José Maria Cornelio Figueroa Alcorta (20. listopadu 1860 Córdoba – 27. prosince 1931 Buenos Aires) byl argentinský politik, právník a novinář. V letech 1906 až 1910 byl prezidentem Argentiny. Předtím působil jako viceprezident a guvernér provincie Córdoba. Byl představitelem středopravicové Národní autonomistické strany. Po odchodu z prezidentského úřadu působil jako soudce argentinského Nejvyššího soudu a poté se stal jeho předsedou.
Životopis Vystudoval práva na Národní univerzitě v Córdobě, roku 1882 získal doktorát a ve stejném roce začal učit na katedře mezinárodního práva na právnické fakultě. Později pracoval jako novinář pro deníky El Interior a La Época. Krátce po dokončení studií se stal senátorem v provinčním senátu v Córdobě. Záhy zastával i několik ministerských funkcí v provinční vládě, včetně funkce ministra financí. Podařilo se mu získat přízeň Julia Argentina Rocy, který byl jedním z nejvýznamnějších politiků té doby. S jeho podporou se v roce 1891 stal federálním poslancem za svou provincii. O čtyři roky později se stal guvernérem své domovské provincie Córdoba. Působil v této funkci tři roky. Poté se v roce 1898 stal senátorem federálního senátu.
Na počátku 20. století se Národní autonomistická strana rozdělila na dvě frakce, jež vedli bývalí prezidenti Julio Argentino Roca a Carlos Pellegrini. V roce 1904 se dohodli na kompromisu, kdy na prezidenta kandidoval představitel jedné frakce Manuel Quintana a představitel druhé, Alcorta, se stal viceprezidentem.
V roce 1905 hlavní opoziční strana, Radikální občanská unie, vyvolala nepokoje ve snaze změnit tehdejší volební systém, který vnímala jako podvodný. Nepokoje však vláda rychle potlačila, avšak napětí negativně ovlivnilo prezidentovo zdraví. Během revoluce byl Alcorta vzbouřenci držen jako rukojmí, osvobodila ho armáda pod velením generála Wintera. Následoval neúspěšný pokus o atentát na Quintanu, po kterém prezident již nebyl duševně schopen vykonávat svůj úřad. V lednu 1906 tak převzal jeho pravomoci Figueroa Alcorta. Po Quintanově smrti 12. března 1906 se viceprezident automaticky stal prezidentem.
Figueroa Alcorta usiloval o větší míru politické autonomie, protože bývalý prezident Roca postupně ztrácel svůj vliv. Pro budoucnost měl velký význam objev ropy poblíž města Comodoro Rivadavia v roce 1907, avšak ještě dlouho hlavními exportními produkty zůstávaly obilí a maso, jehož produkci podpořil za pomoci amerického kapitálu. Prezident Figueroa Alcorta kladl důraz na rozšiřování železniční sítě. Realizoval složitý plán veřejných prací, který zahrnoval výstavbu náměstí, parků a památek v rámci oslav stého výročí květnové revoluce. Na mezinárodní úrovni pokračovala rivalita se sousední Brazílií, což se odráželo i v závodech ve zbrojení, zejména v námořních silách.
Za největší úspěch politiky prezidenta Figuera Alcorty je považován konec politické dominance bývalého prezidenta Rocy, jehož poslední příznivce sesadil v roce 1908. To umožnilo pozdější reformy i usmíření s levicí vedenou Radikální občanskou unií a jejím vůdcem Hipólitem Yrigoyenem. Aby prezident toto národní usmíření podpořil, vyhlásil amnestii pro lidi, kteří se účastnili neúspěšné revoluce v roce 1905. Alcorta vyjádřil podporu vlivnému politikovi Roque Sáenz Peñovi, který se stal stranickým kandidátem na prezidenta v následujících volbách v roce 1910 a skutečně zvítězil.
Po odchodu z prezidentského úřadu byl Figueroa Alcorta jmenován velvyslancem ve Španělsku a posléze předsedou Senátu. V roce 1915 se stal soudcem argentinského Nejvyššího soudu, v říjnu 1929 jeho předsedou, čímž se stal prvním argentinským politikem, který stanul v čele všech tří mocí. Tuto funkci zastával až do své smrti v roce 1931.
Reference
Kategorie:Argentinští politici Kategorie:Prezidenti Argentiny Kategorie:Narození v Córdobě (Argentina) Kategorie:Úmrtí v Buenos Aires Kategorie:Narození 20. listopadu Kategorie:Narození v roce 1860 Kategorie:Úmrtí 27. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1931 Kategorie:Muži Kategorie:Argentinští svobodní zednáři