Prager Straße (doslova pražská ulice) je jedna ze známých ulic v německých Drážďanech, která spojuje místní hlavní nádraží se středem města, přesněji s náměstím Altmarkt. Vznikla původně v letech 1851 až 1853 v období rychlého růstu saské metropole během průmyslové revoluce. Svoji současnou podobu má jako pěší zóna z druhé poloviny 20. století, kdy byla obnovena po druhé světové válce. Třída je ukázkou modernistcké architektury bývalé NDR a je předmětem památkové ochrany.

Název Ulice je pojmenovaná po Praze, neboť směřuje podle staré komunikace, která vedla ze středu Drážďan dále na jih do Čech a do Prahy.

Popis Ulice má podobu pěší zóny o délce 700 m a šířce 60 metrů. Na svém jižním konci směřuje k uvedenému nádraží a na konci severním potom k ulici Dr.-Külz-Ring, tramvajové zastávce Prager Straße a ulici Seestraße. Orientovaná je severo-jižním směrem.

Umělecká díla Součástí třídy a její původní podoby byla i řada uměleckých děl. Jedná se např. o sochu Čtenářky od Johannese Peschela, mladého muže od Wilhelma Ladgrafa, dvě matky s dětmi (autor Karl Schönherr), zápasící chlapci od Siegfrieda Scheibera a socha od Constantina Meuniera zobrazující nosiče zavazadel.

Třída je nápadná také díky umělecky ztvárněným fontánám. Vodní plochy jsou orientovány v ose celé komunikace. Fontány mají podobu pampelišek (); z vodní plochy jsou umístěné na jednotlivých tyčích koule s trubkami, které rozstřikují vodu způsobem, který z dáli připomíná odkvetlé pampelišky.

Historie

Předválečná podoba vpravo|náhled|Trosky domů po bombardování Drážďan na Prager Straße. Ulice byla zbudována v letech 1851 až 1853 v místě původní silnice. Vznikla v trase přímého spojení mezi tehdejším Českým nádražím (dnešním drážďanským Hlavním nádražím) a středem města. Pro její výstavbu bylo nezbytné nicméně zbourat původní sklad vlny.

Postupně se Prager Straße vyvinula do podoby rušné třídy, k čemuž napomohla právě i přestavba nádraží v 90. letech 20. století. Sídlila zde řada obchodů, bankovní úředníci a obchodníci. Reprezentativní domy své doby představovaly např. Viktoriahaus nebo obchodní dům Residenz a budova hasičské pojišťovny. Stály zde také banky, ale také i kabarety.

V souvislosti s bombardováním města v závěru druhé světové války byla třída do velké míry zničena. Jedinou stavbu, která přečkala válku bez větších úhon, byl hotel Excelsior, který zde zůstal až do roku 1969. Přesto ale oblast nebyla vnímána jako kriticky zničená a tak v prvních poválečných letech šlo hlavní úsilí do obnovy jiných částí metropole, například do samotného historického jádra města, kde bylo rekonstruováno okolí Starého náměstí ().

Projekt a obnova Bylo jasné, že takto významný prostor v samotném srdci saské metropole nemůže zůstat ve zničené podobě příliš dlouho. Proto byla v roce 1962 vypsána soutěž na novou podobu této třídy. Diskuze se pohybovala mezi zcela novou podobou Prager Straße a mezi věrnou rekonstrukcí té původní. Bloková zástavba však byla odmítána oběma stranami, neboť v živé paměti ještě zůstalo bombardování a především velmi obtížný únik obyvatel zavalených a poškozených domů. Navíc bylo pro 60. léta typické modernistické město se samostatně stojícími bloky, což shrnul i generální tajemník SED Walter Ulbricht, který požadoval jménem komunistické strany město s menším počtem domů.

V roce 1962 vyhrálo soutěž trio architektů Peter Sniegon, Kurt Röthig a Hans Konrad.

Realizace vpravo|náhled|Podoba ulice v roce 1971. Jednotlivé pozemky okolo třídy byly vyvlastněny, což umožnilo v podstatě neomezené možnosti co do přípravy projektu. V roce 1965 byly zahájeny stavební práce (v únoru). Finální podoba počítala s městskou třídou inspirovanou rotterdamskou ulicí Lijnbaan. Měly zde stát především obchody, zábavní centra a hotely. Východně od ulice byla zřízena nová dopravní rušná třída (St. Petersburger Straße, dříve Leningrad Straße). Součástí ulice byla řada nových budov, jako např. hotel Bastei, obchodní dům Centrum (dokončený až v roce 1978), Interhotel Newa, Rundkino (dobudované v 70. letech 20. století) a další. Měl zde vzniknout také Dům učitelů, ten však nikdy nebyl zrealizován. Jednotlivé budovy měly v přízemí obchodní prostory, díky čemuž celá třída fungovala do velké míry jako nákupní galerie. Obytné bloky přiléhající ke třídě nabídly stovky bytů. Hlavní z nich, tzv. Wohnzeile (obytná alej) o délce překonávající 200 m, byl jednou z dominant nové podoby třídy. Jednalo se o nový typ panelového domu, který byl realizován poměrně rychle, technologie byla nicméně otestována na zkušební stavbě v Pirně.

Již zmíněný hotel Bastei byl jedním ze tří, které byly pojmenovány podle známých labských pískovců (Bastei, Königstein a Lilienstein). Na fasádě restauračního objektu spadajícího pod první z nich se nachází mozaika s názvem „Drážďany vítají své hosty“ (). Dnes se jedná o hotely Ibis. Obchodní dům Centrum, ve své době největší v NDR, byl dokončen jako jeden z posledních objektů třídy také proto, že se východněmeckému státu nedostávalo prostředků na jeho dostavbu. Po dlouhou dobu byl na ulici jen jako torzo.

Zásobování bylo realizováno prostřednictvím podzemních garáží a podzemních nákladních prostor, díky čemuž bylo možné pro automobilovou dopravu ulici uzavřít.

Třída byla díky blízkosti k nádraží a relativní dostupnosti zboží oblíbeným místem nákupů i pro Čechy, kteří sem dojížděli především z tehdejšího Severočeského kraje.

K celé ulici byl vypracován architektonický model, který byl v roce 2019 poprvé vystaven, a to v muzeu Platten-Museum v Drážďanech-Gorbicích.

V roce 1986 byl zastavěn prostor severovýchodně od třídy panelovými domy typu WBS 70. Do roku 1990 však nebyly zrealizovány všechny zamýšlené stavby; bloky A a B již v okamžiku znovusjednocení Německa sice stály, namísto bloku C ale byl postaven nakonec blok kancelářských budov. Při té příležitosti byly zbourány základy nerealizovaného Domu učitelů. Severní i jižní konec třídy ale nebyly ani v této době, více než 20 let po dokončení hlavních objektů, ještě uzavřeny.

Prager Straße po sjednocení vpravo|náhled|Jižní část ulice v roce 2008. Dne 8. října 1989 byla na Prager Straße během demonstrací proti tehdejšímu režimu založena Skupina 20. Tuto událost dnes připomíná pamětní deska a nápis vložený do dlažby v zemi.

Na počátku 90. let 20. století byla třída prohlášena za památkově chráněný objekt. Padlo také rozhodnutí o nejmenší přípustné šířce komunikace, která nesměla v nedostavěných oblastech klesnout pod 18 m. Tím se mělo zabránit tomu, aby soukromí developeři ve snaze o maximalizaci podlahové plochy ulici neúměrně zúžili (k čemuž nicméně do jisté míry na severním i jižním konci došlo). V roce 2002 byla v rámci povodně zcela zaplavena Labem.

Kdysi výstavní třída NDR po více než 30 letech a poničení vodou vyžadovala velmi nákladnou obnovu. Proto bylo o rekonstrukci i rozhodnuto. Zahájena byla v prosinci 2004. Nejprve byly opraveny fontány, kompletně vyměněna a přepracována dlažba a také vysázeny nové stromy. Vlastník obchodního domu Centrum (společnost Karstadt) se rozhodl o demolici původního objektu, což sice vyvolalo celospolečenskou diskuzi, nezastavilo to ale jednotlivé práce. Odstraněny byly typické obklady, které měli místní obyvatelé s lokalitou velmi dobře spojeny. Namísto původní stavby zde vznikl nakonec jiný obchodní dům, tentokrát s názvem Galerie. Komerční prostory na třídě doplnily i nové objekty na samotném jižním okraji, kdy vznikl tzv. Hrot Prager Straße (). Dobudován byl v roce 2006.

Naproti tomu se nacházel rovněž volný prostor, tzv. Vídeňská díra, která byla zastavěna až roku 2016. Název měla podle Vídeňského náměstí, které bylo otevřeným prostorem mezi dokončenou částí Prager Straße a nádražím.

Doprava Ulice není přístupná pro automobilovou ani veřejnou dopravu, je určena jen pěším. Na severní straně se nicméně nachází tramvajová zastávka s názvem Prager Straße, která slouží i autobusům.

Reference

Kategorie:Ulice v Drážďanech