náhled|Mapa polských nářečních skupin, a také kašubštiny (vyznačené červeně) V Polsku je úředním a jednoznačně nejrozšířenějším jazykem polština. Krom polštiny je jako regionální jazyk polským státem uznávaná i kašubština, určitý stupeň uznání pak mají i některé další regionální jazyky.
náhled|Rozšíření kašubštiny v Pomořském vojvodství v roce 2002 (procent obyvatel jednotlivých obcí, co používá kašubštinu doma) náhled|Tabulky s ilustracemi a textem kašubské písně Kaszëbsczé nótë
Polština Polština je úředním jazykem Polska, je to také jazyk v Polsku nejrozšířenější a mající největší počet rodilých mluvčích. Je to slovanský jazyk, patřící do podskupiny západoslovanských jazyků, blízce příbuzný například češtině, slovenštině nebo lužické srbštině. Celkem má přes 40 milionů mluvčích.Ethnologue
Nářečí polštiny Polština má celou řadu nářečí, dělících se do několika hlavních nářečních skupin:DEJNA, Karol. Dialekty polskie. Wrocław: Zakład Narodowy imienia Ossolińskich, 1973.
Mazovská nářeční skupina, rozšířená v severovýchodní části Polska Malopolská nářeční skupina, rozšířená v jihovýchodní části Polska Slezská nářeční skupina (zahrnující i těšínská nářečí), rozšířená v Horním Slezsku. Někdy považovaná za samostatný jazyk, slezštinu. Velkopolská nářeční skupina, rozšířená v severozápadní části Polska Tzv. nové smíšené dialekty, nejednotná skupina dialektů vzniklá po druhé světové válce v oblastech, odkud bylo vystěhováno německé obyvatelstvo a nastěhováno obyvatelstvo polské (především v západní části Polska) Smíšené dialekty na východní hranici Polska, kombinující prvky jak z polštiny, tak i z ukrajinštiny nebo běloruštiny náhled|Značka označující začátek obce s polským i běloruským názvem
Další jazyky Polska uznané polským státem
Regionální jazyky Kašubština, jazyk v mnoha ohledech blízký polštině, používaný svérázným národem Kašubů na severu Polska (v oblasti západně od Gdaňsku). V Polsku má jako jediná status regionálního jazyka.Polský zákon ze dne 6. 1. 2005 o národnostních a etnických menšinách a o regionálním jazyce (Ustawa z dnia 6 stycznia 2005 r. o mniejszościach narodowych i etnicznych oraz o języku regionalnym), Dz.U. 2005, č. 17, položka 141. Dostupné online. Má přes 80 tisíc mluvčích. náhled|Dvojjazyčná značka označující začátek obce, s polským i německým názvem
Jazyky dvojjazyčných obcí Obec, ve které značná část obyvatelstva patří k nějaké jazykové menšině, může zavést dvojjazyčný název obce. V Polsku je takových obcí několik stovek. Případně lze zavést i (na úrovní gminy) menšinový jazyk jakožto jazyk pomocný. V případě zavedení pomocného jazyka pak lze i v tomto jazyce jednat před úřady. Mezi jazyky uznané v Polsku v rámci tohoto systému patří:
Němčina. Byť před druhou světovou válkou na území dnešního Polska leželo mnoho oblastí obydlených výhradně Němci, ve 21. století větší německá komunita zůstala jen v oblasti Opolského vojvodství. Zde je němčina v několika gminách zavedena i jako pomocný jazyk. Tradičním dialektem v této oblasti je slezská němčina. Kašubština, v některých gminách zavedena i jako pomocný jazyk. Běloruština, národní jazyk sousedního Běloruska. V Polsku se používá v odlehlé oblasti při běloruské hranici, v okolí města Hajnówka. V několika gminách je zde zavedena jako pomocný jazyk. Paradoxně je v této oblasti více používán na denní bázi než v samotném Bělorusku, z důvodu procesu rusifikace Běloruska. Litevština, používaná malou komunitou Litevců při litevské hranici, v oblasti gminy Puńsk, kde je zavedena i jako pomocný jazyk. Rusínština, používaná malou komunitou Rusínů v horských oblastech při hranici se Slovenskem a Ukrajinou. V Polsku se používá dialekt Lemků. náhled|České nápisy v evangelickém reformovaném sboru v Zelově, městě s historickou českou komunitou náhled|282x282pixelů|První učebnice Esperanto, vydaná Zamnhofem ve Varšavě v roce 1887
Jazyky národnostních a etnických minorit Polský stát uznává některé národnostní a etnické skupiny jako tradičně žijící na území Polska, a uznává i jejich jazyky. Pokud je jazyk uznán, lze v něm za určitých podmínek vyučovat v polských školách nebo jednat s některými státními orgány. Mezi takto uznané jazyky patří, krom jazyků zmíněných výše, následující:
Čeština (tradičně používaná v oblasti Těšínska, v komunitě Čechů v okolí Zelova a historicky taky v Kladsku, viz kladské nářečí) Židovské jazyky (jidiš a hebrejština) Slovenština (tradičně používaná v oblasti Oravy a Spiše) Ruština Ukrajinština Arménština Karaimština (téměř vymřelý židovský jazyk používaný krymskými Židy) Romština (v Polsku existuje především ve dvou variantách, v polské a ve variantě Romů Bergitků z horských oblastí na jihovýchodě Polska) Tatarština
Další uznané jazyky Polský znakový jazyk Esperanto, umělý jazyk vyvinutý Ludvíkem Lazarem Zamenhofem v Bělostoku na území dnešního Polska v roce 1887, s cílem vytvoření světového jazyka pro komunikaci mezi národy. Esperantská komunita je dnes aktivní po celém světě. Polsko v roce 2014 uznalo Esperanto jako součást polského nehmotného kulturního dědictví.Polish Intangible Cultural Heritage List náhled|Značka u vjezdu do města Wilamowice, s nápisy ve vilamovštině (Skiöekumt in Wymysoü) a polštině Witamy w mieście Wilamowice)
Další jazyky Polska neuznané polským státem Mezi další regionální jazyky používané v Polsku, nicméně státem nijak neuznané, patří:
Slezština, regionální jazyk Slezska, někdy považovaný za dialekt polštiny. Existuje poměrně silné hnutí snažící se o uznání slezštiny jakožto jazyka i zavedení slezské autonomie (viz např. Hnutí autonomie Slezska). Vilamovština, specifický germánský jazyk, používaný jen hrstkou lidí v městečku Wilamowice u Bílska-Bělé. Alzenau, specifický dialekt němčiny, téměř vymřelý, používaný ve vesnici Hałcnów u Bílska-Bělé. Prostaja mova, běloruština s mnoha prvky polštiny a litevštiny, tradičně používaná především litevským Poláky, v menší míře používaná i na severovýchodě Polska Západní polesština, jazyk kombinující běloruštinu a ukrajinštinu, v malé míře používaná i na východě Polska Těšínské nářečí, kombinující češtinu a polštinu, používané na Těšínsku
Jazyky imigrantů Mezi nejpoužívanější jazyky imigrantů a jejich potomků v Polsku patří ukrajinština, ruština, vietnamština, řečtina a angličtina. náhled|Volební plakát z roku 1922 ve dvou jazycích (polsky a jidiš) propagující židovskou stranu
Historicky používané jazyky Historicky se hranice Polska mnohokrát měnily, v některých období dokonce ani polský stát neexistoval. V Polsku, a případně v současných polských hranicích, se v průběhu historie mnohokrát měnila i jazyková situace. Před příchodem Slovanů na území dnešního Polska žili Germáni, nejvýznamnějším jazykem z tohoto období je gótština. Na severovýchode dnešního Polska pak žili baltské kmeny, jejichž jazyky zcela zanikly až v 18. století. Mezi nejvýznamnější z těchto jazyků patřila pruština (u které v současnosti probíhá pokus o obnovení jejího používání) a jotvingština. Mezi další vymřelé polské jazyky patří také specifické slovanské řeči používané na severu Polska, blízké kašubštině, konkrétně severní slovinština a pomořanština. Vymřely na přelomu 19. a 20. století. Historicky, až do druhé světové války, mělo Polsko také velkou židovskou komunitu, tradičně hovořící jidiš. Polsko bylo oblastí s nejrozvinutější jidiš kulturou. Byť je v současnosti jidiš uznán jako menšinový jazyk Polska, počet mluvčích v Polsku je naprosto minimální.
Poslední velkou jazykovou změnou v dějinách Polska byl odsun Němců po druhé světové válce, především z nově nabytých území. Tento odsun mj. vedl k tomu, že zcela nebo zčásti zmizely mnohé dialekty němčiny, které se v oblastech odsuny tradičně používaly, například viselský dialekt.Christopher Moseley (2010). Atlas of the World's Languages in Danger. UNESCO.
Reference
Kategorie:Polská kultura