náhled|Blaise Pascal (1623–1662) Pascalova sázka (Le Pari de Pascal) je filosofický argument, předložený Blaisem Pascalem (1623–1662), francouzským matematikem, fyzikem filozofem a teologem. Tento argument vychází z předpokladu, že jednotlivci se v podstatě účastní zásadní životní sázky, týkajícího se víry v existenci Boha.

Pascal tvrdí, že racionální člověk by měl vést takový životní styl, který se řídí předpokladem, že Bůh je a měl by se snažit sám sebe o jeho existenci přesvědčit. Bere v potaz možné následky: pokud Bůh neexistuje, ztráta věřícího je omezená, spočívá v tom, že obětuje různá životní potěšení; pokud Bůh existuje, jeho zisk je nekonečný, například v podobě nebe v abrahamských náboženstvích a zároveň se vyhýbá nekonečné ztrátě, spojené s věčností strávenou v pekle."Blaise Pascal", Columbia History of Western Philosophy, page 353.

První zápis tohoto argumentu je v Pascalových Pensées (“Myšlenky”), souboru jeho posmrtně publikovaných zápisků. Pascalova sázka je prvním formálním využitím teorie rozhodování, existencialismu, pragmatismu a voluntarismu.

Kritika tohoto argumentu spočívá ve skepsi k jeho schopnosti předložit definitivní důkaz existence Boha. Argument z neslučitelných zjevení poukazuje na existenci mnoha různých náboženských tradic, které tvrdí, že jako jediné mají přístup k božsky zjeveným pravdám. Argument z neautentické víry pak vyvolává skepsi ke skutečnosti víry v Boha, pokud je motivovaná čistě možným ziskem a ztrátou.

Sázka Sázka se řídí následující logikou (citace z Myšlenky (překlad Miloslava Žiliny), oddíl O náboženství a víře, podčást XXII):

„Bůh buď je, nebo není. Rozum tu nemůže o ničem rozhodnout.“Myšlenky, oddíl O náboženství a víře, podčást XXII, Myšlenky. „Hraje se hra…v té padne panna, nebo lev“ „Musíte sázet; není to dobrovolné…“ „Zvažme ztrátu a zisk, zvolíte-li, že Bůh je. Porovnejme tyto dva případy: vyhrajete-li, vyhrajete všechno, prohrajete-li, neprohrajete nic.“ „Vsaďte tedy na to, že Bůh je, a neváhejte. … Zde ovšem jde o výhru nekonečného života nekonečně šťastného, o jednu možnost zisku proti konečnému počtu možných ztrát, a přitom to, co dáváte v sázku, je také konečné. Tím odpadá jakékoli rozhodování: všude, kde jde o nekonečno a kde není nekonečné množství možných ztrát proti možnosti výhry, není proč kolísat, je třeba dát vše.“ „Alespoň si však uvědomte, že vaše neschopnost věřit, má původ ve vašich vášních. Nesnažte se tedy přesvědčit sám sebe tím, že budete hromadit důkazy Boha, ale tím, že budete omezovat své vášně.“

Pascal konfrontuje čtenáře s postavením lidstva. Naše rozhodnutí může mít dalekosáhlé následky, ale naše pochopení těchto následků není dokonalé. Je hodně věcí, které jsme schopni rozhodnout rozumem, ale v tomto případě nám nezbývá, než vsadit a doufat.

Popisuje lidstvo jako uvězněné ve své konečnosti, uprostřed boží nepochopitelnosti. Jsme najednou vytrženi ze stavu nebytí bez jakéhokoliv vysvětlení. Podle Pascala naše konečnost omezuje naši schopnost spolehlivě odhalovat pravdu.

Protože rozumem nelze určit, zda bůh existuje, nebo ne, usuzuje Pascal, že je tato otázka v zásadě stejná jako hod mincí. I pokud však nejsme schopni předpovědět jeho výsledek, musíme se rozhodovat na základě nějakého očekávání o následcích našeho rozhodnutí. Musíme se rozhodnout, jestli budeme žít, jako by Bůh nebyl, nebo jako by byl, ačkoli v obou případech se můžeme mýlit.

Podle Pascala není účast na této sázce dobrovolná. Tím, že žijeme v nejistotě, jsme nuceni si vybrat z dostupných možností, z praktických důvodů.

Pascalův popis sázky Výňatek Myšlenek, kde je Pascalova sázka formulována, zní takto:

„Jestliže Bůh existuje, je nekonečně nepochopitelný; vždyť s námi není, sám nedílný a neohraničený, nikterak souměřitelný. Proto nejsme schopni poznat, ani co je, ani zdali je. …

… Bůh buď je, nebo není. Jenže k čemu se přikloníme? Rozum tu nemůže o ničem rozhodnout. Odděluje nás nekonečný chaos. Na okraji té nekonečné vzdálenosti se hraje hra, v té padne panna, nebo lev. Na co vsadíte vy? Pomocí důkazu nemůžete udělat ani jedno, ani druhé; pomocí důkazu nemůžete vyloučit ani jedno z obojího.

Nevytýkejte tedy nesprávnost těm, kdo volili, vždyť sám o tom nic nevíte. – ‚Ne, nevytýkám jim, že něco volili, ale že vůbec volili; vždyť i když se dopouští stejné chyby ten, kdo se hlásí ke kříži, jako ten druhý, chybují oba; správné je nesázet vůbec.‘

Ano, jenže vy sázet musíte; není to dobrovolné, jste naloděn. Pro co se tedy rozhodnete? Nuže, musíte-li už volit, uvažte, na čem máte nejmenší zájem. Můžete ztratit dvě věci: pravdu a dobro; a dvě věci vsadíte: svůj rozum a vůli, své vědění a blaženost; a vaše přirozenost unikne dvěma věcem: omylu a bídě. Protože je nevyhnutelné, abyste volil, váš rozum nedojde větší újmy tím, že zvolíte to nebo ono. Jeden bod je tedy vyřízen. Ale co vaše blaženství? Zvažme ztrátu a zisk, zvolíte-li lva – že Bůh je. Porovnejme tyto dva případy: vyhrajete-li, vyhrajete všechno, prohrajete-li, neprohrajete nic. Vsaďte tedy na to, že Bůh je, a neváhejte.

‚To je úžasné! Ano, sázet musím, ale možná že vsázím příliš mnoho.‘ – Uvažujme. Na zisk i na ztrátu máte stejnou vyhlídku, a proto by vám stálo za to sázet, i kdybyste měl vyhrát jen dva životy za jeden. A co kdyby se daly vyhrát tři? Jistě byste musel hrát (vždyť tomu se tak jako tak nevyhnete), a když už jste nucen hrát, bylo by od vás pošetilé, kdybyste svůj život nedal v sázku za to, že ve hře, která dává stejné vyhlídky na ztrátu i na zisk, vyhrajete tři životy. Jenomže zde jde o věčnost života a štěstí. A v takovém případě byste právem vsadil jeden, abyste získal dva, i kdyby z nekonečného množství možností vám byla příznivá jen jedna jediná; a když už jste nucen hrát, jednal byste nesprávně, kdybyste ve hře, v níž z nekonečného množství možností rozhodne jedna pro vás, odmítl vsadit jeden život proti třem, můžete-li vyhrát nekonečnost života nekonečně šťastného. Zde ovšem jde o výhru nekonečného života nekonečně šťastného, o jednu možnost zisku proti konečnému počtu možných ztrát, a přitom to, co dáváte v sázku, je také konečné.“

Pascal začíná tím, že popisuje situaci, kdy existence a neexistence Boha jsou obě neprokazatelné při použití lidského rozumu. Za předpokladu, že rozum nemůže rozhodnout, která z možností je pravdivá, musíme „vsadit“, přičemž porovnáváme možné následky. Pascalův předpoklad je, že nikdo se nemůže rozhodnutí zdržet, protože už jsme „nalodění“, tedy že naše rozhodnutí vpodstatě prožíváme.

V sázku dáváme pouze dvě věci: rozum a štěstí. Pascal tvrdí, že pokud je stejná šance výhry a prohry (tedy situace podobná hodu mincí), nemůže lidský rozum rozhodnout, zda Bůh existuje. Rozum se tak může rozhodnout pouze podle možných následků, týkajících se našeho štěstí, na základě porovnání zisku a ztráty víry v Boha, nebo nevíry v něj.

Poukazuje na to, že kdyby byla sázka, kde lze vyhrát ‚dva životy plné štěstí‘, nebo nic, jenom hlupák by vsadil na to druhé. A stejně by to bylo v případě ‚tří životů plných štěstí‘ proti ničemu atd. Tvrdí tedy, že by bylo nerozumné vsadit proti šanci na nekonečný a šťastný život, když druhou možností je nezískat nic. Moudrým rozhodnutím je vsadit že Bůh je, protože ‚pokud vyhrajeme, získáme všechno, v případě že prohrajeme, neztratíme nic‘, tedy pokud Bůh existuje, můžeme dosáhnou věčného života, ale v opačném případě bude situace věřícího a nevěřícího po smrti stejná. Pokud si vsadíte proti Bohu, buď nezískáte nic, nebo ztratíte všechno. Buď jste po smrti nezvratně zničení (v kterémžto případě už na ničem nesejde), nebo ztrácíte šanci nezměrného štěstí.“

Neschopnost věřit Pascal navrhuje, že potíž, kterou působí rozum a racionalita upřímné víře, lze vyřešit tím, že se budeme chovat jako bychom věřili, čímž se od nevíry „vyléčíme“.

„Alespoň si však uvědomte, že vaše neschopnost věřit – nemůžete-li uvěřit přes to, že vás k tomu vede rozum – má původ ve vašich vášních. Nesnažte se tedy přesvědčit sám sebe tím, že budete hromadit důkazy Boha, ale tím, že budete omezovat své vášně. Chcete dospět k víře, a neznáte k ní cestu? Chcete se uzdravit z nevíry a žádáte na to léky? Učte se od těch, kdo byli kdysi spoutáni stejně jako vy a nyní dávají v sázku vše, co jim patří. Ti lidé znají cestu, po které se chcete ubírat, a jsou uzdraveni z neduhu, z něhož se chcete uzdravit. Užijte způsob, jejž zpočátku užívali oni: ve všem si počínali, jako by věřili, žehnali se svěcenou vodou, dávali sloužit mše apod.“

Anylýza pomocí teorie rozhodování Možnosti, definované Pascalovou sázkou, lze považovat za použití teorie rozhodování, s hodnotami zapsanými v následující tabulce. Bůh existuje (B)Bůh neexistuje (¬B)Víra v Boha (V) +∞ (nekonečný zisk)−c (konečný zisk)Nevíra (¬V)−∞ (nekonečná ztráta) +c (konečná ztráta) Na základě hodnot z tabulky má možnost víry v Boha (V) vždy větší střední hodnotu, než opačná možnost (¬V), pakliže předpokládáme kladnou šanci, že Bůh existuje.

Podle teorie rozhodování je jediná hodnota, na které záleží +∞ (kladná a nekonečná). Ve kterékoliv tabulce (kde f1, f2 a f3 jsou záporná, či kladná konečná čísla) je možnost (V) jediným racionálním rozhodnutím. Bůh existuje (B)Bůh neexistuje (¬B)Víra v Boha (V) +∞f1Nevíra (¬V)f2f3

Chybné představy o sázce Pascal se nesnaží formovat argument, který přesvědčí ateisty věřit, ale (a) poukázat na chybnost snahy použít logické úvahy na důkazu ne/existence Boha a (b) přesvědčit ateisty k vedení života bez hříchu.

Jako začátek Pascalovy další plánované knihy měla sázka ukázat, že víra ani nevíra nemohou být podloženy logickým uvažováním:

Musíme přijmout realitu a reakci libertinismu, který odmítá argument, jež nelze ověřit. Závěr je jasný: zda někdo věří, nebo nevěří, není (jak někteří věřící občas říkají a většina nevěřících tvrdí) protože jim to říká jejich rozum. To, jestli věříte v Boha, nezáleží na racionálních důkazech.Laurent Thirouin, Le hasard et les règles, le modèle du jeu dans la pensée de Pascal, Vrin, Paris 1991, p.170

Frederick Copleson píše, že Pascal nezamýšlel sázku jako důkaz boží existence, nebo jakoukoliv náhradu takových důkazů. Tvrdí, že musíme sázku chápat jako Pascalovu odpověď těm, kdo „sice nejsou přesvědčeni argumenti ateistů a skeptiků“ ale také „odkládají svůj úsudek“. Pascalovým cílem je „připravit jejich mysl k tvorbě dispozic příznivých pro víru“.

Kritika

Neschopnost prokázat existenci Boha Voltaire (významný francouzský filozof generaci po Pascalovi) považoval tvrzení, že Pascalova sázka je důkazem Boha, za „naivní a dětinské“, protože „můj zájem na víře v nějakou věc není důkazem její existence“. Pascal však nezamýšlel sázku jako důkaz boží existence, ale jako nezbytné praktické rozhodnutí, kterému se žádný žijící člověk nemůže vyhnout. Tvrdil, že se sázce nelze vyhnout a že rozum nedokáže v tomto případě rozhodnout, takže se musíme rozhodnout na základě možných následků obou možností.

Voltairova kritika se však netýká Pascalovy sázky jen jako důkazu Boha, ale tvrdí, že nefunguje ani jako nástroj k přesvědčení lidí na víru. Poukazuje na to, že Pascal, jako Jansenista, už věřil, že jen málo předem určených lidí bude nakonec Bohem spaseno.

Voltaire říká, že ať je myšlenka odměn, spojených s křesťanským spasením jakkoli lákavá, může v nejlepším případě vést pouze ke slabé víře. Pascal s tímto tvrzením ve svých Pensées souhlasí a netvrdí, že si lidé mohou vybrat svou víru a že někteří naopak sami sebe nemohou přesvědčit k víře.