Lambert ze Spoleta (asi 880 – 15. října 898) byl král Itálie (891–898), císař Svaté říše římské (892–898) a spoletský vévoda (894–898). Jeho otcem byl Wido ze Spoleta, rovněž italský král a římský císař (tento post drželi zpočátku společně).
Život Když jeho otec roku 894 zemřel, byl Lambert ještě příliš mladý a podléhal regentsví své matky Ageltrudy, velké odpůrkyně němectví. Papež Formosus ho nebyl ochoten potvrdit jako císaře (preferoval Arnulfa Korutanského), a tak ho Lambert nechal uvěznit na Andělském hradě. Arnulf, který do Itálie vpadnul, zde měl spojence Berengara I. Aby oba porazil, spojil se Lambert s toskánským markrabětem Adalbertem II. Do ledna 895 Lambert opanoval hlavní město. Ve stejném roce jeho bratranec Guy IV. vyrval knížectví Benevento z rukou Byzantinců. Remešský arcibiskup Fulko se pokusil sjednat smír mezi Lambertem a papežem, avšak papež ustoupil jen nakrátko. Obával se rostoucí moci Spoletských.
Brzy papež požádal Arnulfa o intervenci. Ten vtáhl podruhé do Itálie. Rychle přešel Alpy a dobyl Pavii, ale pak se jeho postup zpomalil. Získával si nicméně přízeň toskánské šlechty, na jeho stranu přeběhl i Adalbert II. Dne 21. února 896 Arnulf dobyl Řím a papeže osvobodil. Formosus ho pak korunoval římským císařem a Lamberta prohlásil za sesazeného. Arnulf vytáhl na Spoleto, ale během tažení prodělal mrtvici a vrátil se do Německa. Téhož roku zemřel Formosus a Lambert se opět dostal k moci. Brzy dobyl Pavii a ovládl celou Itálii. Některé zrádné šlechtice nechal popravit, ale s Berengarem I. uzavřel dohodu a dobyté země si rozdělili. Lambert také slíbil, že se ožení s Giselou, dcerou Berengara.
Na začátku roku 897 Lambert přijel do Říma, aby obdržel potvrzení svého císařského titulu. Přinutil papeže Štěpána VI., zvoleného díky jeho vlivu, aby postavil mrtvé Formosovo tělo před soud (událost známá jako synoda mrtvých). Tělo bylo skutečně odsouzeno a zohavené bylo hozeno do řeky Tibery. Nový papež Jan IX. v lednu 898 ovšem Formosa proti vůli Lamberta rehabilitoval. Lambert svolal v únoru v Ravenně synodu sedmdesáti biskupů. Ti potvrdili neplatnost Arnulfovy korunovace a platnost Lambertova císařského titulu. Potvrdili také Formosovu rehabilitaci. Pro Lamberta bylo ovšem nejpodstatnější, že biskupové potvrdili Constitutio Romana Lothara I. (824), která vyžadovala císařskou přítomnost při papežských volbách. To znamenalo, že dokud Lambert kontroluje vojensky Řím, nemusí se obávat konkurence.
Lambert poté vládl dle koncepce svého otce renovatio regni Francorum (obnovy Franské říše). Byl posledním italským vládcem, který vydával po vzoru Karla Velikého tzv. kapituláry. Na jeho dvoře vznikl významný právní spis Lex Romana Curiensis.
Jeho velkým vnitropolitickým problémem zůstal odbojný Adalbert II. Toskánský. V roce 898 proto Lambert proti němu vytáhl. Lambert svého rivala překvapil a porazil u Borgo San Donnino (dnešní Fidenza). Následně ho zajal. Po návratu do Marenga však Lambert zemřel. Okolnosti jeho smrti jsou nejasné. Jedna verze hovoří o úspěšném atentátu, jiná o pádu z koně. Byl pohřben v Piacenze. Po jeho smrti Berengar rychle dobyl Pavii. Italské království i institut císařství upadly načas do chaosu.
Reference
Kategorie:Italští králové Kategorie:Císaři Svaté říše římské Kategorie:Vévodové ze Spoleta Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Úmrtí v roce 898 Kategorie:Úmrtí 15. října Kategorie:Muži