Jiřina Loudová, rozená Polánková (3. října 1928 České Budějovice – 19. září 2022 Praha), byla česká architektka.
Životopis Narodila se 10. března 1928 v Českých Budějovicích. Po gymnaziálních studiích, které ukončila maturitou v roce 1944, absolvovala Vyšší průmyslovou školu stavební v Praze, kde roku 1948 složila druhou maturitu a stavitelskou zkoušku. Od roku 1955 pracovala ve Státním projektovém ústavu pro výstavbu měst a vesnic (Stavoprojekt). Zde spolupracovala s řadou významných architektů a také se svým manželem, architektem Jiří Louda. Po politických prověrkách byli oba v roce 1958 převedeni do podniku Konstruktiva.
Od roku 1959 studovala architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením architekta Jaroslava Fragnera. Během studia získala hlavní cenu za studentskou architektonickou práci. Studium ukončila roku 1962 s vyznamenáním. Její diplomní projekt administrativní budovy Leninových závodů v Praze byl hodnocen pozitivně.
V akademickém roce 1962 a 1963 pokračovala na AVU v tzv. čestném roce studia. Zabývala se tehdy architekturou československých zastupitelských úřadů v Ženevě, Londýně a Brazílii. Z tohoto období pochází také její nejvýznamnější realizace – spolupráce na návrhu interiéru československého velvyslanectví v Sofii v letech 1961 až 1966, kterou vytvořila společně s Janem Šrámkem a Zbyňkem Hřivnáčem.
V letech 1963 až 1965 studovala estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté nastoupila na vědeckou aspiranturu na AVU, kde se začala intenzivně zabývat teorií architektury. V roce 1967 odjela na studijní pobyt na Technickou univerzitu ve Štýrském Hradci v Rakousku. Původně plánovaný roční pobyt se protáhl na dva roky. Vypracovala disertační práci „Příspěvek k sémantice architektury“ a roku 1969 získala titul doktor technických věd. Stala se vůbec první ženou-architektkou, která na této univerzitě získala doktorát technických věd.
Po návratu do Československa nastoupila roku 1970 do Výzkumného ústavu výstavby a architektury (VÚVA), kde působila následujících dvacet let jako vědecká pracovnice. Zabývala se zejména teorií architektury, sémiotikou, estetikou architektonického prostoru a metodami hodnocení architektury. Výsledky svého výzkumu publikovala v odborných časopisech Architektura ČSR, Estetika a dalších.
V roce 1976 obhájila na Českém vysokém učení technickém v Praze vědeckou hodnost kandidát věd. Její práce aplikovala sémiotické metody na analýzu architektonických děl, například vídeňského kostela svatého Karla Boromejského. V letech 1976 až 1982 působila jako odborná asistentka na Akademii výtvarných umění v Praze. Přednášela předmět Koncepce soudobé architektury, vedla diplomanty i postgraduální studenty a podílela se na výchově nové generace architektů.
V 80. letech 20. století přesunula své odborné zaměření k problematice bydlení, bytové výstavby a regenerace historických měst. Zkoumala kvalitu bytového prostředí, urbanistické proměny měst a možnosti obnovy historických center. Publikovala studie o bytové politice, typizaci bytů, postmodernismu i obnově historických městských celků. Mezi její známé práce patří například Postmodernismus – skutečnost a mýtus (1984) nebo Jak zachránit a obnovit naše historická města? (1990). Po roce 1989 založila vlastní poradenskou společnost Pro Urbis Consulting. Zemřela 19. září 2022 v Praze.
Reference
Kategorie:České architektky Kategorie:České publicistky Kategorie:Absolventi Akademie výtvarných umění v Praze Kategorie:Pedagogové na Akademii výtvarných umění v Praze Kategorie:Narození v roce 1928 Kategorie:Narození 3. října Kategorie:Narození v Českých Budějovicích Kategorie:Úmrtí v roce 2022 Kategorie:Úmrtí 19. září Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Ženy