Socialistické právo je označení pro právní systém v minulosti uplatňovaný v Sovětském svazu a v dalších komunistických zemích, např. v Československu nebo Polsku. Okrajově se uplatňuje i v současnosti, v zemích, kde stále vládne komunistická strana, jako je Kuba nebo Čína. V zásadě jde o právní systém založený na kontinentálním evropském právu, se silným vlivem idejí marxismu-leninismu. Proto ho ne všichni právní teoretici považují za samostatný právní systém.
Socialistické právo má stále vliv na právní systémy postkomunistických zemí. Například v Česku je dodnes (2026) platný občanský soudní řád z roku 1963 a trestní řád z roku 1961, tedy procesní předpisy vzniklé v období komunistického režimu. I přes novelizace těchto předpisů je stále vliv socialistického práva v některých oblastech patrný. Například dispoziční úkony v civilním řízení stále podléhají přezkumu soudem.
Charakteristika
Ideový základ v marxismu-leninismu Socialistické právo staví na kontinentálním evropském právu (jelikož právní řády zemí, kde se k moci dostala komunistická práva povětšinou používaly právní řády založené právě na kontinentálním právu), ideově upravené pod vlivem marxismu-leninismu. Lenin, průkopník marxismu-leninismu, vnímal právo jako jeden z nástrojů, který buržoazie používala pro vykořisťování proletariátu, a společnost podle něj měla dosáhnout komunismu, tedy stavu, kdy nebude nikdo utlačován a nebude tedy ani existovat právo. Fází před tím, než společnost dosáhne komunismu, měl být socialismus s diktaturou proletariátu. V socialismu mělo právo existovat, ovšem naproti tomu, aby sloužilo k vykořisťování proletariátu, mělo sloužit k jeho zájmům a mělo vytvořit podmínky pro vznik komunismu. V Sovětském svazu dále myšlenky socialistického práva rozvíjeli právní teoretici Pēteris Stučka, Jevgenij Pašukanis nebo Nikolaj Krylenko. Všichni z nich předpokládali, že právo je již jen krátkodobým jevem, který brzy bude zcela nepotřebný.VOJÁČEK, Ladislav, Jaromír TAUCHEN a David KOLUMBER. Nástin právních dějin. 2., upravené a rozšířené vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2025. 246 s. Edice učebnic PrF MU, sv. 571. . s. 101-133.
Hlavní znaky Socialistické právo kladlo důraz na zájmy proletariátu a na upevnění jeho diktatury, která měla vést ke komunismu. Základní hodnotou, kterou socialistické právo mělo chránit, byl obecný zájem. Právě proto, že právo mělo sloužit obecnému zájmu, se v socialistických státech nepoužívalo dělení práva na právo soukromé a právo veřejné. Státu byly přiznány velké pravomoci a stejně tak i vládnoucí straně (například výbory strany mohly vstupovat do soukromých řízení mezi dvěma osobami). Vládnoucí strana měla vliv rovněž na obsazování soudů a dalších veřejných pozic. Státní moc byla využívána k ochraně socialistického zřízení, a to i na úkor jiných svobod, například svobody slova. Soukromé vlastnictví bylo omezeno (silně omezeno bylo například soukromé podnikání), velký důraz byl kladen na pracovní právo (ochranu práv pracujících) a právo sociálního zabezpečení.
Charakter socialistického práva se v jednotlivých obdobích v jednotlivých socialistických státech lišil. Například v období stalinismu v Sovětském svazu a v dalších socialistických zemích byl vývoj práva velmi překotný, důraz byl kladen na revolučnost a lidovost, ale i angažovanost jednotlivce. Právo se vykládalo velmi aktivisticky, zájem proletariátu byl nadřazován nad psané právo.VOJÁČEK, Ladislav, Jaromír TAUCHEN a David KOLUMBER. České právní dějiny do roku 1989. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2024. 272 s. Edice učebnic PrF MU, sv. 68. . s. 215. Příkladem může být i vývoj v Československu, kde proběhla tzv. právnická dvouletka (velká kodifikace v hlavních oblastech práva, která ovšem nebyla příliš kvalitní a již v 60. letech byla nahrazena kodifikací novou) nebo zavedení právnických škol pracujících, kde bylo možné po absolvování jednoletého kurzu začít vykonávat právnické profese.
Reference
Kategorie:Právní systémy