Salomon Müller (7. dubna 1804 Heidelberg – 29. prosince 1863 Freiburg im Breisgau) byl německý přírodovědec a zoolog.
Životopis Salomon Müller se narodil roku 1804 jako syn heidelberského sedláře a hostinského Johanna Gottlieba Müllera a Anny Elisabethy, rozené Helfrichové. Nedostalo se mu specializovaného biologického vzdělání, jen obecné školy. V roce 1823 však navštěvoval zoologické přednášky na univerzitě v Heidelbergu a bral také soukromé hodiny latiny. Během práce v rodinném hostinci se setkal se začínajícími přírodovědci a jeho budoucími velkými přáteli Heinrichem Boiem a Heinrichem Christianem Macklotem, jejichž rozhovor o exotických výzkumných cestách ho velmi upoutal. Vzhledem k tomu, že k jeho zálibám patřila i střelba a vycpávání ptáků, oba přírodovědci přesvědčili Coenraada Jacoba Temmincka, aby mladého Müllera zaměstnal jako sběratele a preparátora pro Natuurkundige Commissie voor Nederlandsch Indië (Přírodovědnou komisi pro Nizozemskou Východní Indii).
V prosinci 1825 tak Müller spolu s Boiem, Macklotem a nizozemským kreslířem Pieterem van Oortem utvořili vědeckou expedici na Jávu, kde měli navázat na práci předčasně zemřelých přírodovědců Heinricha Kuhla a Johana Coenraada van Hasselta. Získané vzorky putovaly do muzea v Leidenu. Müller na Jávě prováděl výzkum od 6. června 1826 až do roku 1828, znovu pak v roce 1831. Již v roce 1827 však skupina přišla o svého vedoucího Heinricha Boieho, jenž zemřel na horečnaté onemocnění.
Následné expedice zavedly Müllera v doprovodu Macklota, van Oorta, preparátora Gerrita van Raaltena (šlo o posledního přeživšího z první výzkumné skupiny vedené Heinrichem Kuhlem) a botanika Alexandera Zippelia na četné ostrovy Malajského souostroví. Müller v letech 1828 a 1829 prozkoumal jako člen posádky lodi Triton souostroví Moluky, jihozápadní pobřeží Nové Guineje a Timor. Na Timoru strávil téměř rok, během této doby však přišel hned o dva své společníky: Zippelius zemřel v roce 1828 a van Raalten v roce 1829.
V letech 1833 až 1835 se Müller spolu s van Oortem a botanikem Pieterem Willemem Korthalsem vydal na západní pobřeží ostrova Sumatra a částečně i do sumaterského vnitrozemí. Protože Macklota ubodali během povstání čínských dělníků na Jávě již v roce 1832, veškerá organizační činnost byla výhradně Müllerovou zásluhou. Poslední člen jeho výzkumné skupiny, van Oort, však v roce 1834 podlehl na Sumatře malárii.
V Evropě se Müller usadil v roce 1837 jako jeden z mála přeživších členů Přírodovědné komise. Přivezl s sebou bohatý materiál: jen pro Leidenské muzeum nasbíral 6 500 ptačích kožek, 700 koster, 150 hnízd a 400 vajec. Jeho sbírka dále zahrnovala četné savce, ryby, plazy a obojživelníky, stejně jako mnoho rostlin a minerálů. Stal se uznávaným přírodovědcem: od roku 1835 až do jejího rozpuštění v roce 1850 byl pověřen vedením Přírodovědné komise, v prosinci 1837 mu Filozofická fakulta Univerzity v Heidelbergu udělila v nepřítomnosti doktorát za jeho vědeckou činnost, konkrétně za práci Bemerkungen über die natürliche Beschaffenheit eines Teils der Westküste und des Binnenlands von Sumatra, mit Beobachtungen und Beschreibungen verschiedener dort und auf anderen Sunda-Inseln vorkommender Tiere. Získal také nizozemské občanství. Müller sám se později věnoval katalogizaci vědeckých sbírek a popsal řadu taxonů, včetně rodu psovité šelmy Otocyon, rodu stromových klokanů Dendrolagus nebo krokodýla tomistomy úzkohlavé. Dne 18. dubna 1850 se oženil s Amalií Wilhelmine Rummerovou a až do své smrti roku 1863 strávil v ústraní ve Freiburgu im Breisgau.
Reference
Kategorie:Němečtí přírodovědci Kategorie:Němečtí cestovatelé Kategorie:Narození 7. dubna Kategorie:Narození v roce 1804 Kategorie:Narození v Heidelbergu Kategorie:Úmrtí 29. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1863 Kategorie:Úmrtí ve Freiburgu im Breisgau Kategorie:Muži