Hubert Grooteclaes (6. listopadu 1927, Aubel – 23. října 1994, Embourg, obec Chaudfontaine) byl belgický fotograf.
Životopis Školu opustil v 17 letech (1944) a uvažoval o umělecké kariéře. Těžké poválečné podmínky mu v tom však zabránily a pracoval v rodinné sýrárně. Po večerech koloroval fotografie hvězd showbyznysu.
V roce 1947 dostal od své matky dárkem svůj první fotoaparát. Začínal jako samouk a zároveň pokračoval v práci v rodinném podniku, ale v roce 1951 měl příležitost pořídit portréty Raymonda Pellegrina, Yvese Deniauda a Daniela Ivernela, kteří natáčeli Henri Storckův film Banquet podvodníků v blízkosti Aubelu. Jeho povolání portrétního malíře sahá až do tohoto okamžiku.
V roce 1954 byl stážistou u portrétního fotografa v Lutychu, který měl podřízených asi dvacet zaměstnanců. Vyráběli portréty na montážní lince a byznys vzkvétal. Jeho zaměstnavatel vážně onemocněl a nabídl Grooteclaesovi možnost převzít jeho podnikání. Odmítl a v roce 1955 si otevřel v Lutychu ateliér vlastní. Pravidelně navštěvoval zákulisí divadla Gymnase a využíval příležitosti, aby během několika minut vyfotil hvězdy projíždějící Lutychem v rámci svých turné. Takto dokázal vytvořit portréty Yvese Montanda, Romy Schneiderové nebo Louise de Funèse.
V roce 1959 pořídil několik fotografií Léa Ferrého projíždějícího Lutychem. Stali se přáteli a fotograf v 60. a 80. letech 20. století navrhl pro básníka několik obalů alb.
Rodina Grooteclaesových často navštěvovala Ferrého na jeho pozemku v Toskánsku.
Patřil mezi fotografy pozvané Královským palácem během zasnoubení krále Baudouina a budoucí královny Fabioly a byl pozván i na svatbu v roce 1960.
V roce 1963 začal experimentovat s různými technikami intervence na fotografickém obrazu, deformacemi, speciálními efekty, solarizací, kresbou čar... Jeho ateliér prosperoval méně a ponechával mu více času na osobní výzkum.
V roce 1965 se konala jeho první samostatná výstava v showroomu Kodak v Bruselu. Od té doby byly jeho fotografie široce publikovány v časopisech a magazínech, a to jak v Belgii, tak v zahraničí, a některé z nich byly použity zejména na obaly desek Léo Ferré, Jacques Brel, Charles Aznavour, Françoise Hardy nebo Sammy Davis Junior.
V roce 1971 přijal učitelské místo na Vysokém institutu výtvarných umění St. John. Luc v Lutychu. Dělá to proto, aby něco změnil. Nemá rád teorii, chce své studenty motivovat, přimět je, aby vyjádřili svou osobnost, nutí je pracovat na jednoduchých tématech, žádá je, aby ho dojali, překvapili. Nevnucuje svůj styl.
V roce 1973 opustil svůj ateliér a věnoval se výhradně výuce a vlastnímu výzkumu. Opouští ploché barvy a linie ve prospěch rozmazání. Pomocí starého objektivu z 20. let 20. století, který upravil pro svůj zvětšovací přístroj, vytvářel rozmazané výtisky z jinak ostrých negativů, které poté tónoval do sépiové barvy a koloroval.
V roce 1983 vedl workshopy v Lannionu v Choletu, na Národní škole fotografie v Arles, poté znovu na Rencontres internationales de la photographie d'Arles v roce 1984 a v Národní nadaci fotografie v Lyonu v roce 1986.
V roce 1988 vystavoval v Houstonu (Texas). V roce 1990 opustil svou techniku rozmazání.
V roce 1992, po dosažení věkové hranice, oficiálně ukončil učitelskou činnost, ale až do roku 1994 nadále docházel dvakrát týdně odpoledne do institutu Saint-Luc.
Zemřel ve svém domě v Embourgu 23. října 1994. Je pohřben na novém hřbitově v Embourgu .
Odkazy
Reference
Bibliografie
Externí odkazy https://hubertgrooteclaes.com/
Kategorie:Belgičtí fotografové Kategorie:Portrétní fotografové Kategorie:Narození v roce 1927 Kategorie:Narození 6. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1994 Kategorie:Úmrtí 23. října Kategorie:Muži