JUDr. František Kříž (* 25. listopad 1880 Doudleby – 10. srpen 1968) byl český vysoce postavený úředník, advokát, filantrop a odbojář proti nacismu. Je znám především jako autor rozsáhlých pamětí, které detailně popisují dějiny města Plzně.
Život František Kříž se narodil v jihočeské obci Doudleby 25. listopadu 1880. Pocházel ze skrovných poměrů. Jeho otec, František Kříž starší, byl vesnickým podruhem. Matka Marie byla ženou v domácnosti. V Doudlebech vychodil první rok obecné školy v letech 1886-1887. Rodiče se poté rozhodli kvůli zlepšení své situace odstěhovat do Plzně, jelikož se jeho otec měl stát zaměstnancem Škodových závodů.MARTINOVSKÁ, Soňa. Vzpomínky a paměti obyvatel Plzně v pozdním 19. a v první polovině 20. století. České Budějovice, 2019. Disertační práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta.
Během let 1887-1892 poté studoval v Obecné škole pro hochy v Plzni, na kterou navázal osmiletým gymnáziem. Díky dobrým studijním výsledkům se mu podařilo v roce 1900 nastoupit na Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity a v roce 1906 se stal vystudovaným advokátem.
Mluvil plynně řecky, anglicky, německy i latinsky.
V roce 1901 se stal presidialistou (obdoba sekretáře) plzeňského purkmistra (primátora) Václava Petáka.
V roce 1906 se oženil s Marií Šťastnou, dcerou plzeňského drážního zaměstnance Ferdinanda Šťastného. Z manželství se poté narodila dcera Marie (31.8. 1908 - 7.6. 1978).
V roce 1908 se také projevoval politicky. Byl členem Národní strany svobodomyslné a to konkrétně v její místní organizaci v Plzni (veden pod Doudleveckou čtvrtí). Zde vystupoval na jejích schůzích jako odborník na právní záležitosti a výklady zákonů. Kříž byl velkým podporovatelem jazykové rovnosti češtiny a němčiny a odpůrcem zákonné nedostatečnosti jazykového vyrovnání. Předmětem sporu v roce 1908 byla především neochota německých institucí, zejména obcí, odpovídat na podněty zadané v českém jazyce v češtině. Kříž patřil k zastáncům formy "odvety," která by spočívala v opačném přístupu českých obcí vůči Němcům, tedy odpovídání na podněty v němčině pouze česky.
Ve státní správě se mu dařilo dosahovat značných úspěchů. V roce 1912 je uváděn jako městský tajemník, od roku 1918 poté jako právní rada a zástupce ředitele městského úřadu. Od roku 1923 se stal vrchním právním radou a od roku 1927 poté ředitelem městského úřadu. V roce 1933 se stává ústředním ředitelem města. Díky úspěšné kariéře se mu podařilo v roce 1912 vyhnout i vojenské povinnosti.
V roce 1910 koupil činžovní dům s číslem popisným 1112/10 na Skvrňanské třídě, ve kterém následně po zbytek života žil. V domě nechal zavést elektřinu a plyn a kompletně jej zrekonstruoval.Kříž F., Moje cesta IV, s. 170 Tento dům dodnes stojí a je využíván, osobnost Františka Kříže na něm nicméně není nijak připomínána.
V roce 1918 se stal součástí revolučního dění v Plzni. Byl členem Národního výboru a plzeňský delegát pro jednání 26. října 1918 v Praze. Zde se setkal s Antonínem Švehlou a Františkem Staškem a informoval je o dění v Plzni, složení Národního výboru a jeho další činnosti. Mimo jiné byl také spoluautorem prohlášení "České veřejnosti na Plzeňsku!", které bylo otištěno v plzeňském tisku a signalizovalo převzetí moci, společně s Josefem Kozákem a Františkem Pavlíkem.
Ze své pozice vysokého úředníka se běžně stýkal s celou řadou prominentních osobností své doby. Pravidelně navštěvoval například Tomáše Garrigue Masaryka v jeho sídle v Lánech. Primární vazbou zde také byla jeho dcera Marie, dobrovolná sestra Československého červeného kříže, která se vdala za MUDr. Antonína Ellingera, spolupracovníka Alice Masarykové.Archiv města Plzně, Kříž František, JUDr., sign. 5c158 O jejich setkání existuje mimo jiné i fotografie z roku 1936, zachycující všechny osoby na zámku v Lánech. Byl známý i v zahraničí a pravidelně cestoval v rámci služebních cest. Navštívil například Anglii, nebo Rumunsko, kde obdržel Řád rumunské koruny V. třídy za svoje zásluhy ve státní správě.
Kříž se se zhoršující situací v zemi čím dál tím více snažil věnovat filantropii, kterou by pomohl lidem, které postihla hospodářská krize či následné národnostní spory. V roce 1938 takto nechal na své náklady vybudovat dům se sítí lékařských ordinačních místností, které byly provozovány zcela bezplatně.
Během událostí Mnichovské krize vystupoval aktivně protiněmecky a patřil k zastáncům vojenského řešení konfliktu. Účastnil se protestních schůzí a psal do novin písemné protesty. Byl rovněž součástí intervence v Okresním úřadě v Plzni. Následně po okleštění republiky a následné invazi v březnu 1939 se stal součástí protinacistického odboje, byl ale poměrně záhy v září 1939 jako prominentní osoba v rámci operace "Albrech der Erste" odhalen. BOŘÍKOVÁ, Barbora. Odboj na Plzeň - sever za druhé světové války. Diplomová práce, vedoucí Míšková, Alena. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, Katedra dějin a didaktiky dějepisu, 2012. Nejdříve byl krátce (2.9. - 6.9. 1939) vězněn ve věznici na Borech, poté byl ovšem internován v koncentračním táboře Buchenwald. Z něj byl propuštěn v roce 1941. Následně byl penzionován.
Své penze se rozhodl využít k sepsání svých rozsáhlých třicet svazkových pamětí "Moje cesta životem," které dodnes slouží jako hlavní zdroj informací o každodennosti v Plzni a náhledu jejích klíčových osobností. První zápis uvádí k datu 12. prosince 1942. Nejprve se zde věnuje svému dětství a následné správní působnosti s nebývalými detaily, ovšem od roku 1945 se záměr jeho práce mění v cíl vytvoření "detailního deníku popisujícího konec druhé světové války a převratu, který po ní následoval."
Po propuštění z tábora využil své omezené působnosti k tomu, aby se opět věnoval altruistické činnosti. V letech 1941 - 1945 pomáhal vytvářet nouzové útulky pro bezpřístřešné v Plzni na Roudné a ve spolkovém domě Peklo. Tuto dobu také strávil tím, že informoval rodiny pozůstalých a dalších obětí z Buchenwaldu o osudu jejich příbuzných.
V roce 1945 je již opět veden jako člen protinacistického odboje. Dle dostupných archivních pramenů se podílel na vytvoření Revolučního národního výboru v Plzni. Následně se odebral do ústranní, kde se primárně věnoval opět sepisování svých pamětí. Zemřel 10. srpna 1968 po nemoci.
Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Narození v roce 1880 Kategorie:Narození 25. listopadu Kategorie:Narození v Doudlebech Kategorie:Úmrtí 10. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1968 Kategorie:Úmrtí v Plzni Kategorie:Narození v Plzni Kategorie:Osobnosti československého odboje během druhé světové války Kategorie:Vězni koncentračního tábora Buchenwald Kategorie:Mladočeši