Lavicové ghetto (polsky getto ławkowe) byla forma oficiální segregace židovských studentů na polských univerzitách ve 30. letech 20. století. Tento systém nařizoval židovským studentům sedět během přednášek pouze ve vymezených lavicích, obvykle na levé straně učeben. Opatření bylo zavedeno pod tlakem nacionalistických a antisemitských studentských organizací a formálně jej povolilo polské ministerstvo školství v roce 1937. Cílem bylo oddělit Židy od polských křesťanských studentů a omezit jejich vliv na akademické půdě. Lavicové ghetto často doprovázel systém numerus clausus, který stanovoval maximální počet (kvóty) židovských studentů přijatých ke studiu.
Proti tomuto nařízení protestovali někteří polští akademici i studenti. V prosinci 1937 se 60 profesorů z několika různých universit vyjádřilo proti zavádění jakékoliv segregace na základě náboženského vyznání, národnosti, nebo rasového původu. Solidaritu ukazovali i samotní studenti, kteří schválně usedali do getta ławkowiego se svými židovskými spolužáky. Mezi nejznámější odpůrkyně patřila Irena Sendlerová, která si na protest sedala k židovským spolužákům, za což byla z university dočasně vyloučena. Sendlerová často opakovala větu, kterou ji naučil otec: „Lidi je třeba dělit na dobré a zlé, nikoliv podle rasy nebo náboženství.“ Toto přesvědčení bylo základem jejího protestu na univerzitě i pozdější záchrany 2500 dětí z varšavského ghetta.
Reference
Kategorie:Antisemitismus Kategorie:Zákony o postavení Židů