Z deníku kontrarevolucionáře je autobiografický román českého spisovatele Pavla Kohouta z roku 1969, ve kterém líčí své osudy od konce druhé světové války až do doby krátce po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Děj je povětšinou psán formou deníkových zápisků a odehrává se ve třech časových rovinách, které se prostupují a dramaticky střídají. Celý název i s podtitulem zní Z deníku kontrarevolucionáře aneb Životy od tanku k tanku, kde prvním tankem je myšlena sovětská armáda, která osvobozovala Česloslovensko v roce 1945, a druhým tankem se rozumí sovětská armáda, která od roku 1968 Československo okupovala. Titul sarkasticky odkazuje na sovětskou Bílou knihu.

Kohout byl zprvu nadšeným komunistou a jedním z čelných představitelů tehdejšího oficiálního umění v Československu, postupně se však stal hlasitým kritikem totalitního režimu a jednou z významných postav pražského jara. Přestože je román Z deníku kontrarevolucionáře psán značně subjektivně, představuje cenný zdroj informací bezprostředně reflektující události roku 1968. Kniha je mimo jiné o obrodném procesu v Československu, pražském jaru a následné okupace.

Jedná se o Kohoutovu prozaickou prvotinu. Kohout dostal i nabídku z Hollywoodu na prodej autorského práva ke knize a její zfilmování. I kvůli nátlaku ze strany komunistického režimu však Kohout odmítl. Na otázku proč při jednom z pozdějších rozhovorů nicméně Kohout odpověděl: Později napsal další autobiografické romány, které on sám označuje jako „memoáromány“, a sice román Kde je zakopán pes a dvoudílné paměti To byl můj život?.

Vznik, přijetí a vydávání Okolnosti vzniku Jak Kohout vysvětluje v dovětku k vydání z roku 1997, plánoval v srpnu roku 1968 svatbu se svojí přítelkyní Jelenou Mašínovou, svou pozdější třetí manželkou. Svatba měla proběhnout v rakouském Salcburku, kde jim měli za svědky jít autorův mnohaletý přítel Valtr Taub se svou ženou. Na tamní radnici však potřebné dokumenty ke sňatku nedorazily včas a další možný termín byl až na konci srpna. Kohout se svou nastávající se tak rozhodli vyplnit tento mezičas krátkým výletem do Itálie a San Marina. Tam je zastihly zprávy o invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968. Odtamtud odjel šokovaný pár do Říma a dále do Gordevia ve Švýcarsku, kam je pozval německý kolega Günter Grass.

Kohoutovi se ozvali tři švýcarští nakladatelé, zda by pro ně nenapsal prózu o právě proběhlých a zmařených událostech pražského jara, což Kohout, do té doby pouze dramatik, důrazně odmítl. Jeden z nakladatelů, Jürgen Braunschweiger, však vynaložil takové úsilí, že Kohout změnil názor a knihu sepsal. Braunschweiger se poté stal Kohoutovým nakladatelem a dlouholetým generálním zástupcem. Kohout knihu psal od podzimu 1968 do jara 1969 v Karlových Varech, v Praze a ve švýcarském Lucernu. Dle svých slov pracoval

Přijetí Dle Jiřího Hanuše je memoáromán Z deníku kontrarevolucionáře mimořádně sofistikovanou prezentací tématu „selhání intelektuálů“, kdy značná část intelektuálů v Československu byla omámena komunistickou ideologií a podíleli se na destrukci společnosti v 50. a 60. letech. Román popisuje mimo jiné pokusy levicových intelektuálů o ospravedlnění svých chyb a selhání, naivitu i protřelost politiků a spisovatelů. Současně se však román nevěnuje nesocialisticky smýšlející části české inteligence, která nesdílela vizi či pochyby Kohouta a jeho komunistických druhů.

Přijetí knihy ze stran kritiků bylo rozpačité, někteří označovali části textu za kýč. Dle mínění Otakara Mališe je problémem Kohoutovy tvorby to, že se nedokáže dostatečně osvobodit od svých politických preferencí a navíc kriticky rozpoznat limity a omyly aktuální politické reprezentace, ať už Gottwalda v padesátých či Dubčeka v šedesátých letech. Autorovo zrání v knize popisované je dle něho spíše Ladislav Pytloun uznává Kohoutův přerod, přesto se podle něho

Historie vydávání

Román vyšel nejprve německy pod názvem Aus dem Tagebuch eines Kontrrevolutionärs roku 1969 a téhož roku následovala vydání v angličtině, italštině a francouzštině. Záhy následovalo vydání finské a holandské a později i další cizojazyčná vydání. Například verze pro americký trh vyšla pod názvem From the Diary of a Counterrevolutionary v roce 1972. Ačkoliv jiná Kohoutova díla vycházela česky například v exilovém nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu, autor sám si vydání tohoto románu česky nepřál, protože dle svých slov Českého vydání se tak kniha dočkala až v roce 1997. V roce 2011 vyšel tento román s podtitulem Memoáromán v edici Paměť nakladatelství Academia jako součást prvního dílu autorova souhrnného memoárového svazku Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem. V roce 2014 následovalo další vydání v brněnském nakladatelství Větrné mlýny.

Styl

Trojice prozaických deníků je obzvláštňována dalšími žánry. Například jedna z kapitol z roviny Z deníku spisovatele PK je představena ve formě divadelní hry, v níž autor hraje jednu z postav. V textu se objevuje i pasáž o komplikované cestě za hranice napsaná na způsob filmového scénáře. Ačkoliv v knize převažuje popis skutečných událostí, objevují se v ní v nezanedbatelné míře i pasáže smyšlené, které umocňují subjektivitu výpovědi. Kohout například popisuje svou roli v únorových událostech, ačkoliv byl ve skutečnosti tou dobou na Balkáně a některé zápisy ze dne 26. února 1948, které se týkají únorového převratu, jsou čistá fikce.

Kohoutům hlavní hrdina má silné autobiografické prvky. I přes deziluzi se nevzdává humanitních socialistických ideálů a jeho životním cílem je ideály komunistické revoluce očistit od pozdějších deformací jak na politické tak každodenní rovině. Některé skutečné osobnosti jsou v textu označeny pouze iniciálami, jako např. AD (Alexander Dubček), JS (Josef Smrkovský) či OČ (Oldřich Černík), jiné jsou uvedeny celým jménem. I přes značnou podobnost s reálnými postavami jsou postavy v románu v některých případech však složeny z osudů více lidí a jak autor sám dodává, Svoje blízké přátele z mládí uvádí pouze křestními jmény jako Robert, Slávek či Petr. Své družky hlavní hrdina označuje písmeny abecedy: A, B, C, D, E a Z, kde Z označuje Jelenu Mašínovou a jejím umístěním na konec abecedy chtěl Kohout vyjádřit své přesvědčení o nerozlučnosti svazku s ní.

Děj

Děj se odehrává na třech vzájemně se prostupujících a střídajících se rovinách, nazvaných Z deníku občana, Z deníku spisovatele PK a Z deníku turisty. Každá rovina je přiblížena v příslušné sekci níže.

Z deníku občana Děj začíná v únoru 1945, kdy se blíží konec druhé světové války a válka se dotýká přímo i hlavního hrdiny. Velmi silným zážitkem pro mladého hrdinu je, když musí se spolužáky ze školy pohřbívat těla obětí náletů:

Po konci války dostává v knize velký prostor únorový převrat roku 1948, do něhož je hrdina bezprostředně zapojen. Hrdina je zprvu zapálený komunista, který naivně věří v lepší zítřky a je uchvácen komunistickými idejemi a vizí nového společenského uspořádání. Naprosto zdrceně popisuje úmrtí Stalina a Klementa Gottwalda, viz příslušnou ukázku, a schvaluje justiční vraždu Rudolfa Slánského. Další události z jeho okolí ho však přimějí nahlížet na věci kritičtěji. Inscenované politické procesy padesátých let se nevyhnou jeho blízkým přátelům a vystřízlivění přijde i na vojně, kde si hrdina začíná uvědomovat propasti mezi ideálem a praxí komunismu. Později přicházejí i další momenty, nutící hrdinu k revizi svých původních představ. Například v roce 1956 mu už coby spisovateli škrtnou z politických důvodů státní cenu jen den poté, co jej na ní vyfotografovali. Tato rovina děje končí rokem 1963, kdy se hrdina poprvé setkává se Z., svou pozdější přítelkyní.

Z deníku spisovatele PK Druhá rovina příběhu se odehrává během pražského jara a detailně popisuje hrdinovu alias Kohoutovu společenskou a uměleckou činnost od ledna 1968 až do ledna 1969. Je zde vystižen obrodný proces komunistické strany Československa a společnosti na jaře 1968. Autor se účastní schůzí, diskuzí, vyjíždí na zahraniční pobyty atd. Tato rovina je nejvíce blízká skutečnosti a cituje i autentické dokumenty jako například manifest Dva tisíce slov, příspěvky na komunistických schůzích či zaznamenané schůzky s politiky ÚV KSČ. Značný prostor je věnován IV. sjezdu československých spisovatelů, který je v knize zpracován jako drama nesoucí název Sjezd spisovatelů aneb Hendrychiáda a charakterizován slovy „Tragikomedie o pěti dějstvích, s prologem a epilogem,“ viz i příslušnou ukázku.

Obsáhle je popsáno i Kohoutovo vycestování do Německa v srpnu 1967, rok před invazí, které má formu filmového scénáře nadepsaného Cesta do Hamburku anebo Ukažte mu nástroje!. Kohout měl tehdy oficiálně povolený pracovní výjezd do Hamburku. Na hranicích je však spolu s přítelkyní Z. zastaven, jejich osobní věci jsou podrobeny hloubkové prohlídce a oni sami se musí vysvléct do naha. Po mnoha hodinách prohlídek a vyslíchání se musí vrátit domů a následuje několik dní Kohoutova pobíhání po úřadech, které si vzájemně protiřečí. Ačkoliv oficiální důvod k prohlídce nedostanou, jedná se o varovný trest za Kohoutovo vystoupení na IV. sjezdu československých spisovatelů. Nakonec se Kohoutovi se Z. podaří napodruhé vycestovat.

Poslední záznam této roviny je datován 25. ledna 1969, tedy v den pohřbu Jana Palacha. Kromě popisu pohřebního průvodu, viz ukázku, obsahuje tento záznam i popis událostí během uplynulého roku a úvahy nad budoucností.

Z deníku turisty Tato rovina je pojata novelisticky a popisuje čtyři srpnové dny roku 1968, kdy hlavního hrdinu s družkou Z. zastihne okupace Československa na jejich dovolené v Itálii. Záznamy tohoto oddílu začínají v den invaze 21. srpna 1968 v hotelovém pokoji v San Marinu, kdy se nic netušící hrdina pohádá s přítelkyní kvůli naprosté banalitě – nefungující žaluzii jednoho z oken hotelového pokoje. Později se náhodou ze zpráv dozvídají o dění ve vlasti a zcela šokováni se nejprve snaží vypořádat s nastalou situací, zatímco se jejich vztah rozpadá. Odcestují do Říma, kde na velvyslanectví navštíví hrdinova dlouholetého přítele. Děj pokračuje sérií hrdinových zoufalých činů, kdy se snaží dostat svou přítelkyni zpět, aby byl zakončen dramatickým znovushledáním. Tato rovina obsahuje existenciální diskuze, které hlavní hrdina vede se sebou samým, se svou partnerkou i se svými bývalými přáteli.

Ukázky Ve svém mládí byl Kohout přesvědčený komunista a prorežimní umělec. Následující ukázka je úryvek z deníkového záznamu z 20. března 1953, tedy nedlouho po smrti Stalina a Klementa Gottwalda:

IV. sjezd Svazu československých spisovatelů z 27.–29. června 1967 se stal jednou z významných událostí vedoucích k pražskému jaru. Důležitým momentem sjezdu bylo, když Kohout přečetl dopis ruského spisovatele Alexandra Solženicyna, který byl adresovaný sjezdu sovětských spisovatelů, kde ovšem nezazněl. Dopis kritizoval cenzuru a stalinské čistky. Kohout věnuje sjezdu v románu značný prostor a popisuje ho v textu jako tragikomedii nazvanou Sjezd spisovatelů aneb Hendrychiáda. Následující ukázka zmiňuje historickou událost, kdy se během Kohoutova čtení demonstrativně zvedl vedoucí delegace Jiří Hendrych a opustil sál:

Srpnová invaze zastihla Kohouta s přítelkyní na dovolené v Itálii. Do vlasti se Kohout vrací až se zpožděním. V následující ukázce autor popisuje, jak se vrátil do svého bytu na Hradčanském náměstí a z jeho oken pozoroval smuteční průvod během pohřbu Jana Palacha 25. ledna 1969:

Odkazy Reference

Literatura Recenze německého vydání

Recenze českého vydání

Studie

Související články Pražské jaro Stalinismus Kde je zakopán pes

Externí odkazy

Bezplatná e-kniha na stránkách Městské knihovny v Praze

Kategorie:České romány Kategorie:Knihy z roku 1969