Antonij (světským jménem: Alexandr Ivanovič Pavlinskij; 29. listopadu 1801 Prityki – 29. března 1878 Vladimir) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup vladimirský a suzdalský.
Život Narodil se 29. listopadu 1801 ve vesnici Prityki v Kostromské gubernii do rodiny kněze.
Studoval na Makarjevském duchovním učilišti, po němž nastoupil na Kostromský duchovní seminář. Dne 14. září 1829 byl postřižen na monacha a 6. července 1831 rukopoložen na jeromonacha. Před kněžským svěcením absolvoval také studium na Petrohradské duchovní akademii.
Dne 30. září 1831 byl ustanoven profesorem teologie a inspektorem Kalužského duchovního semináře. V květnu následujícího roku byl převeden do funkce inspektora v Petrohradském duchovním semináři a rektora Alexandro-Něvského duchovního učiliště.
Dne 5. září 1838 byl povýšen na archimandritu. Od 17. září 1840 zastával úřad představeného monastýru svatého Antonína Římského a rektora Novgorodského duchovního semináře.
Roku 1852 byl zvolen biskupem ostrogožským a vikářem voroněžské eparchie. Biskupská chirotonie proběhla 8. července téhož roku. Dne 3. října 1853 byl převeden do funkce biskupa starorusského a vikáře novgorodské eparchie.
Od 28. prosince 1854 byl rozhodnutím Nejsvětějšího synodu jmenován biskupem archangelským a cholmogorským. Tento úřad zastával do července 1857, kdy se stal biskupem nižněnovgorodským a arzamaským. V obou eparchií vystupoval proti starověrcům.
Od 29. srpna 1860 byl biskupem volyňským a žytomyrským. Měl negativní názor na volyňské duchovenstvo, považoval je za svéhlavé, polonizované a zcela neodpovídající svému poslání – být oporou pravoslaví. Hájil zájmy ruského obyvatelstva, a proto se snažil dosazovat na farnosti kněze pocházející z Ruska.
Místní duchovenstvo se k němu stavělo nepřátelsky. Kvůli různým nedostatkům a nepořádkům měl biskup Antonij ve zvyku napomínat kněze přímo v chrámu, někdy i velmi ostře. Místo pokorné poslušnosti se však setkával s urážlivými protesty. Těchto urážek bylo tolik, že v něm zanechaly hlubokou a bolestnou vzpomínku. Dne 8. dubna 1862 byl povýšen na arcibiskupa.
Dne 17. června 1866 byl jmenován arcibiskupem vladimirským. Ve svém prvním projevu na vladimirské katedře, řekl:
„Děkuji Hospodinu, že vysvobodil mou duši z útrap, přesídlil mě z Egypta do země Kanaánské, ze země sice ruské a zbožné, avšak zpolonizované a znečištěné Židy…“
Zemřel 29. března 1878. Byl pohřben v katedrálním chrámu.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 29. listopadu Kategorie:Narození v roce 1801 Kategorie:Narození v Permském kraji Kategorie:Úmrtí 29. března Kategorie:Úmrtí v roce 1878 Kategorie:Úmrtí ve Vladimiru