Diecéze Wilmington (latinsky Dioecesis Wilmingtoniensis) je římskokatolická diecéze latinské církve na východě Spojených států amerických, jejíž území tvoří celý stát Delaware a region Eastern Shore ve státě Maryland. Biskupem je William Edward Koenig.

Historie

1600 až 1700 Prvním katolickým kostelem na poloostrově Delmarva byla kaple Wye Chapel, postavená nedaleko dnešního městečka Easton v Marylandu. Jako místní farář zde působil jezuita Nicholas Gulick. Kaple sloužila jako základna pro kněze, kteří navštěvovali další komunity v regionu. V roce 1590, poté co se Delaware stal královskou kolonií, byla kaple uzavřena, když anglický král Vilém III. zakázal praktikování katolického náboženství.

1700 až 1800 Před americkou válkou za nezávislost a během ní podléhali katolíci ve všech britských koloniích v Americe jurisdikci Apoštolského vikariátu londýnského okruhu v Anglii. První katolickou misii v Delaware založili jezuitští misionáři v roce 1747 nedaleko dnešního Blackbirdu. V Eastonu byl však jiný jezuitský kněz, James Beadnall, zatčen za sloužení mše v soukromém domě.

Po skončení americké revoluce v roce 1783 zřídil papež Pius VI. v roce 1784 Apoštolskou prefekturu Spojených států, která zahrnovala celé území USA. O pět let později papež tuto prefekturu přeměnil na diecézi baltimorskou. Prvním katolickým kostelem v Delaware se stal kostel Panny Marie Nanebevzaté (St. Mary of the Assumption), postavený u řeky White Clay Creek v roce 1788.

1800 až 1868 Patrick Kenney založil v roce 1804 misii na místě hřbitova Coffee Run Cemetery v Mill Creek. Místo misie Coffee Run bylo v roce 1973 zapsáno do amerického Národního registru historických míst (National Register of Historic Places).

V roce 1808 vytvořil papež Pius VII. z baltimorské arcidiecéze diecézi filadelfskou a celý stát Delaware začlenil do této nové diecéze. Delaware zůstal součástí filadelfské diecéze po následujících 60 let. Výstavba prvního katolického kostela ve Wilmingtonu započala v roce 1816.

1868 až 1900 Dne 3. března 1868 zřídil papež Pius IX. diecézi Wilmington. Nová diecéze zahrnovala následující okresy (counties):

Všechny okresy ve státě Delaware, vyčleněné z filadelfské diecéze Okresy Caroline, Cecil, Dorchester, Kent, Queen Anne's, Somerset, Talbot, Wicomico a Worcester ve státě Maryland, vyčleněné z filadelfské diecéze Okresy Accomack a Northampton ve státě Virginie, vyčleněné z baltimorské arcidiecéze.

Pius IX. určil novou diecézi jako sufragánní vůči arcidiecézi baltimorské. Prvním biskupem ve Wilmingtonu jmenoval Thomase Beckera z Baltimoru. V roce 1868 se do kláštera ve Wilmingtonu přestěhovaly sestry Navštívení Panny Marie (Vizitantky). První katolický kostel v Eastonu v Marylandu, zasvěcený svatým Petrovi a Pavlovi, byl rovněž vysvěcen v roce 1858.

Becker dohlížel na trojnásobný nárůst počtu kněží a zdvojnásobení počtu kostelů. Založil sirotčinec a akademii pro chlapce a dvě další farní školy. Po 18 letech působení ve Wilmingtonu byl Becker v roce 1886 papežem Lvem XIII. jmenován biskupem diecéze Savannah.

Jako Beckerova nástupce jmenoval Lev XIII. v roce 1886 Alfreda Curtise druhým biskupem ve Wilmingtonu. Během svého působení přivedl Curtis do diecéze otce jozefity, aby se věnovali pastoraci afroamerických katolíků. V roce 1890 vysvětil kostel sv. Josefa (St. Joseph Church), farnost pro Afroameričany ve Wilmingtonu spravovanou jozefity. V té době zákony státu Delaware zakazovaly Afroameričanům navštěvovat kostely určené pro bělošské obyvatelstvo.

Dvakrát ročně navštěvoval Curtis chudobinec v Farnhurstu v okrese New Castle, aby sloužil chudým a přinášel jim jídlo. Po nástupu do úřadu zjistil, že veškerý církevní majetek v diecézi je zapsán na osobní jméno biskupa. Následujících několik let věnoval právnímu převodu veškerého majetku přímo na diecézi. Vedl také úsilí o splacení značného dluhu diecéze a jejích farností.

Jozefit kněz John de Ruyter otevřel v roce 1893 ve Wilmingtonu sirotčinec sv. Josefa pro afroamerické chlapce; šlo o první sirotčinec svého druhu ve Spojených státech. V témže roce se sestry ursulinky z Bedford Parku přestěhovaly z New Yorku do Wilmingtonu, kde založily Dívčí akademii ursulinek (Ursuline Academy Wilmington).

1900 až 1960 náhled|251x251px|Biskup Curtis (před r. 1914) náhled|194x194px|Biskup Becker (před r. 1914) Curtis v roce 1896 ze zdravotních důvodů rezignoval na funkci biskupa ve Wilmingtonu. Lev XIII. jmenoval v roce 1897 jeho nástupcem Johna Monaghana z diecéze Charleston. Když se Monaghan stal biskupem, měla diecéze 25 000 katolíků, 30 kněží, 22 kostelů a 18 misií, 12 bohoslovců, osm řeholních komunit, tři akademie, devět farních škol a tři sirotčince. Během svého působení založil Monaghan sedm farností, sedm misií, osm škol a domov pro seniory. Otcové obláti v roce 1903 otevřeli Salesianum, střední školu pro chlapce ve Wilmingtonu. Sestry svatého Františka z Filadelfie otevřely ve Wilmingtonu v roce 1924 Nemocnici svatého Františka (St. Francis Hospital), která dnes funguje pod názvem Saint Francis Healthcare.

Monaghan rezignoval v roce 1925; jeho nástupcem se stal Edmond John Fitzmaurice z Filadelfie. Během svého 35letého působení dohlížel Fitzmaurice na nárůst katolické populace ze 34 000 na 85 000. Aby tento nárůst kapacitně zvládl, založil 17 nových farností, osm misií, 19 základních a devět středních škol. Fitzmaurice podporoval zapojení do Katolické charity a založil Katolický dobročinný cech, Katolickou organizaci mládeže, Společnost pro šíření víry a místní pobočku Kolumbových rytířů. Zřídil také Katolickou mezináboženskou radu, Katolické rozhlasové fórum, Katolický televizní cech, Diecézní knižní fórum, Katolický vzdělávací cech a organizaci Mladí křesťanští dělníci.

V roce 1945 nariadil Fitzmaurice rodičům katolických žáků na veřejných středních školách v diecézi, aby svým dětem zakázali účast na kurzech sexuální výchovy, které označil za „urážející katolické svědomí“. Papež Pius XII. jmenoval v roce 1958 Michaela Hylea z Baltimoru biskupem koadjutorem ve Wilmingtonu, aby Fitzmauriceovi pomáhal. Fitzmaurice věnoval v roce 1959 svou osobní rezidenci jako sídlo pro nově vznikající Akademii svatého Edmunda (St. Edmond's Academy) ve Wilmingtonu, která byla pojmenována na jeho počest.

1960 až 1985 Když Fitzmaurice v roce 1960 rezignoval, Hyle se automaticky stal jeho nástupcem. Velkou část své správy věnoval zavádění reforem Druhého vatikánského koncilu z počátku 60. let 20. století, přičemž podporoval farnosti k zakládání farních rad a k zapojení do ekumenického hnutí. Hyle zahájil výstavbu Střední školy sv. Marka (St. Mark's High School) ve Wilmingtonu, která byla otevřena v roce 1970. Inauguroval také Newmanovo centrum při University of Delaware (Oratoř sv. Tomáše Marta) v Newarku. Hyle zemřel v roce 1967. Papež Pavel VI. jmenoval v roce 1968 pomocného biskupa Thomase Mardagu z Baltimoru dalším biskupem ve Wilmingtonu.

Během svého 16letého působení Mardaga pokračoval v provádění reforem Druhého vatikánského koncilu, založil radu pro laiky a zapojoval se do ekumenické práce. Reorganizoval také diecézní kurii a vytvořil pastoraci pro migrující dělníky.

V roce 1974 převedl Pavel VI. dva virginské okresy z diecéze Wilmington do Diecéze Richmond, čímž bylo ustaveno dnešní území diecéze. Po Mardagově smrti v roce 1984 jmenoval papež Jan Pavel II. v roce 1985 pomocného biskupa Roberta Mulveeho z diecéze Manchester jako Mardagova nástupce.

1985 až současnost Během svého působení ve funkci biskupa ve Wilmingtonu kladl Mulvee důraz na kolegialitu ve správě diecéze, pomohl přetvořit Delmarvskou ekumenickou agenturu na Křesťanskou radu Delawaru a východního pobřeží Marylandu, založil tři nové misie a čtvrtou povýšil na farnost. Mulveeho působení ve Wilmingtonu skončilo v roce 1995, kdy ho Jan Pavel II. jmenoval biskupem koadjutorem Diecéze Providence.

Jan Pavel II. jmenoval pomocného biskupa Michaela Saltarelliho z arcidiecéze newarkské jako Mulveeho nástupce ve Wilmingtonu v roce 1996. Během svého působení dohlížel Saltarelli na nárůst počtu katolíků v diecézi o více než 60 000, vysvětil 23 kněží a 47 trvalých jáhnů a postavil nebo zrenovoval řadu kostelů, škol a dalších zařízení. Poté, co Saltarelli v roce 2007 odišel na odpočinek, jmenoval papež Benedikt XVI. v roce 2008 pomocného biskupa W. Francise Maloolyho z Baltimoru, aby ho nahradil. Malooly čelil kritice některých katolických sdělovacích prostředků za to, že odmítl odepřít podávání eucharistie tehdejšímu viceprezidentovi Josephu Bidenovi kvůli jeho postoji k právu žen na potrat.

V roce 2009 diecéze požádala o bankrotovou ochranu (Kapitola 11) z důvodu finančních závazků vyplynulých ze žalob týkajících se sexuálního zneužívání kněžími. Malooly odešel do výslužby v roce 2021 a papež František téhož roku jmenoval Williama Koeniga z diecéze Rockville Centre jeho nástupcem. Od roku 2026 je Koenig úřadujícím biskupem ve Wilmingtonu.

Případy sexuálního zneužívání Joseph Curry, bývalý ministrant v kostele sv. Denisa v Galeně v Marylandu, zažaloval diecézi Wilmington v srpnu 2008. Curry tvrdil, že byl více než stokrát sexuálně zneužit Edwardem B. Carleyem. Zneužívání začalo v roce 1981, kdy bylo Currymu 10 let. Žaloba tvrdila, že diecéze věděla o tom, že Carley sexuálně zneužíval farníky v kostele sv. Anny ve Wilmingtonu během 50. a počátku 60. let 20. století. Carley zemřel v roce 1998. Curry a diecéze urovnali žalobu v roce 2011 mimosoudní dohodou ve výši 1,7 milionu dolarů.

V roce 2011 schválil konkurzní soud plán narovnání pro diecézi. Podle plánu mělo 150 obětí obdržet průměrnou částku 310 000 dolarů každá, v celkové výši 77,425 milionu dolarů. Duchovní obvinění ze zneužívání nebyli identifikováni.

Biskupové

Biskupové ve Wilmingtonu Thomas Albert Andrew Becker (1868–1886), poté jmenován biskupem v Savannah Alfred Allen Paul Curtis (1886–1897) John James Joseph Monaghan (1897–1925) Edmond John Fitzmaurice (1925–1960), při odchodu do důchodu v roce 1960 jmenován arcibiskupem ad personam - Hubert James Cartwright, biskup koadjutor (1956–1958) Michael William Hyle (1960–1967; biskup koadjutor 1958–1960) Thomas Joseph Mardaga (1968–1984) Robert Edward Mulvee (1985–1995), jmenován biskupem koadjutorem v Providence a později se tam ujal stolce Michael Angelo Saltarelli (1996–2008) William Francis Malooly (2008–2021) William Edward Koenig (2021–současnost)

Další diecézní kněží, kteří se stali biskupy Benjamin Joseph Keiley (zdejší kněz 1873–1886), v roce 1900 jmenován biskupem v Savannah James C. Burke, O.P., byl teritoriálním prelátem v Chimbote (1965–1978, na biskupa vysvěcen 1967), než zde působil v letech 1978–1994 John Barres, v roce 2009 jmenován biskupem v Allentownu a později biskupem v Rockville Centre

Kostely

Vzdělávání

Střední školy Od roku 2026 měla diecéze Wilmington osm středních škol (high schools): Archmere Academy – Claymont Holy Cross High School – Dover Padua Academy – Wilmington Saint Elizabeth School – Wilmington Saint Mark's High School – Wilmington Saints Peter & Paul High School – Easton, Maryland Salesianum School – Wilmington Ursuline Academy – Wilmington

Základní školy Od roku 2026 měla diecéze Wilmington 20 základních a nižších středních škol (elementary and middle schools): Aquinas Academy – Bear Christ the Teacher Catholic School – Newark Good Shepherd Catholic School – Perryville, MD Holy Angels School – Newark Holy Cross School – Dover Immaculate Heart of Mary School – Wilmington Most Blessed Sacrament Catholic School – Ocean Pines, MD Mount Aviat Academy – Childs, MD Nativity Preparatory School – Wilmington Saint Ann School – Wilmington Saint Edmond's Academy – Wilmington Saint Francis de Sales School – Salisbury, MD Saint John the Beloved School – Wilmington Saint Mary Magdalen School – Wilmington Saint Peter Cathedral School – Wilmington Saints Peter & Paul Elementary School – Easton, MD Serviam Girls Academy – New Castle St. Anthony of Padua Grade School – Wilmington