Makarij, světským jménem Kuzma Vasiljevič Vasiljev (rusky Кузьма Васильевич Васильев, 1871 – 31. března 1944) byl ruský pravoslavný duchovní a mnich. Za sovětské éry tajně přijal biskupské svěcení. Zemřel tragicky během bombardování města Pečory a Pskovo-pečerského monastýru.
Životopis Pocházel z rolnické rodiny. V roce 1894 vstoupil do misijního monastýru Vzkříšení Kristova v Novgorodské oblasti, postaveného na místě bývalé poustevny sv. Makaria. Toužil se stát mnichem, ale v provincii, kde žil, neměly všechny monastýry dostatek míst pro nové kandidáty. V roce 1900 přijal mnišské postřižení se jménem Kirill. V roce 1901 byl vysvěcen na kněze. V roce 1906 se stal představeným monastýru, byl zvolen všemi svými spolubratry. V roce 1910 získal hodnost igumena. Pod jeho vedením se monastýr rozvíjel, stal se významným poutním centrem a počet mnichů se zvyšoval.
Dne 4. dubna 1923 tajně přijal biskupské svěcení od biskupa Andreje (Uchtomského). Podle jiných zdrojů se stal biskupem již v roce 1921 a byl vysvěcen biskupy Trofimem (Jakovčukem) a Serafimem (Čičagovem). Moskevský patriarcha Tichon později jeho nejisté biskupské svěcení zplatnil. Stal se biskupem Lubarským, vikářem Novgorodské eparchie. Zpočátku pobýval v monastýru Vzkříšení a po jeho uzavření v roce 1923 nelegálně žil se svými duchovními žáky v Petrohradě. V červenci 1924 byl spolu s patnácti mnichy z monastýru, kde dříve žil, zatčen a následně odsouzen k pěti letům vězení v pracovním táboře za ukrývání zabavených církevních cenností. Trest si odpykával ve Vologodské gubernii do roku 1927. Po propuštění se vrátil do Leningradu a v červenci 1928 byl v Alexandro-Něvské lávře před biskupem Stefanem (Biechem) postřižen do velké schimy a jméno mu bylo změněno na Makarij.
Během následujících čtyř let Makarij (Vasiljev) nelegálně vykonával pastorační práci v podzemní církvi v petrohradské a novgorodské eparchii. Tajně připravoval nové kandidáty kněžství, uděloval jim svěcení a tajně postřihoval nové mnichy. V roce 1932 byl zatčen a na tři roky poslán do vyhnanství do Kazachstánu. Po odpykání trestu se vrátil do Leningradské oblasti. Žil v čudovské a lubanské oblasti, kde opět tajně konal bohoslužby. Po německém útoku na Sovětský svaz, kdy Němci povolili otevření pravoslavných kostelů na okupovaných územích Sovětského svazu, se vrátil do kláštera Vzkříšení Kristova v naději, že zde bude moci obnovit monastický život. Bylo mu dovoleno žít na pozemku monastýru, ale němečtí okupanti s obnovením mnišské komunity nesouhlasili a na konci roku 1941, když Makarij protestoval proti umístění vojenského velitelství v budově monastýru, ho deportovali do Čudova. Poté byl transportován do Pskova a od dubna 1942 žil v Pskovo-pečerském monastýru. Předvídal porážku Třetí říše ve válce se Sovětským svazem a svou vlastní smrt v témže monastýru.
Zemřel během sovětského náletu na město Pečory a monastýr dne 31. března 1944. Odmítl jít do krytu, zůstal ve své kelii a modlil se. Byl zabit střepinou granátu. Byl pohřben v jeskynním pohřebišti pod monastýrem.
Odkazy Reference
Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Mniši Pskovo-pečerského monastýru Kategorie:Narození v roce 1871 Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Úmrtí v roce 1944 Kategorie:Úmrtí 31. března Makarij Vasiljev Kategorie:Vězni gulagů Kategorie:Oběti druhé světové války Kategorie:Muži