Tenerife je španělský ostrov, největší ze sedmi Kanárských ostrovů v Atlantském oceánu. Stejně jako celé souostroví Tenerife náleží z geopolitického hlediska k Evropě, ale geograficky je součástí afrického regionu. Leží přibližně 320 km od pobřeží Maroka v ostrovní oblasti Makaronésie, jeho rozloha je 2 034 km². Na ostrově žije více než 900 000 obyvatel, je tedy nejvíce obydleným ostrovem Španělska. Topografickou dominantou ostrova je nejvyšší hora Španělska Pico del Teide s nadmořskou výškou 3 715 m. Na ostrově se nachází dvě lokality zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO – město San Cristóbal de La Laguna a národní park Teide.
Společně s blízkými ostrovy La Palma, La Gomera a El Hierro tvoří provincii Santa Cruz de Tenerife. Z územně-administrativního hlediska sestává ostrov z 31 obcí. Správním střediskem je Santa Cruz de Tenerife, které je zároveň druhým největším městem celého souostroví a hlavním městem ostrovů a sídlem vlády. Druhým hlavním městem je Las Palmas de Gran Canaria, v němž sídlí některé vládní instituce, parlament a ministři. Na ostrově se nachází Univerzita La Laguna založená v roce 1792.
Symboly ostrova okraj|náhled|vlevo|130px|Vlajka ostrova okraj|náhled|130px|Znak ostrova Každý z ostrovů Kanárského souostroví má svoji vlastní vlajku a znak. Vlajka Tenerife je velmi podobná vlajce Skotska. Jediný rozdíl mezi nimi je odstín modré barvy pozadí, ve kterém je úhlopříčně umístěn bílý ondřejský kříž.
Znak ostrova je téměř totožný se znakem města San Cristóbal de La Laguna. Liší se v nápisu, znak celého ostrova má navíc dvě palmové větve okolo samotného znaku. Uprostřed znaku je sopka na ostrově, nad kterou je vyobrazen archanděl Michael. Na levé straně od ostrova je vyobrazen hrad (symbol Kastilského království), napravo lev (království León). Znak byl městu La Laguna, které bývalo hlavním městem celého ostrova, udělen v roce 1510 Juanou I. Kastilskou. V roce 1912 se poupravený znak města začal používat pro celý ostrov.
Kromě vlajky a znaku mají všechny ostrovy jako své symboly i rostlinu a živočicha, které jsou pro daný ostrov typické. Pro Tenerife byly vybrány pěnkava kanárská (Fringuilla teydea teydea), která žije pouze na tomto ostrově, a strom dračinec dračí (Dracaena draco).
Historie náhled|Replika osady Guančů
Předhispánské osídlení
Guančové ostrov osídlili zřejmě někdy v období mezi 5. stoletím př. n. l. a počátky křesťanství. Předpokládá se, že přišli ze severní Afriky a měli berberský původ. Za téměř 2 000 let se dokázali přizpůsobit zdejším specifickým životním podmínkám. Až do příchodu Španělů byl kontakt Guančů s Evropany nahodilý (příležitostně sem zavítaly římské a fénické lodě). V době příchodu Španělů zdejší domorodá populace čítala přibližně 15 500 osob. Ostrov byl rozdělen do 9 království (tzv. „menceyatos“) – Tegueste, Tacoronte, Taoro, Icoden, Daute, Adeje, Abona, Güimar a Anaga. Guančové měli vlastní polyteistické náboženství.
Z hlediska technologické úrovně lze Guanče zařadit do doby kamenné. Nízký technologický pokrok byl způsoben mimo jiné i nedostatkem primárních surovin, především kovů. Žili především v jeskyních, ojediněle stavěli jednoduché přístřešky. Základní činností Guančů bylo pastevectví, zemědělství, sběr a rybolov.
Conquista Kanárské ostrovy byly cílem evropských objevitelů a dobyvatelů od začátku 15. století. Začlenění pod kastilskou korunu proběhlo ve dvou fázích – tzv. „panská conquista“ (conquista señorial) sestávala z nezávislých aktivit šlechticů, kteří byli vazalové krále, zatímco 2. fáze – „královská conquista“ (conquista realenga) proběhla na popud Katolických Veličenstev, která vydala pokyn pro dobytí zbývajících ostrovů a jejich začlenění do vznikajícího španělského impéria. Kromě královských zájmů hrály významnou roli zájmy obchodníků a bankéřů a nakonec i samotných dobyvatelů, kteří v conquistě viděli příležitost k zisku jak území, moci, tak i peněz.
V první fázi conquisty (1. polovina 15. století) byly podmaněny ostrovy El Hierro, La Gomera, Lanzarote a Fuerteventura. Druhá fáze – dobytí ostrovů Gran Canaria, Tenerife a La Palma – probíhala souběžně s objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem ke konci téhož století. Tenerife, jako poslední z ostrovů, padlo definitivně do rukou Španělů v roce 1496 za významného přispění Alfonse Fernandéze de Lugo, který ve stejném roce zakládá nejstarší město na ostrově – San Cristobal de La Laguna. Již v polovině 16. století italský historik Girolamo Benzoni zjistil, že původní obyvatelé ostrovů Guančové zde již nežili. Buď byli prodáni do otroctví nebo se asimilovali.
Novověk Po začlenění Kanárských ostrovů do španělského impéria se ostrovy staly důležitým bodem při zámořských plavbách do Nového světa i Afriky a Indického oceánu. Tenerife bylo stejně jako ostatní ostrovy často cílem útoků pirátů a korzárů různých národností (francouzské, anglické, nizozemské, berberské), podle toho, s kým bylo Španělsko momentálně ve válečném stavu. Zřejmě nejznámější případ útoku korzárů je útok Angličana Horacia Nelsona na město Santa Cruz de Tenerife 25. července 1797.}
V 16. století došlo k nárůstu počtu obyvatel. Hlavním zdrojem obživy obyvatel se staly produkce a vývoz cukru. Rozsáhlé plantáže cukrové třtiny však vznikaly na místě původního lesa, což způsobilo narušení ekosystému ostrova a erozi půdy. Levnější výroba cukru ve španělském zámoří a v oblasti Karibiku způsobila úpadek tohoto odvětví na Kanárských ostrovech. V průběhu 17. století bylo cukrovarnictví jako nejdůležitější hospodářské odvětví nahrazeno vinařstvím. Víno z Kanárských ostrovů mělo v Evropě značný ohlas. Ekonomika ostrova utrpěla v důsledku války o španělské dědictví (1700-1714), ke konci 18. století docházelo ke snížení výnosů z prodeje vína v důsledku vzniku silné konkurence na portugalské Madeiře a na jihu pevninského Španělska. V té době začaly výraznější vývozy přírodního barviva karmínu, které je využíváno v potravinářském průmyslu. Ve druhé polovině 19. století a v průběhu 20. století byly založeny rozsáhlé banánové plantáže a tím se stal významný vývoz banánů.
Zhruba od roku 1670, kdy ekonomika ostrova procházela krizí, začala průběžná migrace celých rodin z Tenerife do Ameriky. V 17. a 18. století byla nejčastěji cílovou zemí Venezuela, kde tenerifští přistěhovalci zakládali kakaovníkové plantáže. V 19. století přicházeli především na Kubu a Portoriko, kde začali pracovat v tabákovém průmyslu.}
20. století V roce 1898 po prohrané španělsko-americké válce ztratilo Španělsko své poslední zámořské državy. Tenerife a celé Kanárské ostrovy tím utrpěly ztrátu ekonomických vazeb na Kubu a Portoriko.} Na přelomu 19. a 20. století nastal velký rozmach pěstování banánů, které se vyvážely především do Velké Británie. Během 1. světové války bylo výrazně omezené množství zboží, které se na Kanárské ostrovy dostalo, část obyvatelstva emigrovala na Kubu. V období ekonomické krize po španělské občanské válce mnoho lidí emigrovalo do Jižní Ameriky, především Venezuely. Od 60. let se začal rozvíjet cestovní ruch. V roce 1986 Španělsko vstoupilo do Evropské unie, Kanárské ostrovy mají v současnosti statut nejvzdálenějšího regionu, který ostrovu přináší jisté ekonomické výhody.}
Geografie náhled|280px|Topografická mapa ostrova Tenerife Ostrov se nalézá mezi 28° a 29° severní šířky a 16° a 17° západní délky severně od obratníku Raka. Půdorys ostrova má přibližně trojúhelníkovitý tvar, z jehož centrální vysokohorské části se táhnou úpatí hor až k pobřeží. Délka pobřeží dosahuje 342 km, v těsné blízkosti Tenerife se nachází 200 ostrůvků. Známými topografickými celky jsou Pico del Teide (s nadmořskou výškou 3 715 m nejvyšší hora Španělska a zároveň třetí největší vulkán na světě ze své základny – 7 500 m od mořského dna) a Pico Viejo (3 135 m). Centrální oblast ostrova je od roku 1954 součástí národního parku Teide, ve kterém se rovněž nachází rozsáhlý kráter Las Caňadas s průměrem téměř 16 km, původně vulkán, který vybuchl před třemi miliony lety. V severovýchodní části Tenerife se rozkládá pohoří Anaga (nejvyšší vrchol 1 024 m). Podobně jako u ostrova Gran Canaria se výrazně odlišují sever a jih ostrova. Sever je vlhký se subtropickou vegetací, úrodný, pěstuje se zde vinná réva, zatímco jih je horký, vyprahlý a kamenitý. Geologicky nejstaršími pohořími na ostrově jsou Anaga, Teno a Adeje. Díky tomu, že Kanárské ostrovy nebyly nikdy spojeny s pevninou, zdejší fauna i flora je odlišná od té na africkém kontinentu. Vyvinulo se zde mnoho endemických druhů.
Klima náhled|Observatoř Teide Zásadní vliv na zdejší klima mají pasátové větry, Kanárský mořský proud, blízkost Afriky a zdejší reliéf. Pasátové větry, které jsou výsledkem činnosti Azorské anticyklóny, proudí k ostrovu směrem od severovýchodu, stejně jako Kanárský mořský proud. Toto jejich spolupůsobení ochlazuje celý region Kanárských ostrovů a zmírňuje zdejší klima, které by ostrovům příslušelo vzhledem k jejich zeměpisné šířce (poušť Sahara se nachází ve stejné zeměpisné oblasti).
Ostrov lze rozdělit na 2 klimatické oblasti. Severní část ostrova je vlhčí, deštivější, s bujnější vegetací, zatímco jih ostrova je suchý a horký. V severní části ostrova, která je přímo vystavena proudění vlhkých pasátových větrů, naráží v nadmořských výškách mezi 600 a 1 500 metrů nad mořem vítr na svahy ostrova a tvoří tzv. „moře mraků“ (mares de nubes). Účinek pasátových větrů je výraznější v letním období než v zimním. Během zimy ke Kanárským ostrovům zasahuje oblast nízkého tlaku, která způsobuje vyšší nestabilnost zdejšího počasí a více srážek. Jižní část ostrova, která je v závětří pasátových větrů, je více vystavena teplému vzduchu původem z Afriky. Panuje zde sušší a teplejší klima.
Tyto specifické klimatické podmínky ostrova a nízké znečištění ovzduší jsou velmi vhodné pro provoz observatoře Teide, která se nachází v nadmořské výšce 2 390 metrů.
Následující tabulka předkládá průměrné měsíční teploty a srážky ve 3 lokalitách. Letiště Tenerife Jih se nachází v jižní suché části ostrova, letiště Tenerife Sever je na severovýchodě cípu ostrova, Izaña se nachází ve vysokohorských klimatických podmínkách blízko zdejší observatoře.
Lokalita I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII rok letiště Tenerife Jih(64 m n. m.) teplota 18,4 °C 18,5 °C 19,3 °C 19,5 °C 20,4 °C 22,1 °C 24,0 °C 24,7 °C 24,5 °C 23,4 °C 21,5 °C 19,7 °C 21,4 °C srážky 17 mm 20 mm 15 mm 7 mm 1 mm 0 mm 0 mm 1 mm 4 mm 12 mm 26 mm 30 mm 132 mm letiště Tenerife Sever(632 m n. m.) teplota 13,1 °C 13,4 °C 14,5 °C 14,7 °C 16,1 °C 18,1 °C 20,2 °C 21,2 °C 20,7 °C 18,9 °C 16,5 °C 14,3 °C 16,8 °C srážky 80 mm 70 mm 61 mm 39 mm 19 mm 11 mm 6 mm 5 mm 16 mm 47 mm 81 mm 82 mm 520 mm Izaña(2 367 m n. m.) teplota 4,3 °C 4,7 °C 6,4 °C 7,6 °C 10,1 °C 14,4 °C 18,5 °C 18,2 °C 14,5 °C 10,6 °C 7,8 °C 5,6 °C 9,9 °C srážky 47 mm 67 mm 58 mm 18 mm 7 mm 0 mm 0 mm 5 mm 13 mm 37 mm 54 mm 60 mm 392 mm
Fauna a flóra Hlavní charakteristikou vegetace na Kanárských ostrovech je její distribuce po výškových pásmech. Tenerife je ukázkový příklad různých ekosystémů, které se vyvinuly v různých nadmořských výškách. Nachází se zde ekosystémy od pobřežního až k horskému ve výškách přes 3 500 nad mořem. Klima a dešťové srážky na celém ostrově jsou ovlivněny pasátovými vlhkými větry, které vanou východním směrem. Na severní části ostrova je srážkový úhrn vyšší než na jižní. Charakteristika vegetace je závislá na srážkách, proto na severním Tenerife rostou více vlhkomilná rostlinná společenství, zatímco na jihu je vegetace přizpůsobena většímu suchu. Na Tenerife rozlišujeme 5 výškových vegetačních pásů.
pásmo příbřežních křovin a porostů: Území mezi hladinou moře a výškou 300 metrů na severu ostrova, v jižní části až do nadmořské výšky 800 metrů. Panuje zde horké klima, nedostatek srážek (pod 250 mm/rok). Navíc je tato oblast nejvíce zasažena urbanistickým rozvojem. Převažují zde sukulentní rostliny pryšovec kanárský (euphorbia canariensis) a pryšec balzámodárný (euphorbia balsamifera).