Ruská trojice nebo Ruská trojka (dobovým pravopisem , ) byla romantická, slavjanofilská a buditelská literární skupina, která vznikla v 30. letech 19. století ve Lvově, tehdejším Haličsko-vladiměřském království. Mezi přední členy a zakladatele patřili tři intelektuálové a přátelé z lvovského řeckokatolického teologického semináře Markijan Semenovyč Šaškevyč, Jakiv Fedorovyč Holovackyj a Ivan Mikolajovyč Vahylevyč. Ruské trojici je často připisován vznik ruthenského (popř. západoukrajinského) národního obrození a to skrze jejich dílo Rusalka dněstrovská (1837, Русалка Дністровая).

Dobový kontext náhled|Rytina bernardinského kláštera a kostela ve Lvově z 30. let 19. století. V sousedství tohoto komplexu sídlil řeckokatolický teologický seminář. Historické území Haliče se stalo součástí habsburské monarchie v 18. století po trojím dělení Polska. Během osvícenských reforem císařovny Marie Terezie a císaře Josefa II. bylo oslabeno působení polské šlechty na území Haliče a nejvýše postaveným úředníkem v Haliči se stal gubernátor jmenovaný panovníkem. Lvov se stal administrativním centrem a díky státní podpoře zde byl v roce 1783 založen řeckokatolický teologický seminář, na který v roce 1787 navázal vzdělávací seminář vyučující v jazyku jazyčije zvaný Studium Ruthenum. V roce 1807 byla založena haličská řeckokatolická metropole bulou papeže Pia VII., jež podle Paula Roberta Magocsiho pozvedla prestiž řeckokatolické církve působící v Haliči.

Založené instituce pomohli k nárustu intelektuálů v rámci haličské inteligence, jež byla spojena s řeckokatolickou církví, nebo Studiem Ruthenum. Haličská inteligence byla malého počtu, ale byla vystavená idejím romantického nacionalismu působící ve střední Evropě. Ke konci 10. let 19. století bylo Studium Ruthenum zrušeno a nástupcem se stalo Lvovské lyceum, které nabízelo výuku pouze v němčině. Zároveň základnímu vzdělání dominovaly obecní a měšťanské školy, které vyučovaly v polštině, díky čemuž docházelo k polonizaci obyvatelstva.

Během 30. let 19. století haličská inteligence i přes to existovala, složena zejména vzdělanými řeckokatolickými kněžími. Vedla diskuse především o samotné podobě literárního jazyka. Inteligence se pokusila vytvořit kulturní spolky a obdoby matic, ale neuspěly, zároveň literatury v lidovém jazyku byl výrazný nedostatek a neexistovaly žádné periodika či žurnály.

Vznik skupiny

Ve 30. letech na řeckokatolickém teologickém semináři studovali tři studenti; Markijan Semenovyč Šaškevyč, Jakyv Fedorovyč Holovackyj a Ivan Mikolajovyč Vahylevyč. Tato trojice na přelomu 20. a 30. let 19. století založila literární skupinu. Skupina pod vlivem romantismu a slavjanofilství se začala zabývat Ruskou literaturou, například Kotljarevského Aeneidou nebo Děržavinovou Lyrou. První dílo, které je se skupinou spojeno je básnická sbírka Syn Rusi, sestavovatelem a jedním z autorů byl Markijan Šaškevyč a jednalo se o předchůdce děl vydané literární skupinou.

Skupina měla přibližně dvacet členů, mimo Markijana Šaškevyče, Jakiva Holovackého a Ivana Vahylevyče se jednalo o spolužáky z řeckokatolického teologického semináře, rodinu zakladatelů a intelektuálové polského povstání z 30. let 19. století. Členové skupiny byli sběratelé lidové slovesnosti, etnografie a také překládali slovanská buditelská díla.

Skupina byla také v kontaktu s českými intelektuály, zejména Karlem Vladislavem Zapem a Janem Pravoslavem Koubkem, kteří ve Lvově žil a informoval české intelektuály ohledně situace v Haliči. Zároveň byli v kontaktu s Pavelem Josefem Šafaříkem, který například informoval Michaila Pogodina ohledně tvorby skupiny.

V roce 1837 přešlo vedení Ruské trojice od Markijana Šaškevyče k Jakivu Holovackému. Většina členů, s výjimkou Ivana Vahylevyče, vnímala vedení Holovackého pozitivně. Členové Ruské trojice se ale nadále potýkali s debatami ohledně využívání literárního jazyka, jež postupně vyústily ve vleklé spory o jeho konečnou podobu a pravopis. Tyto spory ukrajinská historiografie nazývá pod pojmem azbuková válka (азбучна війна). Jenže skrze pronásledování policií a opresích se skupina ke konci 30. let 19. století rozpadla. náhled|Úvodní stránka původního vydání almanachu Rusalka dněstrovská z roku 1837

Dílo Předchůdcem tvorby Ruské trojice byla básnická sbírka Syn Rusi z roku 1833. Sbírka 14 básní, podepsané kryptonymy, byla sepsána na teologickém semináři místními studenty. Sbírka chtěla povzbudit mladé intelektuály k uvědomění si vlastní národní identity, vrátit se ke svým kořenům a ke sjednocení v práci k národní obrodě.

V roce 1834 chtěl Šaškevyč společně s Holovackým vydat básnický a prozaický sborník Zorja. Rukopis však neprošel schvalovacím procesem; autoři jej nejdříve poslali ke schválení Jernejovi Kopitarovi do Vídně, a poté rektorovi teologického semináře Benediktu Levyckému ve Lvově. Neúspěšný schvalovací proces vyústil v domovní prohlídku u Šaškevyče pro podezření z držení zakázaných knih. Policie ale v Šaškevyčově domě nic nenašla.

Mezi nejvýznamnější dílo skupiny patří almanach Rusalka dněstrovská (Русалка Дністровая) z roku 1837. Literární, folklorní a buditelský almanach, který přímo navázal na Zorju. Za tento almanach byli členové skupiny pronásledováni, což vyústilo i v její zánik.

Členové spolku

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura

Související články

Rusalka dněstrovská Syn Rusi Šaškevyčivka Ukrajinská literatura Zorja (sborník)

Kategorie:Literární skupiny Kategorie:Ukrajinská literatura Kategorie:Romantická literatura Kategorie:Kultura ve Lvově Kategorie:Literatura 19. století