Engelbert Ferdinand princ z Auerspergu ( Engelbert Ferdinand Maria Prinz von Auersperg) (21. února 1859 Vídeň – 18. července 1942 Lúka, Slovensko) byl česko-rakouský šlechtic, velkostatkář a důstojník c. k. armády z rodu Auerspergů. Ve vojsku sloužil od roku 1878 a za první světové války získal hodnost plukovníka. V letech 1898–1931 byl majitelem zámku Zelená Hora.

Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu Auerspergů,Ottův slovník naučný; Praha, 1889 (reprint 1996); s. 1019–1024 (heslo Auersperg) ISBN 80-7185-063-2 narodil se ve Vídni jako mladší syn knížete Vincence z Auerspergu (1812–1867) a jeho manželky Vilemíny, rozené Colloredo-Mansfeldové (1826–1898).Rodokmen Auerspergů in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IX. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 602–603Gothaischer Hofkalender 1870; Gotha, 1870; s. 120 dostupné onlineRodokmen rodu Colloredo-Mansfeld dostupné online Od dětství byl předurčen jako dědic matčina velkostatku Zelená Hora v západních Čechách a trvale zde také žil.REJHA, Adam: Deník Vincence Karla Auersperga z cesty do Velké Británie 1837; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2016 (diplomová práce); s. 31 dostupné online Na správě velkostatku se podílel od roku 1885, formálně převzal dědictví po úmrtí matky v roce 1898.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV.; Praha, 2000; s. 300 ISBN 80-85983-16-8 K velkostatku patřilo přes 3.000 hektarů půdy, zámek a několik průmyslových provozů (pivovar, lihovar, 4 mlýny).PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen 1891; Praha, 1891; s. 33–34 dostupné onlineBiografie Vilemíny z Auerspergu dostupné online Největší podíl pozemků připadal na lesní porosty, Engelbert zde nechal zřídit několik vyhlášených obor a na hony se sem sjížděla početná společnost. Několikrát zde na lovu pobýval následník trůnu František Ferdinand. Engelbert podnikal i lovecké výpravy mimo Evropu, doloženy jsou jeho cesty do Kanady a Afriky. Udržoval také kontakty s rodinou svého staršího bratra Františka Josefa a často jej navštěvoval na zámcích Slatiňany a Žleby.

Od mládí sloužil Engelbert také v armádě, v roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny, později byl důstojníkem u císařské gardy rejtarů.Kais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880;dostupné online Jako nadporučík poté sloužil u 13. dragounského pluku v Brandýse nad Labem,Kais. Königl. Militär Schematismus 1885; Vídeň, 1884; s. 533, 575 dostupné online po sňatku a převzetí podílu na správě rodového majetku v roce 1883 ale požádal o dovolenou. Do aktivní služby se vrátil v roce 1890 jako rytmistr u jednotek c. k. zeměbrany a byl přiřazen k 5. zeměbraneckému hulánskému pluku příslušného do Stockerau. V roce 1900 získal hodnost majora s velením 4. hulánského pluku v OlomouciHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1900; s. 809 dostupné online a mimo aktivní službu byl formálně veden u jednotek domobrany (Landsturm).Schematismus der K. K. Landwehr und der K. K. Gendarmerie 1910; Vídeň, 1910; s. 402 dostupné online Za první světové války vstoupil jako dobrovolník znovu do armády v hodnosti podplukovníka, později byl povýšen na plukovníka a jako ordonanční důstojník působil u velení 4. armády.Wiener Salonblatt, 2.6.1917; Vídeň, 1917; s. 6 dostupné online Po rozpadu monarchie byl přijat do československé armády jako podplukovník v záloze s nárokem na penzi.

Jako příslušník knížecího rodu užíval do roku 1918 šlechtický titul prince s nárokem na oslovení Jeho Jasnost (Seine Durchlaucht). V roce 1881 byl jmenován c. k. komořím <ref>Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 216 dostupné online</ref>a během služby v armádě získal několik vyznamenání (Válečná medaile, Jubilejní pamětní medaile, Vojenský jubilejní kříž). Byl také čestným rytířem Maltézského řádu.

Zámek Zelená Hora v té době splňoval nejvyšší nároky na komfortní bydlení, protože Engelbertova matka Vilemína zde v letech 1868–1870 a 1886–1888 realizovala rozsáhlé stavební úpravy. Poslední adaptace (zámecká věž v letech 1902–1903) provedl již Engelbert jako samostatný majitel velkostatku. Hospodářská správa byla koncem 19. století přemístěna do budovy dvora Šternberk.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV.; Praha, 2000; s. 300 ISBN 80-85983-16-8 Jako majitel velkostatku Zelená hora značně ovlivňoval veřejný život v celém okolí Nepomuku, ale po provedení pozemkové reformy a zmenšení rozlohy velkostatku se nakonec rozhodl k jeho prodeji. V roce 1931 se majiteli velkostatku stali manželé Karel a Marie Plavcovi, Engelbert touto transakcí inkasoval 8 500 000 korun. Engelbert poté žil ve Vídni, kde měl k dispozici apartmán v Auersperském paláci v 8. vídeňském obvodu Josefstadt (Auerspergstraße 1).Gothaischer Hofkalender 1942; Gotha, 1942; s. 174 dostupné online

Zemřel 18. června 1942 na zámku Lúka u Piešťan a pochován byl v rodové hrobce v dnes již neexistujícím kostele sv. Anny v Markovicích.Pohřebiště rodu Auerspergů na webu royaltyguide.nl dostupné online

Rodina náhled|vlevo|Princezna Gabriela von Auersperg, rozená Hohenlohe-Langenburg (Wiener Salonblatt, 1884) náhled|vlevo|Engelbert Auersperg se synem Karlem (Sport und Salon, Vídeň, 1917) Od roku 1883 byl ženatý s princeznou Gabrielou von Hohenlohe-Langenburg (1862–1948), dcerou prince Ludwiga Hohenlohe-Langenburg (1823–1866), který padl za prusko-rakouské války v bitvě u Hradce Králové.Rodokmen rodu Hohenlohe-Langenburg na webu euweb.cz dostupné onlineBEČVÁŘ, Michal: Rodina Hohenlohe-Langenburg na Červeném Hrádku; Chomutov, 2011; s. 118 ISBN 978-80-260-0131-7 Sňatek se konal 27. srpna 1883 v domácí kapli Arcibiskupského paláce v Praze, církevní obřad celebroval pražský arcibiskup kardinál Bedřich ze Schwarzenbergu. Z rodiny Auerspergů byl nejvýznamnějším hostem kníže Karel Vilém (1814–1890) z vlašimské linie, v té době nejvyšší maršálek Českého království. Úkolu ženichovy družby se ujali hrabata František Clam-Gallas a Karel Buquoy.Wiener Salonblatt 2.9.1883; Vídeň, 1883; s. 4 dostupné online Gabriela byla v roce 1887 jmenována dámou Řádu hvězdového kříže a později získala i titul c. k. palácové dámy. Velmi si oblíbila Zelenou Horu a manželovi později zazlívala její prodej v roce 1931. Poté žili ve Vídni a na Slovensku, kde Engelbert zemřel za druhé světové války. Z manželství se narodily čtyři děti.Sport und Salon, 6.4.1907; Vídeň, 1907; s. 5, 7 dostupné online Gabriela všechny přežila, zemřela v Praze 2. září 1948 ve věku 85 let a jako poslední z rodiny Auerspergů byla pochována v rodinné hrobce v kostele sv. Anny v Markovicích.Kolektiv: Zámek Slatiňany, NPÚ Sychrov, 2015; s. 125 ISBN 978-80-905871-3-7

Děti 1. Vilemína (1884–1919), dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1907 Josef hrabě von Arco-Zinneberg (1881–1924) 2. Herward (1885–1918), duchovní, zemřel po dlouhé nemoci ve Vídni 3. Ludvík (1887–1915), c. k. nadporučík, padl za první světové války v Haliči 4. Karel (1892–1944), JUDr., c. k. major, zahynul za druhé světové války při náletu v Norimberku, ∞ 1918 Klementina hraběnka Mikes von Zabola (1897–1984)

Engelbertovým švagrem byl princ Gottfried Hohenlohe-Langenburg (1860–1933), majitel velkostatku Červený Hrádek v severních Čechách.

Odkazy Reference

Literatura POUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 43–69 (heslo Auersperg) ISBN 978-80-85955-39-2 Rodinný archiv Auerspergů Zelená Hora''; Státní oblastní archiv v Plzni, 2008; 34 s.

Externí odkazy Biografie Engelberta Auersperga

Kategorie:Auerspergové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Maltézští rytíři Kategorie:Narození 21. února Kategorie:Narození v roce 1859 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 18. července Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Muži