Řina, také pod názvem Tři lásky Řiny Sezimové, je československý dramatický němý film z roku 1926 režiséra Jana S. Kolára. Film byl natočen podle stejnojmenného románu Rudolfa Jaroslava Kronbauera a hlavní roli v něm ztvárnila jeho dcera Jarmila Kronbauerová, členka Národního divadla v Praze.
Děj Kateřina Sezimová, přezdívaná Řina, se vrací ze studií domů na knížecí velkostatek, který má její rodina v pronájmu. Zamiluje se tam do mladého knížete, který je však vážně nemocný a brzy po jejich seznámení umírá. Na pohřbu se Řina setká s jeho přáteli – baronem Leopoldem z Tužebníka a malířem Novarem. Baron se, s vidinou velkého jmění na kontě Sezimových, začne Řině dvořit. Její náklonost si získá i šlechetnou záchranou mladého čeledína na jejich statku. Blížící se revize v záložně, ve které pracuje a ze které zpronevěřil peníze na investování své hráčské závislosti, však donutí barona přiznat, že jejich urychlený sňatek má především vyřešit jeho finanční obtíže. Po tomto zjištění jej zklamaná Řina odmítne a on se jde dobrovolně vydat spravedlnosti. Řina poté odejde do Prahy, kde náhodou potká Novaru. Do třetice se zamiluje a když ji malíř časem požádá o ruku, souhlasí.
Obsazení Do role barona Leopolda byl zvažován herec Emil Artur Longen, dokonce s ním byly pořízeny zkušební záběry.
Filmová kritika I přes řadu pochvalných ohlasů, věnovaných technickému či uměleckému provedení, se v dobovém tisku na film objevily i kritičtější názory.
Převedení oblíbeného Kronbauerova románu na plátna kin působilo snahou o jednoduché zavděčení se publiku s vidinou plných pokladen, což bylo považováno za krátkozraké: „sice se ředitelství »Elektafilmu« podařilo vyjíti vstříc onomu nešťatnému vkusu čtenářstva, za to filmu dostává se díla, které tvoří spolu s jinými řadu mrtvých prací, jež se sice dostanou na plátno před vyprodaným domem, ale jejichž další trvání jest znemožněno v budoucnosti, která palmu vítězství dá dílům rázu zcela jiného.“ Předloha nebyla tedy vnímána jako vhodný materiál pro zfilmování a příliš věrný opis knihy byl ve výsledku spíše na škodu. Největší kritika se tak dotkla libreta, jež bylo popsáno jako „nešťastné, sentimentální, limonádové“ a „chatrné“. Přestože se Jan S. Kolár snažil příběh zmodernizovat pro tehdejší dobu „nemohl z tohoto libreta dostat nic jiného, než pozlátkové obrazy ze života venkovské husičky, která se zamilovala postupně do dvou šlechticů a třetího ›malíře a génia‹, jehož barvotiskové obrazy, žel byli jsme nuceni vidět na plátně“.
Nepovedený scénář se podle kritiků odrazil také v projevech jednotlivých herců, kteří „nemohou pak cele rozvinouti své schopnosti a stávají se jakýmsi mrtvolně se pohybujícími figurkami“ a výkony většiny z nich byly „vesměs velmi slabé, mnohdy zabíhaly do trapnosti a nepříjemnosti“. Jarmila Kronbauerová byla chválena pro vyspělost a procítěnost, se kterou k roli Řiny přistoupila, avšak její obsazení bylo současně vnímáno jako špatná volba a její divadelní herectví leckdy nevyhovující pro potřeby filmu. Naproti tomu byl herecký výkon Theodora Pištěka shodně hodnocen jako vynikající a takřka nejlepší v jeho dosavadní kariéře. Procítěná scéna, kdy se jde udat ze spáchaných podvodů, byla brána za vrchol celého filmu.
Odkazy
Reference
Literatura
Knihy
Články
Externí odkazy
Kategorie:Československé černobílé filmy Kategorie:Československé němé filmy Kategorie:Československé dramatické filmy Kategorie:Československé filmy natočené podle knižní předlohy Kategorie:Filmy Jana Stanislava Kolára Kategorie:Filmy z roku 1926