Diecéze manchesterská (latinsky Dioecesis Manchesteriensis) je diecéze Katolické církve rozkládající se na území státu New Hampshire ve Spojených státech amerických. Jde o sufragánní diecézi arcidiecéze bostonské. Hlavním kostelem diecéze je katedrála svatého Josefa v Manchesteru.
Historie
1680 až 1783 Během 17. století byli prvními několika katolíky na území dnešního New Hampshiru pravděpodobně příslušníci kmenů Sokwaki a Pennacooků, kteří konvertovali díky misionářům z francouzské kolonie Nové Francie. Drtivou většinu prvních osadníků v New Hampshiru však tvořili angličtí protestanti, převážně puritáni z Massachusetts. Stejně jako v ostatních amerických koloniích zavedly úřady v New Hampshiru omezení občanských práv katolíků. V roce 1679 vyžadovala královská komise v Portsmouthu po všech veřejných činitelích a duchovních v provincii New Hampshire, včetně katolíků, složení přísahy svrchovanosti anglikánské církvi.
Během války krále Viléma na konci 17. století zajali indiánští spojenci Francouzů v New Hampshiru několik evropských žen. Tyto ženy později konvertovaly ke katolictví; jedna z nich dokonce odešla do Nové Francie a vstoupila do uršulinského kláštera. V roce 1694 byly během francouzského nájezdu na osady poblíž Durhamu celebrovány první katolické mše v New Hampshiru, a to dvěma jezuitskými kněžími doprovázejícími expedici. Až do 19. století však v New Hampshiru neexistovaly žádné organizované katolické komunity. V roce 1896 provincie schválila nový prověřovací zákon namířený proti katolíkům.
Se začátkem americké války za nezávislost v roce 1776 se postoj vůči katolíkům v amerických koloniích změnil. Vůdci povstalců potřebovali získat podporu katolíků pro svou věc. Spojenectví s katolickou Francií navíc podpořilo příznivější postoj Američanů ke katolictví. Když však nový stát New Hampshire v roce 1784 přijal svou ústavu, požadavky na koloniální přísahu z ní neodstranil.
1783 až 1884 Po skončení americké války za nezávislost v roce 1783 zřídil papež Pius VI. v roce 1784 Apoštolskou prefekturu Spojených států, která zahrnovala celé území nového národa. Stát New Hampshire byl do Unie přijat v roce 1788. Pius VI. v roce 1789 vytvořil diecézi baltimorskou, první diecézi ve Spojených státech, která nahradila dosavadní apoštolskou prefekturu.
Papež Pius VII. zřídil 8. dubna 1808 diecézi bostonskou, do jejíhož obvodu začlenil i New Hampshire.Stránka arcidiecéze baltimorské na webu Catholic Hierarchy První katolický kostel v New Hampshiru, kostel sv. Marie, byl postaven v roce 1823 v Claremontu otcem a synem, bývalými anglikánskými kněžími, kteří konvertovali ke katolictví. První farností v New Hampshiru se stala farnost sv. Aloise v Doveru, zřízená v roce 1830. V roce 1835 se odhadovalo, že ve státě žije 387 katolíků a působí zde dva kostely a dva kněží.
S industrializací New Hampshiru v 19. století se zde začalo usazovat mnoho katolických imigrantů z Irska a Francouzské Kanady. V roce 1853 papež Pius IX. zřídil diecézi portlandskou v Maine, do jejíhož území zahrnul i New Hampshire. V roce 1858 byla v Manchesteru otevřena první katolická základní škola ve státě.
1884 až 1944 náhled|289x289px|Kolej sv. Anselma, Goffstown, New Hampshire (1893) Papež Lev XIII. zřídil diecézi manchesterskou 15. dubna 1884 vyčleněním území New Hampshiru z portlandské diecéze. Lev XIII. jmenoval prvním manchesterským biskupem Denise Bradleyho z Portlandu. Během Bradleyho působení vzrostla katolická populace ze 45 000 na více než 100 000 a počet kněží ze 40 na 107. V 80. letech 19. století kontaktoval Bradley benediktinské mnichy v opatství sv. Marie v Newarku v New Jersey ohledně založení katolické vysoké školy v New Hampshiru. Benediktini otevřeli Kolej svatého Anselma v Goffstownu v roce 1889.
Po Bradleyho smrti na konci roku 1903 jmenoval papež Pius X. druhým manchesterským biskupem Johna Delanyho z Manchesteru. Delany však zemřel v roce 1906 po pouhých 21 měsících ve funkci. Jeho nástupcem se stal George Albert Guertin z Manchesteru, jmenovaný Piem X. v roce 1907. Mezi lety 1907 a 1926 Guertin v diecézi založil 16 nových farností; pět bylo francouzskojazyčných a dvě polskojazyčné. Po vstupu USA do první světové války v roce 1917 nechal Guertin diecézi zakoupit válečné dluhopisy v hodnotě 15 000 dolarů a z osobních prostředků zakoupil válečné spořicí známky v hodnotě 5 dolarů pro každého žáka katedrální farní školy. V roce 1930 Guertin nařídil, že katoličtí rodiče v diecézi musí posílat své děti do katolických škol, jinak jim bude odepřeno rozhřešení.
Po Guertinově smrti v roce 1931 jmenoval papež Pius XI. čtvrtým biskupem bostonského pomocného biskupa Johna Petersona. Hlavním zdrojem napětí v diecézi byly etnické rozpory mezi irskou a francouzsko-kanadskou komunitou. Peterson, sám francouzsky mluvící, v roce 1932 před manchesterským publikem prohlásil, že odsuzuje veškerou náboženskou i etnickou nenávist a nepodpoří žádnou věc založenou na nenávisti. Svými slovy a činy si dokázal získat důvěru francouzsko-kanadských katolíků v diecézi. V Nashui založily Sestry obětování Panny Marie v roce 1933 dívčí kolej Rivier. V roce 1934, uprostřed Velké hospodářské krize, zavedl Peterson pro diecézi úsporná opatření.
1944 až 1990 náhled|Biskup Primeau (2009) Po Petersonově smrti v roce 1944 jmenoval papež Pius XII. manchesterským biskupem Matthewa Bradyho z diecéze burlingtonské. Brady řídil diecézi v období nebývalého růstu – během 11 let založil 27 farností a schválil výstavbu téměř 50 kostelů a početných škol, klášterů a dalších zařízení. Počet farníků vzrostl o 50 000 a počet kněží a řeholníků zhruba ze 650 na více než 1 600. Pro všechny tyto úspěchy si vysloužil přezdívku „Stavitel Brady“ (Brady the Builder).
Papež Jan XXIII. jmenoval po Bradyho smrti v roce 1959 novým biskupem Ernesta Primeaua z arcidiecéze chicagské. Primeau založil v roce 1963 první zahraniční misii diecéze v Cartagu v Kolumbii. Během jeho působení vzrostl počet katolíků v diecézi o 43 000 a počet farností o 11; týdenní účast na mších však klesla z více než 70 % pod 50 %. Primeau rezignoval na úřad biskupa v roce 1974.
Odore Joseph Gendron z Manchesteru byl jmenován biskupem papežem Pavlem VI. v roce 1974. Gendron zřídil v diecézi trvalý diakonát a vstoupil do Rady církví v New Hampshiru. V roce 1975 také založil Magdalen College v Bedfordu. Skupina katolických laíků pak v roce 1978 založila v Merrimacku Thomas More College of Liberal Arts.
V roce 1983 urovnaly čtyři řeholní sestry z kongregace Milosrdných sester žalobu vůči Gendronovi a diecézi poté, co byly v roce 1982 propuštěny z učitelských míst ve škole Sacred Heart v Hamptonu. Šlo o první žalobu řádových sester proti vlastnímu biskupovi v historii USA.
V roce 1989 jmenoval papež Jan Pavel II. pomocného biskupa Lea Edwarda O'Neila ze Springfield v Massachusetts biskupem koadjutorem v Manchesteru.
1990 až současnost náhled|Biskup McCormack (2001) Když Gendron v roce 1990 odešel do penze, O'Neil jej vystřídal ve funkci manchesterského biskupa. Během svého působení usiloval O'Neil o posílení společné vize mezi katolíky v New Hampshiru prostřednictvím programu nazvaného „Obnova smlouvy“ (Renewing the Covenant). Zemřel v roce 1997.
Jan Pavel II. jmenoval v roce 1998 O'Neilovým nástupcem bostonského pomocného biskupa Johna McCormacka. V dubnu 2011 McCormack kritizoval navrhované škrty v rozpočtu státu New Hampshire, které měly dopadnout na chudé. V reakci na to republikánský poslanec D.J. Bettencourt označil McCormacka za „pedofilního pasáka“, který nemá žádnou morální autoritu nikoho kritizovat. Předseda Republikánské strany v New Hampshiru Jack Kimball Bettencourtovy výroky okamžitě distancoval.
Po McCormackově odchodu do důchodu v roce 2011 jmenoval papež Benedikt XVI. novým biskupem pomocného biskupa Petera Libasciho z diecéze Rockville Centre. V roce 2014 se Edward Arsenault přiznal k zpronevěře 300 000 dolarů, které v prvním desetiletí 21. století odcizil z katolické nemocnice, z pozůstalosti zesnulého kněze a od samotného McCormacka. Arsenault peníze utratil za výlety s mužským společníkem; v roce 2014 byl odsouzen ke čtyřem letům vězení a v roce 2017 jej Vatikán laicizoval (propustil z duchovního stavu).
V roce 2019 uvalil Libasci kanonické zákazy na řeholní řád Otroci Neposkvrněného Srdce Marie v Richmondu. Zákaz zahrnoval vysluhování svátostí na jejich pozemcích a používání označení katolické sdružení. Libasci uvedl, že řád porušuje dogmatické učení o tom, že spása je dostupná pouze v katolické církvi. Řád se proti Libasciho rozhodnutí odvolal k Kongregaci pro nauku víry v Římě, ta však odvolání odmítla projednat. Libasci zastává úřad biskupa i v roce 2026.
Pohlavní zneužívání Na začátku roku 2002 biskup McCormack zveřejnil jména 14 diecézních kněží, kteří byli obviněni z pohlavního zneužívání dětí.
Soudní dokumenty zveřejněné v lednu 2003 ukázaly, že biskup Gendron v 80. letech zničil záznamy o zneužívání týkající se dvou různých kněží.
První případ se týkal Philipa Petita, diecézního kněze, který v letech 1979 až 1981 oběžoval dospívajícího chlapce. Petit opustil kněžství v roce 1986 a Gendron na jeho žádost zničil veškeré záznamy o jeho léčbě. Petit byl laicizován v roce 2018. Druhý případ nastal v roce 1989, kdy léčebné zařízení Služebníci Parakléta v Novém Mexiku požádalo Gendrona o zničení záznamů o léčbě Gordona MacRae, diecézního kněze a bývalého pacienta. V roce 1994 byl MacRae odsouzen k 33 až 67 letům vězení za zneužívání dětí.
Zpráva generálního prokurátora z roku 2003 odhalila, že Gendron pomohl knězi obviněnému ze zneužívání vyhnout se trestnímu stíhání. V roce 1975 policie v Nashui zatkla Paula Aubeho, diecézního kněze, poté, co ho přistihla v autě s chlapcem se staženými kalhotami. Aube se přiznal ke zneužívání z roku 1972 i Gendronovi. Požádal Gendrona, aby ho poslal na léčení a zprostil farních povinností. Místo toho Gendron zavolal policejnímu šéfovi v Nashui, aby obvinění proti Aubemu stáhl. Gendron pak Aubeho přeložil do farnosti v Rochesteru. V roce 1981 matka patnáctiletého chlapce zjistila, že jej Aube zneužívá. Přestože byl Gendron o novém obvinění informován, Aubeho policii nenahlásil. V roce 2002 se Aube sám přihlásil úřadům státu New Hampshire a stal se spolupracujícím svědkem.
V roce 2004 byl Leo Landry, kněz odsouzený za zneužívání nezletilých, odsouzen k doživotnímu podmíněnému trestu. V červenci 2019 diecéze zveřejnila seznam 73 kněží a řeholníků, kteří byli „důvěryhodně obviněni“ ze spáchání činů sexuálního zneužívání. Někteří z uvedených byli trestně stíháni, zbaveni kněžství, odvoláni z veřejné služby nebo zemřeli bez trestu.
Biskupové náhled|Biskup Libasci (2013)
Biskupové v Manchesteru Denis Mary Bradley (1884–1903) John Bernard Delany (1904–1906) George Albert Guertin (1907–1931) John Bertram Peterson (1932–1944) Matthew Francis Brady (1945–1959) Ernest John Primeau (1960–1975) Odore Joseph Gendron (1975–1990) Leo Edward O'Neil (1990–1997; biskup koadjutor 1989–1990) John Brendan McCormack (1998–2011) Peter Anthony Libasci (2011–dosud)
Pomocní biskupové Robert Edward Mulvee (1977–1985), jmenován biskupem wilmingtonským a později biskupem koadjutorem v Providence, kde následně převzal úřad sídelního biskupa Joseph John Gerry, O.S.B. (1986–1989), jmenován biskupem portlandským Francis Joseph Christian (1996–2018)
Další diecézní kněží, kteří se stali biskupy Thomas Michael O'Leary, jmenován biskupem ve Springfield v Massachusetts v roce 1921
Katolické vzdělávání V roce 2026 spravovala diecéze manchesterská šest středních škol, jednu nižší střední školu a 17 základních škol.
Střední školy Bishop Brady High School – Concord Bishop Guertin High School – Nashua Holy Family Academy – Manchester Mount Royal Academy – Sunapee St. Thomas Aquinas High School – Dover Trinity High School – Manchester
Vysoké školy Rivier University – Nashua Kolej svatého Anselma – Goffstown Thomas More College of Liberal Arts – Merrimack
Odkazy Reference
Externí odkazy