náhled|Meziválečné Československo Československý mýtus je narativ o Československu v letech 1918 až 1938, coby tolerantním a liberálně demokratickém státě orientovaném na západní Evropu, a ve srovnání s jinými zeměmi střední a východní Evropy prosté antisemitismu. V tomto smyslu je země popisována jako „přívětivé a tolerantní místo pro Židy“ a „ostrov demokracie ve střední a východní Evropě“.
Masarykův kult Podle historičky Andrey Orzoffové „Masarykův kult“, prvek československého mýtu, zveličuje Masarykův význam a pozitivní vlastnosti a zároveň bagatelizuje roli, kterou domácí odboj sehrál při zajišťování československé nezávislosti.Vlnas, “Mýty a kýče první republiky” [The First Republic's myths and kitsches], Nová Přítomnost 8 (1991): 28–29 Historici se však neshodnou na tom, zda je „kult osobnosti“ správný termín, a poukazují na zásadní rozdíly mezi Masarykem a Josefem Stalinem.
Židovský aspekt vpravo|náhled|Tomáš Garrigue Masaryk (vpravo) v doprovodu Josefa Chaima Sonnenfelda při své návštěvě Jeruzaléma (1927) Údajnými strůjci mýtu byli sami Tomáš Masaryk a Edvard Beneš. Tatjana Lichtensteinová poznamenává, že tito politici byli „často zobrazováni jako tolerantní, progresivní a politicky sofistikovaní stratégové, kteří udělují práva ‚svým‘ Židům“.
Sám Masaryk však podporoval antisemitské teorie o židovské kontrole tisku a v říjnu 1918 napsal Benešovi:„Hilsner nám teď hodně pomohl: sionisté a další Židé náš program veřejně přijali.“Beneš odmítl podepsat smlouvu zaručující práva menšin československým Židům, protože ji prohlásil za formu hanobení Československa. Když židovští aktivisté na tuto otázku naléhali, Beneš poukázal na rostoucí antisemitismus v Československu a varoval, že další požadavky by mohly „vyvolat obnovená obviňování z jedné či druhé strany“.
Mýtus o československé výjimečnosti byl československými politiky polemicky šířen a zneužíván k politickým ziskům od Pařížské mírové konference po první světové válce, v celé první republice a československé exilové vládě a v době třetí republiky až do komunistického převratu v roce v roce 1948. Jan Láníček zdůrazňuje význam čísla Jewish Daily Bulletin z roku 1930, věnovaného Masarykovi a obsahujícího chválu od amerických židovských vůdců Stephena Samuela Wise a Felixe Frankfurtera, stejně jako od sionisty Vladimira Žabotinského a amerického viceprezidenta Charlese Curtise, zejména pro Masarykovu podporu sionismu.
Historičnost Orzoffová poznamenává, že „všechny úspěšné mýty obsahují prvky obecně uznávané pravdy“:
Československo bylo posledním středoevropským státem, který si udržel demokracii, a to až do roku 1938; jeho menšiny požívaly větší ochrany než v jiných zemích; a Československo bylo v mnoha ohledech blíže západní Evropě než jeho sousedé.
Nemá v úmyslu, aby termín „mýtus“ byl pejorativní:„Termín „mýtus“ spíše pomáhá zdůraznit esencialistický, fabulistický narativ, který podtrhuje politický a akademický diskurz o „původně demokratických“ Češích a Československu od roku 1918.“ Tento narativ je však v rozporu s některými událostmi v československých dějinách, jako například s antisemitským násilím v letech 1918 až 1920.
Odkazy Reference
Literatura
Související články Rakouská teorie oběti
Kategorie:První republika Kategorie:Český nacionalismus