Stará víra (slovinsky stara vera) je označení pro soubor lidových, předkřesťanských náboženských představ a praktik, které paralelně s křesťanstvím dlouhou dobu přežívaly ve slovanských oblastech Evropy. Nositelé staré víry jsou označováni jako starověrci (slovinsky staroverci). Etnograficky je stará víra doložena zejména v jihovýchodní Evropě. V oblasti Posočí v západním Slovinsku byly starověrské praktiky doloženy ještě ve 20. století. Možným reliktem starověrství jsou i kultovní aktivity v oblasti vesnice Dejlovce v Severní Makedonii . Historické zmínky pak přežívání staré víry naznačují např. na slovenské Oravě, některé archeologické, architektonické či ikonografické indicie jsou přítomny i na Moravě.
Charakteristika náhled|Nádoba od zápalné obětiny v základech veže kostela sv. Ducha v Telči (2. čtvrtina 13. století). Stará víra by neměla být chápána jako pohanství v úzkém náboženském smyslu, jde spíše o celkový celkový způsob života a vnímání světa. Jedná se o věrský a hodnotový systém spojený s krajinou a posvátnými místy, ročními cykly, léčitelstvím, skrytými obřady a mezigeneračním předáváním tajného vědění. Je tak „vetkána“ do každodenního života komunity, rodiny i jednotlivce, nikoliv organizována jako regulérní náboženství s okázalými veřejnými obřady.
Vztah ke křesťanství vlevo|náhled|338x338pixelů|Panna Marie Svatohostýnská držící Ježíška vrhajícího blesky (1723). Stará víra dlouhodobě přežívala vedle dominantního křesťanství, a to zpravidla skrytě a pod tlakem většinového kultu. Starověrci tak byli navenek nuceni žít jako křesťané, ale skrytě si uchovávali vlastní výklad světa, stejně jako vlastní posvátná místa. Tato skrytost se projevovala zvláště v dvojznačnosti starověrské symboliky a v uctívání posvátné geometrie. Relikty staré víry se mohly projevit i v jazyku a názvosloví - evangelický kanonický vizitátor Joachim Kalinka působící v 17. století na Oravě kupříkladu k r. 1658 zaznamenal, že oravští poddaní používali pro místní kostel název "Paromov dom" (tj. Perunův dům).
Relikty staré víry se mohou projevit i v ikonografii a architektonických prvcích, příkladem může být zobrazení Ježíška "hromobijce" z moravského Hostýna či zpodobění Svantovíta na střeše románské rotundy v Plavči u Znojma. Náboženská praxe náhled|Čtyřhlavá skulptura zazděná do románské rotundy v Plavči.|249x249bodStará víra se projevovala zejména v posvátném vnímání krajiny a přikládání hlubokého významu prostorovým vztahům - zvláštní síla byla přisuzována tzv. tročanům. Charakteristické bylo také léčitelství, znalosti přírodních sil či archaické rodinné a sezónní zvyky. Obřady se zpravidla odehrávaly utajeně a tajné bylo i zasvěcování do základů víry. Věřící museli skládat slib mlčení. Slovinský archeolog Andrej Pleterski označuje starou víru za přírodověrství (naravoverstvo), jelikož se projevuje neantropocentrickým chápáním světa, v němž člověk není vnímán jako vrchol stvoření, avšak má odpovědnost udržovat přírodní řád a rovnováhu. Reference
Kategorie:Náboženství v Evropě