Edward Balliol nebo Edward de Balliol (skotská gaelština: Èideard Balliol; asi 1283 – leden 1364) byl uchazečem o skotský trůn během druhé války za nezávislost Skotska. S anglickou pomocí vládl částem království v letech 1332 až 1356. Život Edward byl nejstarším synem krále Jana I. a Isabelly de Warenne. Když jeho otec v roce 1295 vyjednal spojenectví s Francií proti Anglii, byl Eduard zasnouben s Johanou z Valois, nejstarší dcerou Karla I. z Valois. Když Jan v roce 1296 rezignoval na titul krále Skotska, zasnoubení bylo zrušeno.
Po abdikaci svého otce byl Balliol vězněn v londýnském Toweru. Z vězení byl propuštěn roku 1299, kdy byl svěřen do péče svého dědečka Johna de Warenne. Balliol byl poté možná zapleten do "Soulesova spiknutí", jehož cílem bylo sesadit skotského krále Roberta I. a dosadit na trůn Williamem II. de Soules.
Smrt krále Roberta I. v červnu 1329 dostala na trůn jeho šestiletého syna Davida II. V té době byl Balliol naverbován "vyděděnci", neboli muži, jejichž území a tituly jim byly zabaveny Robertem I. po bitvě u Bannockburnu. V roce 1332 vyděděnci a Balliol začali plánovat invazi do Skotska, tajně podporováni anglickým králem Eduardem III. Dne 20. července 1332 zahájili útok. Balliolovy síly porazily královské vojsko vedené regentem, hrabětem z Maru, v bitvě u Dupplin Mooru 11. srpna 1332.
Edward Balliol byl korunován ve Scone 24. září 1332, ale o tři měsíce později byl nucen uprchnout zpět do Anglie po překvapivém útoku šlechty věrné Davidu II. (bitva u Annanu). Při ústupu ze Skotska našel Balliol útočiště u rodiny Cliffordů, vlastníků půdy ve Westmorlandu, a pobýval na jejich hradech Appleby, Brougham, Brough a Pendragon.
Na začátku roku 1333 Eduard III. prvně otevřeně vyjádřil podporu Balliolovi. Ten se v létě vrátil do Skotska i s Eduardem po boku a anglickou armádou. Dobyl Berwick-upon-Tweed a porazil skotské síly v bitvě u Halidon Hillu. Balliol pak podle smlouvy z Newcastlu (1334) postoupil celé území dříve známé jako Lothian Eduardovi a složil mu lenní hold během pobytu v klášteře Blackfriars v Newcastle upon Tyne. Byl také zasnouben se sestrou Eduarda III. Johanou, přestože byla již provdaná za Davida II.
David II. uprchl ze Skotska do Francie, ale Balliolova pozice stále nebyla jistá. Boje mezi jeho příznivci a odpůrci nakonec i jeho donutily uprchnout ze Skotska. V listopadu 1334 Eduard III. a Balliol znovu vtrhly na skotské území s mohutnou armádou, ale nedokázali Skoty donutit k rozhodné bitvě, a tak v únoru 1335 ustoupili. Dne 30. listopadu 1335 byly proballiolovské síly poraženy v bitvě u Culbleanu, což byl faktický konec Balliolova pokusu udržet si skotský trůn.
Na začátku roku 1336 navrhl Filip VI. Francouzský oběma stranám dohodu, podle níž by Balliol byl uznán králem, mohl by se oženit s Johanou, avšak David II. by se stal jeho dědicem. David však smlouvu odmítl. Eduard III. a Balliol tak v červenci 1336 provedli další invazi do Skotska. Dobyli Glasgow a Perth, ale ke konci roku 1336 Skotové znovu získali kontrolu nad téměř celým Skotskem. V roce 1338 byla pro Balliiola situace již beznadějná.
Balliol se přesto nevzdával. Vrátil se do Skotska poté, co byl Davida II. poražen Angličany v bitvě u Neville's Crossu v roce 1346. Vyvolal povstání v Galloway. Podařilo se mu však získat kontrolu pouze nad částí Galloway a jeho moc zde postupně slábla. Dne 20. ledna 1356 se Balliol vzdal svého nároku na skotský trůn ve prospěch Eduarda III. Za odměnu dostal důchod 2000 liber ročně. Zbytek života strávil poblíž Yorkshire. Zemřel bezdětný. Předpokládá se, že místo jeho hrobu se nachází pod poštou v Doncasteru.
Někdy je vnímán jako pouhý uzurpátor, jindy je zařazován do seznamu skotských králů. Reference
Kategorie:Skotští králové Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Úmrtí v roce 1364 Kategorie:Muži