Varsonofij (světským jménem: Konstantin Diodorovič Griněvič; 28. května 1875 Katyň – 13. března 1958 Kalinin) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup kalininský a kašinský.
Život Narodil se 16. května 1875 ve vesnici Kaťyň ve Smolenském ujezdu a gubernii v chudé rolnické rodině. Ve dvou letech přišel o matku.
Po dokončení dvoutřídního učiliště ve vesnici Dosugovo nastoupil v roce 1889 do druhého ročníku Mstislavského duchovního učiliště. V roce 1898 dokončil Mogilevský duchovní seminář s výborným prospěchem a byl přijat na státní náklady na Kazaňskou duchovní akademii, kterou dokončil v roce 1902 s titulem kandidáta bohosloví.
Téhož roku 1902 se oženil. Vyučoval ruský jazyk, dějepis a zeměpis na zemědělském učilišti v Gory-Gorodoku, později na Kazaňském zemědělském učilišti a na Nikitském učilišti zahradnictví a vinařství poblíž Jalty.
V roce 1908 nastoupil jako tajemník a úředník pro zvláštní úkoly do Smolenské státní finanční komory. Současně vyučoval na smolenských chlapeckých gymnáziích.
V roce 1911 byl pokladníkem ujezdní pokladny ve Smolenské gubernii, později okresní pokladny v Bělyj. Od roku 1914 působil jako daňový inspektor Bělského ujezdu.
V letech 1917–1920 vedl školu druhého stupně v Goreckém ujezdu.
V říjnu 1920, po smrti svého syna, byl mogilevským arcibiskupem Konstantinem (Bulyčjovem) vysvěcen na kněze a poslán do chudé farnosti ve vesnici Šaripy v Goreckém ujezdu, aby mohl být nablízku hrobu svého syna. V roce 1921 přešel do vesnice Goroděc.
V roce 1922 byl na základě volby farníků ustanoven do chrámu svatých apoštolů Petra a Pavla v osadě Lupoľově v Mogilevu a zároveň se stal blagočinným městských chrámů. Téhož roku ovdověl.
Dne 20. června 1927 byl zatčen a odsouzen k pěti letům v pracovních táborech. Trest si odpykával v Soloveckém táboře zvláštního určení.
V roce 1931 byl kvůli nemoci a vysokému věku propuštěn a zbytek trestu mu byl nahrazen vyhnanstvím v Oněžském kraji. Na podzim roku 1932 byl propuštěn s právem pobytu kdekoli.
Působil jako kněz v Moskevské oblasti. Od června 1937 byl ze zdravotních důvodů mimo službu. Od prosince 1937 znovu působil v Moskevské oblasti. Od ledna 1941 byl opět ze zdravotních důvodů mimo službu. Od července 1941 znovu sloužil. V letech 1942–1945 působil jako blagočinný. Byl protojerejem a od 1. května 1945 představeným Pokrovského chrámu na Lyščikově hoře v Moskvě.
Dne 14. prosince 1945 jej možajský biskup Makarij (Dajev) postřihl do mnišství se jménem Varsonofij na počest svatého Varsonofije, tverského biskupa. Dne 17. prosince byl povýšen do hodnosti archimandrity.
Dne 30. prosince 1945 byl rozhodnutím Svatého synodu rukopoložen na biskupa grodněnského a baranovičského. Biskupské svěcení vykonali patriarcha moskevský a celé Rusi Alexij I.; kyjevský a haličský metropolita Ioann (Sokolov), leningradský a novgorodský metropolita Grigorij (Čukov); vilenský a litevský arcibiskup Kornilij (Popov), tambovský a mičurinský arcibiskup svatý Luka (Vojno-Jaseněckij) a novosibirský a barnaulský arcibiskup Varfolomej (Gorodcov).
Velký význam přikládal zvyšování vzdělanosti a autority duchovenstva. V letech 1946 a 1947 zorganizoval ve městě Grodno krátkodobé, měsíční teologicko-pastorační kurzy a uložil duchovním eparchie povinnost se jich účastnit. Sám na kurzech přednášel a zval také učitele ze světských vzdělávacích institucí. Obrátil se na místního zmocněnce Rady pro záležitosti Ruské pravoslavné církve s žádostí o povolení založit při katedrálním chrámu bratrstvo. Tato aktivita však nezůstala bez následků – po třech letech byl biskup přeložen do jedné ze vzdálených eparchií v asijské části SSSR.
Od 18. listopadu 1948 byl jmenován biskupem semipalatinským a pavlodarským.
Od 31. října 1950 byl čkalovským a buzulukským biskupem. Dne 16. listopadu 1953 byl na vlastní žádost penzionován.
Od 29. července 1954 se stal biskupem kalininským a kašinským, a to po kontroverzním odvolání arcibiskupa Alexije (Sergejeva) z tohoto stolce.
Od 31. července 1954 do 8. února 1956 dočasně spravoval velikolukskou eparchii.
Aktivně podporoval „každou iniciativu zaměřenou na rozšíření a oživení církevní činnosti“ (podle zprávy zmocněnce pro Kalininskou oblast). Zvláštní péči věnoval obnově chrámů. Obnovil bohoslužby ve všech chrámech eparchie a nařídil, aby se ve všech chrámech eparchie konaly každodenní bohoslužby, při nichž měla být pronášena kázání. Rozšířil počet duchovních, především o duchovní ze západního Běloruska a Ukrajiny. Často navštěvoval farnosti.
Dne 8. února 1956 byl povýšen do hodnosti arcibiskupa.
Několik měsíců před svou smrtí zeslábl, nadále však sloužil a až do posledních dnů se věnoval záležitostem eparchie.
Zemřel 13. března 1958. Pohřební obřady vykonal arcibiskup možajský Makarij, který jej také postřihl do mnišství. Byl pohřben na Nikolském-Malickém hřbitově ve Tveru.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 28. května Kategorie:Narození v roce 1875 Kategorie:Narození ve Smolenské oblasti Kategorie:Úmrtí 13. března Kategorie:Úmrtí v roce 1958 Kategorie:Úmrtí ve Tveru