Varsonofij (světským jménem: Alexandr Vladimirovič Luzin; 6. června 1884 Miassky zavod – 15. září 1937 Belbaltlag) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a biskup primorský a vladivostocký.
Život Narodil se 6. června 1884 v Miasském zavodu (dnes město Miass).
Absolvoval Čeljabinské duchovní učiliště, Ufský duchovní seminář (1908) a Kazaňskou duchovní akademii (1912) s titulem kandidáta bohosloví (téma kandidátské práce: „Základní principy vědy pravoslavné mravní teologie v jejich odlišnosti od morálního učení katolicismu a protestantismu“). Magistrem bohosloví se stal v roce 1919 (téma disertační práce: „Mravní světový názor Církve a latinsko-protestantská doktrína v jejich vzájemném vztahu“).
Dne 10. července 1912 byl postřižen do mnišství a poté vysvěcen na jerodiákona. Od 12. července 1912 – jeromonach.
Od srpna 1912 byl zastupující docent Kazaňské duchovní akademie na katedře dějin a odhalování ruského sektářství. Rovněž vykonával povinnosti vedoucího Kazaňských misijních kurzů. Byl zvolen do Rady Kazaňského oddělení Ruského shromáždění.
Byl účastníkem Sjezdu vzdělaného mnišstva, který se konal 7. až 14. července 1917 v Moskevské duchovní akademii.
Od podzimu 1918 žil v Kazaňském Spaso-Preobraženském monastýru.
Od prosince 1919 byl docentem Kazaňské duchovní akademie na katedře dějin a odhalování ruského sektářství.
V březnu až říjnu 1921 byl spolu s dalšími profesory akademie zatčen a obviněn z nezákonného pokračování v činnosti akademie. Byl odsouzen k jednomu roku vězení podmíněně.
V letech 1921–1922 byl inspektorem a profesorem nově založeného Vyššího teologického institutu v Kazani, který vytvořili profesoři akademie a který existoval necelý rok. Zároveň byl vedoucím knihovny Centrálního archivu Tatarské ASSR.
V srpnu 1922 byl zatčen, obviněn z kontrarevoluční agitace a odsouzen ke třem letům vyhnanství v Narymském kraji. Poté žil v Tomské oblasti a do Kazaně se vrátil až v roce 1926.
Biskupská služba Od 12. dubna 1926 působil rozhodnutím Svatého synodu jako biskup spasský, vikář kazaňské eparchie. Biskupem byl vysvěcen na žádost duchovenstva a věřících. Byl stoupencem zástupce patriarchálního místodržitele, metropolity Sergije (Stragorodského).
V roce 1927 působil jako dočasný správce vjatské eparchie.
Od 24. dubna 1929 byl dočasný správce irkutské eparchie.
Dne 25. června 1930 byl ustanoven biskupem primorským a vladivostockým.
Ve Vladivostoku byl 25. května 1931 zatčen. Byl vyšetřován v rámci případu „O kontrarevoluční činnosti tichonovského duchovenstva a mnišstva Dálněvýchodního kraje“ společně s chabarovským biskupem Panteleimonem (Maksunovem). Vinu nepřiznal. Dne 15. února 1932 byl trojkou při zplnomocněném zastoupení OGPU SSSR Dálněvýchodního kraje odsouzen k 10 letům nápravně-pracovních táborů za obvinění z „protisovětské agitace a šíření kontrarevoluční literatury“.
Byl vězněn v Bělomorsko-baltském táboře, kde pracoval jako dělník. V roce 1932 byl v táboře zatčen na základě obvinění z vytvoření kontrarevoluční skupiny, jejímž cílem mělo být povstání vězňů v táborech. Vinu nepřiznal. Byl na jeden rok převeden do izolace. Za protisovětskou agitaci (zřejmě za náboženské kázání) mu byly za celou dobu pobytu v táboře odečteny všechny započitatelné pracovní dny. Od roku 1936 pracoval v táboře jako účetní.
V roce 1937 byl v táboře znovu zatčen, svou vinu nepřiznal. 9. září 1937 byl výjezdním zasedáním trojky NKVD Karelské ASSR za „kontrarevoluční propagandu“ odsouzen k trestu smrti zastřelením a popraven.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 6. června Kategorie:Narození v roce 1884 Kategorie:Narození v Miassu Kategorie:Úmrtí 15. září Kategorie:Úmrtí v roce 1937 Kategorie:Úmrtí v Karelské republice Kategorie:Popravení zastřelením