku 1600 př. n. l. do roku 1046 př. n. l. Jejím účelem byla komunikace s předky a spočívala v zahřívání zvířecích kostí, nejčastěji lopatek,v takovém případě jde tedy zároveň i o takzvanou skapulimancii nebo želvích krunýřů, plastromancie a následné interpretaci puklin, které se v materiálu objevily. Po nějaké době byla na kost či krunýř proveden nápis týkající se věštby, někdy snad z důvodu archivace. Jedná se o takzvané nápisy na věštebných kostech.
Odkazy
Poznámky
Reference
Kategorie:Věštění Kategorie:Oheň v náboženství