Pavlínin dvůr (původně Terschův dvůr, někdy též Scholzův palác či Vila Aloise Scholze) je rozsáhlý čtyřkřídlý areál v Šumperku na Hlavní třídě č. 22, resp. ve Fialově ulici č. 1, který slouží jako sídlo Vlastivědného muzea v Šumperku. Objekt vznikl na počátku 19. století jako příměstský hospodářský statek a svou pozdější převažující podobu získal v letech 1875–1876, kdy byl vídeňským architektem Moritzem Hinträgerem přestavěn na honosný novorenesanční palác.
Areál s téměř čtvercovým půdorysem se nachází v sousedství sadů 1. máje, které vznikly propojením původního panského parku se zahradou vily Doris. Budova představuje významnou architektonickou památku města s řadou dochovaných uměleckořemeslných detailů a od roku 1964 je chráněna jako kulturní památka. V areálu jsou kromě muzejních expozic a výstavních síní umístěny také Galerie Šumperska, informační centrum a interaktivní expozice pro děti zvaná Muzejíčko.
Historie
Terschův dvůr (1815–1861) vlevo|náhled|Hlavní třída () ve Stabilním katastru z roku 1834. Vede z centra města na východ a při jejím konci je zřetelný obdélník Terschova dvora. Základy areálu položil v roce 1815 Franz Xaver Tersch (1765–1819), příslušník významné šumperské rodiny povýšené do šlechtického stavu s přízviskem von Chudwein. Existují však i domněnky, že hospodářství vzniklo již kolem roku 1786.HECLOVÁ (2020). Kapitola 3.1 Počátky výstavby dvoru a první majitelé. S. 4–6.
Původní Terschův dvůr měl půdorys obdélníku s vnitřním nádvořím a byl pravděpodobně zděný jen částečně. Jižní a nejspíše i západní křídlo tvořila jen soustava společně zastřešených dřevěných stodol, ve východním a severním křídle byly různé hospodářské provozy a stáje.
Franz Xaver usedlost vybudoval s cílem zjednodušit dodávky mléka do města, a proto statek původně postrádal obytné prostory. Ty nechal přistavět až jeho syn Franz Xaver Johann Tersch kolem roku 1830 v podobě klasicistního domu na severní straně areálu. V ose severního křídla byla vestavěna jednopatrová obytná budova s mansardovou střechou a pěti osami oken, zbytek severního křídla byl kolem poloviny století přestavěn na byty úředníků. V prostoru mezi dvorem a Hlavní třídou (dříve ) vznikla zahrada s pravidelným uspořádáním.
V roce 1861 byl Franz Tersch kvůli vysokým nákladům na modernizaci svého panství v Třemešku nucen šumperský statek prodat.
Scholzův palác (1861–1880) Novým majitelem se stal Alois Scholz (1821–1883), ředitel železáren rodiny Kleinů v Sobotíně. Další rozvoj areálu dvora se úzce pojí s nebývalým hospodářským rozmachem Šumperka v 19. století. Díky prudkému rozvoji textilního průmyslu se město stalo jedním z nejdynamičtějších středisek rakousko-uherské monarchie, což mu vyneslo přízvisko „Malá Vídeň“. Významným impulzem pro moderní urbanismus se stalo planýrování hradebních příkopů, na jejichž místě vznikly parky, a zejména přivedení železnice v roce 1871. vlevo|náhled|Návrh regulačního plánu s dominantním obdélníkem Terschova dvora (1872) V roce 1872 vypracovali pravděpodobně zaměstnanci městského stavebního úřadu ambiciózní regulační plán, který navrhl mřížovinu 27 stavebních bloků v prostoru mezi historickým jádrem města a novým nádražím. Někdejší Terschův dvůr, v té době obklopený polnostmi, byl do tohoto plánu organicky včleněn. Na jižní straně dvora bylo plánováno nové „Terschovo náměstí“, které se však nerealizovalo, neboť pozemky zůstaly součástí statku a byly později proměněny v soukromý park. náhled|Hinträgerův návrh na přestavbu dvora (1875) Scholz pak v letech 1875–1876 inicioval nejrozsáhlejší přestavbu dvora, při které se původní klasicistní dům proměnil v reprezentativní neorenesanční palác podle návrhu vídeňského architekta Moritze Hinträgera.HECLOVÁ (2020). Kapitola 3.2 Přestavba Pavlínina dvora a Moritz Hinträger. S 6–10. Moritz Hinträger (1831–1909) byl absolventem pražské polytechniky a vídeňské Akademie (žák Eduarda van der Nülla a Augusta Sicardsburga). Před osamostatněním v roce 1874 pracoval jako železniční architekt. Patřil k vyhledávaným projektantům německých průmyslových měst na Moravě a ve Slezsku, kde navrhoval školy, radnice (Krnov) i nájemní paláce. V Šumperku kromě Scholzova paláce navrhl také Seidlův palác a dívčí školu. Jeho styl se vyznačoval čistotou historizujících forem a harmonickými proporcemi.
Do stavby Terschova dvora, resp. Scholzova paláce architekt vložil středový rizalit s arkádovými lodžiemi, čímž jí vtiskl charakter moderního městského paláce v duchu francouzsky orientované neorenesance. I po této luxusní úpravě však areál nadále plnil hospodářskou funkci, což bylo v regionálním kontextu unikátní.
Rodina Chiari (1880–1945) Kolem roku 1880 zakoupil usedlost lékař a vlivný politik Karl Chiari (1849–1912). Potomek italské rodiny usedlé ve Vídni nechal palác pojmenovat po své manželce Paulině (rozené Zephyrescu) jako Pavlínin dvůr ( či ). Manželé se v Šumperku zapojili do veřejného života; Karl Chiari se stal významným podnikatelem v textilním průmyslu a později byl povýšen do šlechtického stavu. Pod jeho vedením areál prošel další modernizací, při níž byly v hospodářské části poprvé využity progresivní litinové konstrukce. V prvním desetiletí 20. století pak nechal Chiari k severnímu křídlu přistavět západní trakt s novou kuchyní a jídelnou. Tuto dostavbu provedl vídeňský secesní architekt Julius Mayreder s využitím moderní železobetonové technologie.
Proměnou prošlo i okolí paláce, kde byly původní užitkové zahrady přebudovány na rozsáhlý soukromý krajinářský park s tenisovým kurtem a skleníky. V roce 1899 nechal Chiari v severní části parku postavit architektem Wilhelmem Luxem další rezidenci, vilu Doris, určenou pro svého syna, hudebně nadaného Eduarda Chiariho. Celý areál byl v té době obehnán zdobným litinovým plotem. Posledním majitelem z této rodiny byl Manfred Chiari, který v paláci žil až do konce druhé světové války. V roce 1945 mu byl majetek na základě Benešových dekretů zkonfiskován a přešel do správy města.
Poválečný vývoj a Vlastivědné muzeum vlevo|náhled|Pavlínin dvůr na historické fotografii Město Šumperk zpočátku využívalo konfiskát pro různé dílny, sklady a jako stavební dvůr. Park byl 1. května 1948 otevřen veřejnosti pod názvem sady 1. máje. Nedostatečná údržba však vedla k takovému chátrání, že se v 60. letech uvažovalo o demolici zchátralých křídel.HECLOVÁ (2020). Kapitola 3.3 Pavlínin dvůr ve správě města. S. 10–12.
O záchranu areálu se zásadním způsobem zasloužilo Vlastivědné muzeum, které se do prostor postupně stěhovalo od 50. let. V roce 1966 muzejníci bez oficiálního schválení přebudovali bývalé stáje v západním křídle na velkorysou výstavní síň, čímž prokázali potenciál objektu pro kulturní účely. V 70. a 80. letech následovaly další rekonstrukce pro potřeby muzejních depozitářů, pracoven a koncertního zázemí.
V roce 1988 byl celý areál prohlášen kulturní památkou, což jej definitivně ochránilo před demolicí, i když v té době muselo ustoupit původní jižní křídlo stavbě nového Domu kultury. Zbořeno bylo v roce 1978 a Dům kultury postaven roku 1982. Po roce 1993 započala sjednocující úprava areálu. Komplexní obnova fasád do historické podoby byla dokončena v letech 2004–2008.
Popis
Urbanistické řešení náhled|Výrazný rizalit severního křídla zasazený do parku s kašnou Pavlínin dvůr tvoří uzavřený čtyřkřídlý areál s vnitřním nádvořím, situovaný v rozsáhlém krajinářském parku (sady 1. máje). Původně hospodářský objekt byl urbanisticky začleněn do regulačního plánu z roku 1872, který počítal s jeho dominantním postavením v centrální části nově budované čtvrti.
Okolní park, původně soukromá zahrada rodiny Chiari, byl v roce 1948 zpřístupněn veřejnosti. Park vyniká vzácnou flórou, jako je metasekvoj čínská nebo pavlovnie plstnatá. V jeho severní části před hlavním průčelím se nachází kruhová kašna. Ta byla původně osazena japonskou plastikou draka od Suzukiho Masajošiho (dnes v depozitáři Náprstkova muzea), kterou v roce 1956 nahradila socha výra od sochaře Chorého.HECLOVÁ (2020). Kapitola 5.2 Sady 1. máje. S. 19–21.
Exteriér Nejcennější částí areálu je severní křídlo, kterému dominuje dvoupatrová palácová fasáda v duchu francouzsky orientované neorenesance. Průčelí je členěno dvěma postranními rizality, mezi nimiž je v obou podlažích vložena lodžie s pěti arkádovými poli. Přízemí rizalitů i lodžie je zdobeno kvádrovou rustikou (bosáží). V arkádách přízemí jsou umístěny konzoly s putti držícími různé atributy (knihu, víno, kladivo).HECLOVÁ (2020). Kapitola 5.3 Exteriér Pavlínina dvoru. S. 22–25.
Patro severního křídla odděluje kordonová římsa a je bohatěji dekorováno korintskými sloupy mezi okny. Rizality v patře nesou balkony a jsou zakončeny zdobnými vikýři s bustami a erbovním znamením. Nad prostředním oknem levého rizalitu se vznášejí dva andělé držící kruhový portrét ženy. V nárožních výklencích se nacházejí sochy (např. postava dívky ve splývavém šatu) a sousoší (děti se psem, děti stloukající sud). Celý objekt kryje mansardová střecha s kruhovými vikýři.
Západní a východní křídlo jsou provedena v jednodušším stylu se světle béžovou fasádou. Západní křídlo nese stopy secesní modernizace Julia Mayredera, což se projevuje konvexně vykrojenou zdí a půlkruhovým portikem v místě napojení na severní trakt. Jižní křídlo je moderní dostavbou z 80. let 20. století, která nahradila původní hospodářské objekty, přičemž se svou hmotou snaží přizpůsobit zbytku areálu.
Interiér a nástropní malby Centrálním bodem dispozice severního křídla je průjezd s lodžií. Přízemí sloužilo původně jako zázemí pro personál (kuchyně, žehlírna, ložnice služebnictva) a apartmán pro hosty se zimní zahradou. První patro bylo vyhrazeno soukromí rodiny majitele a obsahovalo salóny a jídelny.HECLOVÁ (2020). Kapitola 5.4 Interiér Pavlínina dvoru. S. 25–28.
Mimořádnou uměleckou hodnotu mají nástropní malby v západním salónu a jídelně prvního patra, datované do 80. let 19. století. Jsou provedeny technikou al secco a zobrazují bohaté florální motivy a alegorické postavy na fabionech (pravděpodobně bohyně Ceres či Flóra). Součástí výzdoby jsou také putti v mandorlách personifikující malířství, hudbu a sochařství. Studie prokázaly, že autor maleb čerpal inspiraci z renesančních děl Raffaela Santiho (zejména z vatikánské fresky Spravedlnost).HECLOVÁ (2020). Kapitola 5.5 Nástropní malby v severním křídle. S. 28–29.
Památková ochrana Pavlínin dvůr je od 10. dubna 1964 chráněn jako kulturní památka, původně však jen jeho severní křídlo, od roku 1988 byla ochrana rozšířena na celý areál. Předmětem ochrany je navíc nejen samotný čtyřkřídlý areál s palácem, ale také přilehlý park sady 1. máje, ohradní zdi, brány, kašna se sochou výra a historické sochařské prvky v zahradě. Památková hodnota spočívá v unikátním spojení špičkové palácové architektury vídeňského historismu s hospodářským zázemím a v celkovém urbanistickém konceptu, který definuje podobu centra Šumperka.
Poznámky
Reference
Literatura
Externí odkazy
Pavlínin dvůr se sady 1. máje v Památkovém katalogu Národního památkového ústavu Pavlínin dvůr na webu Vlastivědného muzea Šumperk Pavlínin dvůr a rodina Chiari na webu Vlastivědného muzea Šumperk Pavlínin dvůr na webu města Šumperk Pavlínin dvůr na webu Informačního centra Šumperk Pavlínin dvůr na webu Po stopách Malé Vídně a Slezského Říma Vlastivědné muzeum v Šumperku – oficiální stránky instituce
Kategorie:Kulturní památky v Šumperku Kategorie:Novorenesanční paláce v Česku Kategorie:Klasicistní domy v Česku Kategorie:Domy v Šumperku