Psilopterus („holé křídlo“) je rod dravého nelétavého ptáka z čeledi Phorusrhacidae a podčeledi Psilopterinae. Žil na území dnešní Argentiny a Uruguaye v období pozdního oligocénu až pozdního pleistocénu (asi před 29 miliony až 96 000 let).Alvarenga, H. M. F.; Höfling, E. (2003). Systematic Revision of the Phorusrhacidae (Aves: Ralliformes). Papéis Avulsos de Zoologia. 43 (4): 55–91.
Historie a význam náhled|vlevo|Hypotetická výtvarná rekonstrukce druhu Psilopterus lemonei. Rod Psilopterus byl formálně popsán dvojicí argentinských paleontologů, kterými byli Francisco Moreno a Alcides Mercerat.Moreno, F. P.; Mercerat, A. (1891). Catálogo de los pájaros fósiles de la República Argentina conservados en el Museo de La Plata. Anales del Museo de la Plata. 1: 7–71. Původně byl chybně zařazen do dnes již neplatné čeledi Stereornithidae, později byl umístěn do čeledi Phorusrhacidae v rámci samostatné podčeledi Psilopterinae (spolu s rody Procariama a Paleopsilopterus).Museo Nacional de Historia Natural de Buenos Aires.; Aires, Museo Nacional de Historia Natural de Buenos (1911). Anales del Museo Nacional de Historia Natural de Buenos Aires. Vol. 25. Buenos Aires: Impr. y Casa Editora "Juan A. Alsina". Dnes rozlišujeme několik pravděpodobně validních (formálně platných) druhů tohoto rodu, a sice P. bachmanni (Moreno & Mercerat, 1891), P. lemoinei (Moreno & Mercerat, 1891), P. affinis (Ameghino, 1899) a P. colzecus (Tonni & Tambussi, 1988). Poslední zástupci tohoto rodu patrně žili na území dnešní Uruguaye ještě v době před zhruba 96 000 lety, což z něj činí druhého nejmladšího známého forusrakida (po rodu Eschatornis).Jones, W.; Rinderknecht, A.; Alvarenga, H.; Montenegro, F.; Ubilla, M. (2017). The last terror birds (Aves, Phorusrhacidae): new evidence from the late Pleistocene of Uruguay. Paläontologische Zeitschrift. 92 (2): 365–372.Machado, V. H. M.; et al. (2026). A new terror bird (Cariamiformes, Phorusrhacidae) from the Late Pleistocene of Brazil: insights into the last representatives of the family. Papers in Palaeontology. 12 (2): e70080.
Popis náhled|vlevo|Psilopterus bachmanni - hypotetická výtvarná rekonstrukce. Psilopterus byl poměrně malý forusrakid, dosahující hmotnosti pouze v rozmezí 5 až 10 kg a celkové výšky zhruba 80 cm (dle konkrétního druhu). Byl tedy mnohem menší a lehčeji stavěný než velcí forusrakidi, jako byl Kelenken nebo Phorusrhacos. Dreyer, L.; Cooper, C.; O'Connor, J. K. (2026). Osteohistology of two phorusrhacids reveals uninterrupted growth strategy. The Anatomical Record. 1-17. Přesto se jednalo o největšího známého zástupce podčeledi Psilopterinae.LaBarge, T. W.; Gardner, J. D.; Organ, C. L. (2024). The evolution and ecology of gigantism in terror birds (Aves, Phorusrhacidae). Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 291 (2021): 20240235. Jednalo se o agilního predátora, lovícího především malé obratlovce. Ty zabíjel buď silnými kopanci nohou nebo silnými ranami svého zakřiveného ostrého zobáku. Podle vědecké studie, publikované v roce 2017, dokázali forusrakidi běhat rychlostí až kolem 61,3 km/h (17,0 m/s).Hirt, M. R.; et al. (2017). A general scaling law reveals why the largest animals are not the fastest. Nature Ecology & Evolution. 1 (8): 1116–1122. doi: 10.1038/s41559-017-0241-4Blanco, R. E.; Jones, W. W. (2005). Terror birds on the run: a mechanical model to estimate its maximum running speed. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 272 (1574): 1769–1773.
Systematika Psilopterus je rod, spadající do čeledi Phorusrhacidae a dále podčeledi Psilopterinae. Mezi jeho nejbližší příbuzné patřily druhy Paleopsilopterus itaboraiensis, Procariama simplex, Mesembriornis milneedwardsi, Llallawavis scagliai a Eschatornis aterradora. Ještě vzdáleněji příbuzné mu pak byly druhy Kelenken guillermoi, Titanis walleri, Paraphysornis brasiliensis, Devincenzia pozzi, Andalgalornis steulleti, Patagornis marshi, Phorusrhacos longissimus a Physornis fortis.Degrange, F. J.; Eddy, D.; Puerta, P.; Clarke, J. (2019). New skull remains of Phorusrhacos longissimus (Aves, Cariamiformes) from the Miocene of Argentina: implications for the morphology of Phorusrhacidae. Journal of Paleontology. 93 (6): 1221–1233. V roce 2020 byla publikována odborná práce, která dokládá, že nejbližšími žijícími příbuznými forusracidů jsou dnešní seriemy (společně náležející do skupiny Cariamiformes). Procariama je tedy skutečně blízce příbuzná dnešním seriemám, jak napovídá i její rodové jméno.Degrange, F. J. (2020). A revision of skull morphology in Phorusrhacidae (Aves, Cariamiformes). Journal of Vertebrate Paleontology. 40 (6): e1848855.
Odkazy
Reference
Literatura Ameghino, F. (1899). Sinopsis geológico-paleontológica, Suplemento (Adiciones y correciones). La Plata: 9. Degrange, F. J.; et al. (2015). A new Mesembriornithinae (Aves, Phorusrhacidae) provides new insights into the phylogeny and sensory capabilities of terror birds. Journal of Vertebrate Paleontology. 35 (2): e912656. Rovereto, C. (1914). Los estratos araucanos y sus fósiles. An. del Mus. Nac. Hist. Nat. Buenos Aires. 25. Patterson, B.; Kraglievich, J. L. (1960). Sistemática y nomenclatura de las aves fororracoideas del Plioceno Argentino. Museo municipal de ciencas naturales y tradicional de Mar del Plata. Degrange, F.; et al. (2015). A new Mesembriornithinae (Aves, Phorusrhacidae) provides new insights into the phylogeny and sensory capabilities of terror birds. Journal of Vertebrate Paleontology. 35 (2): e912656. Cabrera, Á. (1939). Sobre vertebrados fósiles del Plioceno de Adolfo Alsina (PDF). Revista del Museo de La Plata. 2 (6): 3-35.
Externí odkazy Informace na webu Prehistoric Wildlife
Kategorie:Forusracidé Kategorie:Pravěcí ptáci Kategorie:Organismy žijící v neogénu