Irena Janáčková, rozená Knihová (24. září 1901 České Budějovice – 10. prosince 2000 Praha), byla česká hudební pedagožka, muzikoložka, sběratelka lidových písní a etnografka. Byla též překladatelkou hudebních úvah Jana Jakuba Ryby.
Životopis Narodila se 24. září 1901 v Českých Budějovicích do úřednické česko-německé rodiny. Otec Leopold Kniha byl zaměstnancem Obchodní a průmyslové komory, matka Marie, rozená Kautznerová, byla ženou v domácnosti. Pocházela z rodiny německého dělníka v Hardtmuthově továrně. Po absolvování reálného gymnázia v Českých Budějovicích v roce 1920 absolvovala v letech 1920 a 1921 abiturientský kurz na obchodní akademii. V letech 1921 až 1925 pracovala jako bankovní úřednice. Roku 1925 se provdala za Ing. Jaroslava Janáčka, profesora rolnické školy v Českých Budějovicích. Měli spolu dcery Jarmilu a Irenu.
Hudební vzdělání získávala u několika českých pedagogů. Studovala hudbu u Františka Píchy, zpěv u Františka Spilky a klavír nejprve u Vojtěcha Bořivoje Aima v letech 1932 až 1940 a později u Viléma Kurze v letech 1941 až 1943. V roce 1942 složila státní zkoušku z hudební teorie a sbormistrovství.
V letech 1942 až 1945 vyučovala v Kühnově rozhlasovém dětském pěveckém sboru. Současně působila jako korepetitorka a zpěvačka v Českém pěveckém sboru Jana Kühna. V letech 1942 až 1944 také založila a vedla dětský sbor evangelické mládeže na Smíchově.
Po druhé světové válce začala studovat hudební vědu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium absolvovala v letech 1945 až 1949, avšak v důsledku politických prověrek byla v roce 1949 ze studia vyloučena. Později pokračovala dálkovým studiem na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde v letech 1954 až 1956 absolvovala čtyři semestry hudební výchovy a dějepisu. Předchozí studium hudební vědy jí bylo uznáno.
V letech 1953 až 1959 byla odbornou asistentkou ve Státním ústavu pro lidovou píseň, v letech 1961 a 1962 pracovala v Muzeu české hudby a v letech 1970 až 1980 ve Státní knihovně v Praze, kde působila v oddělení generálního katalogu.
Vytvořila rozsáhlou rukopisnou sbírku lidových písní a hudby a vypracovala také vlastní katalogizační systém nápěvových incipitů písní založený na číselné metodě. V červenci 1954 se účastnila etnografického výzkumu hornické oblasti Kladenska, jehož výsledkem byla kolektivní publikace Kladensko. Život a kultura lidu v průmyslové oblasti, vydaná roku 1959.
V roce 1971 získala doktorát na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Její disertační práce nesla název „Lidová píseň na Kladensku’’ a vznikla pod vedením profesora Josefa Plavce. Kladenské lidové hudbě se věnovala dlouhodobě a zpracovala také rukopisnou práci Dějiny sborového zpěvu na Kladensku, která měla 150 stran. Při práci v Muzeu české hudby a později ve Státní knihovně se věnovala například pražským hudebním vydavatelům a osobnosti Marca Berry, vydavatele hudebnin v Praze. Připravila rozsáhlou práci Marco Berra, pražský vydavatel hudebnin obrozenské Prahy, která měla přibližně 400 stran a byla připravena k publikaci v Národní knihovně.
Zemřela náhle 10. prosince 2000 ve věku 99 let. Její vnučkou je divadelní herečka Petra Lustigová.
Reference
Kategorie:České hudební pedagožky Kategorie:České muzikoložky Kategorie:České překladatelky Kategorie:Čeští sběratelé lidových písní Kategorie:Čeští etnografové Kategorie:Absolventi Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Narození v roce 1901 Kategorie:Narození 24. září Kategorie:Narození v Českých Budějovicích Kategorie:Úmrtí v roce 2000 Kategorie:Úmrtí 10. prosince Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Ženy