Moses Judah Folkman (24. února 1933 Cleveland – 14. ledna 2008 Denver) byl americký dětský chirurg, klinický výzkumník a profesor, který prokázal, že nádory stimulují růst cév (angiogenezi), aby se vyživovaly a udržely svou existenci. Založil a během čtyř desetiletí rozvíjel navzdory počáteční skepsi mnoha členů vědecké komunity zcela novou oblast základního a klinického výzkumu a objevil dříve neznámou skupinu molekul regulujících angiogenezi. Jeho práce ukázaly základní mechanismus, kterým tyto molekuly řídí růst prakticky všech nádorů. Ukázal, že expanze tkáňové hmoty (neoplastické či jiné) je kriticky závislá na kontinuální endoteliální replikaci a neovaskularizaci. Jeho výzkum vedl k objevu řady léků založených na inhibici neovaskularizace a našel uplatnění u více než dvaceti onemocnění, včetně artritidy, rakoviny, Crohnovy choroby, endometriózy a leukemie.

Jako mladý lékař u námořnictva si v roce 1961 všiml, že nádory potřebují ke svému růstu cévy. V roce 1971 publikoval průlomový článek, v němž navrhl, že růst nádoru je závislý na angiogenezi. V roce 1981 opustil pozici vrchního chirurga Dětské nemocnice v Bostonu a začal se naplno věnovat výzkumu. V nemocnici založil laboratoř, která se stala jednou z nejdůležitějších laboratoří pro výzkum rakoviny na světě. V roce 1984 publikoval článek o purifikaci proteinu, který stimuluje růst nových krevních cév. V 90. letech byl uznáván jako průkopník v oblasti výzkumu rakoviny. V roce 2004 byl v USA schválen první lék zaměřený na angiogenezi (Avastin) pro léčbu rakoviny tlustého střeva.

Mládí a studia Judah Folkman se narodil v roce 1933 v Clevelandu ve státě Ohio. Od dětství doprovázel svého otce, rabína rakousko-židovského původu, na návštěvách pacientů v nemocnicích. V sedmi letech věděl, že chce být spíše lékařem, než jít v otcových šlépějích, aby mohl kromě útěchy nabízet i léčbu. V době, kdy chodil na střední školu, prováděl doma ve sklepě experimenty na malých zvířatech.

V roce 1953 absolvoval Ohio State University a poté v roce 1957 Harvard Medical School. Během studia na lékařské fakultě pracoval na prototypu kardiostimulátoru. V roce 1960 byl povolán do amerického námořnictva a pro námořnictvo se až do roku 1962 zabýval výzkumem v Národním námořním lékařském centru v Bethesdě v Marylandu. Výzkum u námořnictva se zaměřil na vývoj umělé krve. Folkman studoval schopnost bezbuněčné krevní náhražky udržet při životě štítnou žlázu králíka. Naočkoval do ní rakovinné buňky z myší a žlázu prokrvil krevní náhražkou. Všiml si, že nádory po odstranění z těl zvířat přestaly růst, ale když byly buňky implantovány do jiného zvířete, znovu růst začaly. Tento objev vedl k jeho teorii, že nádory potřebují nové krevní cévy, které jim poskytnou potřebný kyslík a živiny, aby se mohly dále množit v procesu známém jako „nádorová angiogeneze“.

Během svého působení v Bethesdě také vynalezl implantabilní polymery pro postupné uvolňování léku, později vyvinuté jako prostředek pro podávání antikoncepce levonorgestrelu (Norplant), a patent daroval Světové populační radě.

Profesní život Po dvou letech práce pro námořnictvo Folkman dokončil rezidenturu v Massachusetts General Hospital. Pracoval jako asistent chirurga v Boston City Hospital a poté se dále vzdělával v dětské chirurgii v Dětské nemocnici v Bostonu, kde byl v roce 1967 ve věku 34 let jmenován vrchním chirurgem.

V roce 1968 byl jmenován profesorem dětské chirurgie na lékařské fakultě na Harvardu a také zde působil jako profesor buněčné biologie. Byl nejmladším řádným profesorem v historii Harvardovy lékařské fakulty.

V roce 1981 opustil pozici vrchního chirurga Dětské nemocnice v Bostonu a začal se naplno věnovat výzkumu. Téměř čtyři desetiletí řídil laboratoře chirurgického výzkumu Dětské nemocnice, které se rozrostly v program cévní biologie a v nemocnici byl také vědeckým ředitelem Centra cévních anomálií.

Folkman je autorem přibližně 400 vědeckých článků a více než 100 monografií a kapitol v odborných knihách a za svůj výzkum získal řadu amerických a mezinárodních ocenění, např. Wolfovu a Gairdnerovu cenu. Byl členem Národní akademie věd, Národní akademie umění a věd a Americké filozofické společnosti, a dalších významných vědeckých institucí. V roce 2006 byl jedním ze sedmi vědců jmenovaných prezidentem Bushem do Národní poradní rady pro rakovinu Národních institutů zdraví.

Objev angiogeneze V roce 1971 v časopise New England Journal of Medicine uvedl, že solidní nádory jsou závislé na angiogenezi. Předpokládal, že existuje neznámý faktor, který nádory vylučují, aby jim pomohl zvýšit zásobení krví, a že pokud by se tento faktor podařilo zablokovat, nádory by chřadly a odumíraly. Ve svém výzkumu pokračoval, přestože jeho hypotézu většina odborníků v oboru zpočátku ignorovala a vnímala ji skepticky. On a jeho spolupracovníci brzy identifikovali již známý fibroblastový růstový faktor jako angiogenní faktor, ale práce týmu ukázala, že existují i další, neznámé faktory. Aby urychlil práci, začal Folkman spolupracovat s farmaceutickým průmyslem. V roce 1974 podepsaly Harvardova univerzita a společnost Monsanto desetiletý výzkumný grant na podporu výzkumu rakoviny, v tehdejší době to byla největší dohoda svého druhu.

V roce 1984 publikoval Folkman článek v časopise Science o vůbec první purifikaci proteinu, který stimuloval růst nových krevních cév. Do konce 80. let 20. století byly jinými laboratořemi, které se inspirovaly jeho prací, identifikovány další dva angiogenní faktory: angiogenin a VEGF. Po identifikaci faktorů mohl začít vývoj léků. Když skončila dohoda s Monsantem, Folkman začal dostávat finanční prostředky na výzkum od společnosti Takeda a poté od začínající společnosti Entremed. V letech 1980 až 2005 informovala Folkmanova laboratoř o objevu 12 inhibitorů angiogeneze.

Folkman a jeho kolegové také prokázali, že kojenci s život ohrožujícím stavem zvaným hemangiomatóza, který je důsledkem abnormální proliferace krevních cév v libovolné vaskularizované tkáni, mohou být úspěšně léčeni antiangiogenní terapií a že antiangiogenní terapií může být také inhibována experimentální endometrióza u myší. Folkman vyslovil hypotézu, že některá nenádorová onemocnění, jako je psoriáza, revmatoidní artritida a oční neovaskularizace, by mohla být také závislá na angiogenezi. Navrhl, že inhibitory angiogeneze vyvinuté pro léčbu rakoviny by mohly být případně použity k léčbě nenádorových onemocnění závislých na angiogenezi.

V roce 2004 schválil americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) první inhibitor angiogeneze bevacizumab (Avastin), který objevila a vyvinula společnost Genentech, pro léčbu rakoviny tlustého střeva a později i pro nemalobuněčný karcinom plic a karcinom ledvin. Folkmanova práce také vedla k prvním léčebným postupům pro onemocnění vedoucí k oslepnutí způsobená nadměrným růstem cév v sítnici, jako je makulární degenerace a diabetická retinopatie. Později byl pro léčbu makulární degenerace schválen lék ranibizumub (Lucentis). V roce 2006 FDA schválil thalidomid v kombinaci s dexamethasonem pro léčbu nově diagnostikovaného mnohočetného myelomu.

Osobní život Během chirurgické rezidentury se Folkman v roce 1960 oženil a narodily se jim dvě dcery Marjorie a Laura. Třetí syn Kenneth zemřel v útlém věku na cystickou fibrózu.

Folkman zemřel na infarkt 14. ledna 2008 ve věku 74 let na letišti v Denveru cestou na lékařský kongres ve Vancouveru v Britské Kolumbii.

Reference

Kategorie:Američtí vědci 20. století Kategorie:Židovští vědci Kategorie:Američtí Židé Kategorie:Američtí chirurgové Kategorie:Členové Národní akademie věd USA Kategorie:Členové Americké akademie umění a věd Kategorie:Absolventi Harvardovy univerzity Kategorie:Narození v roce 1933 Kategorie:Narození 24. února Kategorie:Narození v Clevelandu Kategorie:Úmrtí v roce 2008 Kategorie:Úmrtí 14. ledna Kategorie:Úmrtí v Denveru Kategorie:Muži