Vasilij Vasiljevič Radlov (rusky: Васи́лий Васи́льевич Ра́длов), rodným jménem Friedrich Wilhelm Radloff (17. ledna 1837 Berlín – 12. května 1918 Petrohrad) byl německo-ruský lingvista, etnograf a archeolog, jeden ze zakladatelů turkologie. Položil základy turkické lexikografie, dialektologie, historické textologie, paleografie a komparativně-historické lingvistiky a zanechal nesmazatelnou stopu ve studiu turkických jazyků a kultur. Jako první zveřejnil Orchonské nápisy, i když se mu je nepodařilo rozluštit.
Život Vystudoval filozofii, filologii a orientalistiku na Berlínské univerzitě (1854–1858) a navštěvoval přednášky Augusta Friedricha Potta na univerzitě v Halle. Mezi jeho učitele patřili Carl Ritter nebo Heymann Steinthal. V roce 1858 obhájil doktorskou práci O vlivu náboženství na národy Asie na univerzitě v Jeně.
V létě 1858 přijel do Petrohradu, aby studoval uralské a altajské jazyky. V roce 1859 složil zkoušky u komise Petrohradské univerzity, aby získal kvalifikaci učitele němčiny na gymnáziích. Téhož roku složil přísahu věrnosti ruskému carovi a stal se ruským poddaným.
Až do roku 1872 vyučoval němčinu a latinu na okresní škole v Barnaulu. Vedle toho prováděl výzkum, sbíral turkické lingvistické a folklorní materiály v Altaji, Kyrgyzstánu, Chakasii a Transoxanii. Materiál publikoval v desetidílném díle Proben der Volkslitteratur der türkischen Stämme, jež vycházelo v letech 1866–1907. Během svého pobytu na Altaji prozkoumal přes 100 archeologických nalezišť a vykopal první kurgan pazyrycké kultury. Začal se zajímat o domorodé obyvatele Sibiře a své etnografické poznatky publikoval v knize Aus Sibirien (1884).
V letech 1872 až 1884 působil jako inspektor muslimských škol v Tatarstánu a napsal první učebnice v ruštině pro tyto školy. Jeho připojení se ke kazaňské lingvistické škole, vedené Janem Niecisławem Baudouinem de Courtenayem, významně ovlivnilo jeho obecné názory na jazyk.
Po roce 1884 působil v Petrohradu, kde vedl Asijské muzeum (v letech 1885 až 1890) a poté (od roku 1894) Muzeum antropologie a etnografie sídlící v budově Kunstkamery. Od roku 1903 vedl Ruský výbor pro studium střední a východní Asie. Také pomáhal založit Ruské etnografické muzeum.
Jeho průkopnické úsilí v lexikografii zahrnovalo sestavení čtyř svazků srovnávacího slovníku turkických jazyků (vydávaného v letech 1893 až 1911) a přípravu slovníku pro staroujgurské texty, který, ač nebyl publikován, položil základ pro Starý turkický slovník (Древнетюркский словарь, 1969).
Organizoval a vedl řadu archeologických a etnolingvistických expedic po Rusku i do zahraničí, včetně expedice do Mongolska (1891), ze které přivezl slavné nápisy, a mnoha expedic do Východního Turkestánu (např. Berezovského v letech 1905–06, Oldenburgova v roce 1909, Malovovy výpravy v letech 1909–1911 a 1913–1914).
Na konci 30. let 20. století byl stalinisty - posmrtně - obviněn z "panturkismu" a NKVD začala pronásledovat jeho žáky. Někteří byli popraveni, včetně Alexandra Samojloviče v roce 1938.
Reference
Kategorie:Turkologové Kategorie:Němečtí lingvisté Kategorie:Ruští lingvisté Kategorie:Němečtí archeologové Kategorie:Ruští archeologové Kategorie:Němečtí etnografové Kategorie:Ruští etnografové Kategorie:Narození v Berlíně Kategorie:Úmrtí v Petrohradu Kategorie:Narození 17. ledna Kategorie:Narození v roce 1837 Kategorie:Úmrtí 12. května Kategorie:Úmrtí v roce 1918 Kategorie:Muži Kategorie:Členové Ruské akademie věd Kategorie:Němečtí emigranti a exulanti