ADA (psáno též Ada) je prozaická prvotina českého básníka Jana Těsnohlídka z roku 2012, v níž vypravěč líčí svůj toxický vztah s dívkou jménem Ada. Kniha se stylizuje do jakési generační výpovědi mladých lidí, kteří Příběh je odvíjen formou vnitřního monologu hlavní postavy a působí velmi autenticky. Kniha je rozdělena do třinácti kapitol a svým rozsahem odpovídá novele, samotný autor ji označuje za útlý román. První vydání vyšlo v nákladu 1500 kusů.
Zuzana Kůrová knihu charakterizuje slovy:
Kniha se setkala s veskrze kladným přijetím. Vlažnější odezvu projevil Jakub Grombíř, dle něhož knize chybí originalita i hloubka záběru. Na druhou stranu uznává a oceňuje také například, že se Těsnohlídek .
Knihu zpracovalo divadlo NaHraně ve stejnojmenné inscenaci uváděné v letech 2022 a 2023. V režii Jiřího Hajdyly měla divadelní Ada formu kabaretní grotesky, kde čtyři herci představovali čtyři zosobnění muže, který se zamiloval do polské bohemistky Ady. Každý z nich na přeskáčku popisoval svůj vztah s Adou, přičemž jejich hraní bylo doprovázeno zhudebněnými verši Josefa Kainara.
Děj
Bezejmenný vypravěč a současně hlavní postava s čitelně autobiografickými rysy působí přes svůj mladý věk dojmem unavenosti ze života. Prochází Zamiluje se do o pár let starší Polky jménem Ada, která vystudovala češtinu. Tuto lásku považuje za poslední šanci, jak být v životě šťastný.
Ada se ale vážnému vztahu brání. Po nevydařených předchozích vztazích se již nesnaží plnohodnotně vést vztah nový. Chce být sama, je unavená, náladová a nestálá. Vztah s vypravěčem udržuje spíš ze setrvačnosti. Je prototypem citového upíra a vypravěč je jakási její oběť, které to svým způsobem vyhovuje. Ada má tendence .
Nuda a chorobný strach z ní je jedním ze stěžejních témat knihy. Hlavní dvojice se jí snaží zahánět návštěvami barů, pitím alkoholu a kouřením. S tím souvisí v knize dominantní motiv zbytečné cesty, kdy se děj střídavě odehrává v Praze, na Vysočině a v Krakově, kam vypravěč dojíždí vlakem, přičemž se nikde necítí doma. S Adou pro zahnání nudy jezdí na výlety, nadšení se ale vždy brzy vytratí a Ada se po prvním dni nudí i v rodném kraji vypravěče na Vysočině. Vypravěčova snaha o udržení vztahu s Adou nakonec ztroskotá na výletě v Těšíně, kdy mu Ada řekne, že je konec. Tím končí jejich vztah i samotný děj knihy.
Vznik
Těsnohlídek se na podzim roku 2011 seznámil s polskou dívkou jménem Iza, za níž začal jezdit do Krakova. Vztah s ní byl ale již od počátku nefunkční a toto těžké životní období se propsalo do pocitů zmaru v básních, které v té době autor psal. Jako východisko si začal Těsnohlídek psát deníkové zápisy, ve vyhrocených situacích vždy přidal nějakou poznámku. Ty se nakonec snažil neúspěšně zpracovat jako poezii. Následně dostal na podzim roku 2012 v Polsku stipendium, kdy na základě poznámek sepsal během tří měsíců prozaickou Adu, která je údajně Kniha je kromě několika dalších lidí věnována právě Ize, jež autora inspirovala k sepsání příběhu.
Ada je z pohledu Těsnohlídkovy tvorby výjimečná právě tím, že se jedná o prózu. Autor dle svých slov psát prózu neumí. Na prózu je třeba víc času, který kvůli pracovnímu vytížení nemá, přičemž Ada byla kvůli jeho tehdejší těžké životní situaci výjimkou. Jako další úskalí Těsnohlídek uvádí, že autor prózy až do konce nezjistí, jestli je napsaná dobře či špatně, a je od něj vyžadována sebereflexe, kdy je třeba psát s vědomím, že textem může autor lidem v knize popisovaným ublížit.
Styl
Kniha je psána jednoduchým jazykem v obecné češtině bez použití neologismů, archaismů, slangu, argotu, odborných či abstraktních pojmů. Místy se objevující vulgarismy nejsou použity samoúčelně. Poetický jazyk knihy přitom prozrazuje, že autorem je básník. Těsnohlídek volí podobné výrazové prostředky jako ve svých básních. Text je silně rytmický. Tato rytmičnost a dynamičnost textu je přitom protikladem k popisované všednosti. Strohý jazyk nabývá v knize
V textu je silně zastoupeno opakování — opakování nejen na úrovni slov, ale i na úrovni odstavců a dokonce i struktury kapitol. Neustále se opakuje spojení “pijeme a kouříme” a jeho variace, což zvýrazňuje rytmiku příběhu. Opakující se motivy dávají textu pevnou strukturu a navozují atmosféru stereotypu, na úrovni vět však neustálé opakování může působit únavně. Cyklicky se opakují i stavy štěstí a zoufalosti, cyklicky je psán život s Adou i bez ní, její nálady i nálady samotného autora. Následující úryvek je v tomto ohledu výmluvný:
V textu jsou skryté odkazy na některé Těsnohlídkovy básně. Například pasáž knihy odkazuje na báseň Jaro přijde a zachrání nás ze sbírky Ještě je co ztratit. Podobně odkazuje text na báseň Cigareta jako sebevražda jako protest ze sbírky Rakovina. Jako další příklad lze uvést úryvek Ten lze srovnat s básní Rakovina ze stejnojmenné sbírky, jež obsahuje pasáže
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
Související články Ještě je co ztratit
Externí odkazy
Bezplatná e-kniha na stránkách Městské knihovny v Praze
Kategorie:České romány Kategorie:Knihy z roku 2012