Lelio hrabě Spannocchi (3. srpna 1868 Terezín – 7. března 1946 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a diplomat. Jako absolvent vojenských škol sloužil v c. k. armádě od roku 1890 a ve funkci štábního důstojníka vystřídal působení u různých posádek v celé monarchii. V letech 1907–1911 byl vojenským atašé v Rusku a stal se mimo jiné pobočníkem císaře Františka Josefa. Z diplomatických služeb byl propuštěn vlivem Alfreda Redla, na jehož špionážní aktivity chtěl upozornit. Za první světové války byl velitelem vyšších jednotek jezdectva na východní frontě a v roce 1917 dosáhl hodnosti generálmajora. Na konci války byl zplnomocněncem vrchního velení c. k. armády v Kyjevě, po roce 1918 byl penzionován.
Životopis náhled|vlevo|Plukovník Lelio Spannocchi (Wiener Salonblatt, 1916) Pocházel ze staré šlechtické rodiny z Toskánska, předkové se později usadili v Rakousku. V rodině byla tradiční služba v armádě, byl vnukem generála Petera Leopolda Spannocchiho (1788-1867),Peter Leopold Spannocchi in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online narodil se v Terezíně jako starší syn c. k. komořího a podplukovníka Julia Spannocchiho (1830–1905).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1875; Gotha, 1875; s. 839 dostupné onlineNekrolog Julia Spannocchiho in: Wiener Salonblatt, 23.12.1905, Vídeň, 1905; s. 15 dostupné online Podle služebního zařazení svého otce strávil dětství mimo jiné v Praze nebo v Aradu v Sedmihradsku. Studoval na Tereiánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (1887–1890)SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 128 dostupné online a v roce 1890 vstoupil do armády jako poručík u 7. hulánského pluku ve Lvově.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 583, 675 dostupné online Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.K. Kriegsschule) ve Vídni (1894–1896)Die K. Und K. Kriegsschule 1852-1902; Vídeň, 1903; s. 171 dostupné online a v hodnosti nadporučíka se stal členem sboru důstojníků generálního štábu. Znovu sloužil u 7. hulánského pluku umístěného nově v BerežanechSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1895; Vídeň, 1895; s. 682, 937 dostupné online Následně byl přidělen ke štábu 14. jezdecké brigády v ŘešověSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 198 dostupné online, později byl štábním důstojníkem jezdecké divize ve Vídni.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1901; Vídeň, 1900; s. 205 dostupné online Mezitím byl povýšen na kapitána (1898) a od roku 1902 byl přidělen ke štábu 12. armádního sboru v Sibiu.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1905; Vídeň, 1904; s. 138, 205 dostupné online
náhled|vlevo|Generálmajor Lelio Spannocchi (1917) V letech 1907–1911 působil jako vojenský atašé na rakousko-uherském velvyslanectví v Petrohradě, kde navázal prospěšné kontakty s ruským armádním velením.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie 1908; Vídeň, 1907; s. 264 dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1908; Gotha, 1907; s. 850 dostupné onlineJahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1910; Vídeň, 1910; s. 53 dostupné online V roce 1908 získal hodnost majoraSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 99, 221 dostupné online a byl jmenován také jedním z císařských pobočníků.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1908; s. 35 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1910; Vídeň, 1909; s. 101 dostupné online Díky svým kontaktům v Petrohradě přispěl odhalil špionážní aktivity Alfreda Redla, než však stačil informovat nadřízené orgány, na Redlův zásah byl sám z Ruska odvolán a opustil diplomatické služby. V aktivní vojenské službě se vrátil k 7. hulánskému pluku ve Stockerau v hodnosti podplukovníka (1911).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1912; Gotha, 1912; s. 890 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1912; Vídeň, 1912; s. 716 dostupné online a v roce 1914 byl v hodnosti plukovníka jmenován velitelem 13. hulánského pluku umístěného v Zoločivi ve východní Haliči.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 633, 746 dostupné onlineVelitelé pluků c. k. armády 1900–1914 dostupné online
Na začátku první světové války byl se svým plukem povolán na východní frontu a úspěšně bojoval v Haliči.Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 23 dostupné online V roce 1916 byl jmenován velitelem 21. brigády jezdectvaGenerale und Obersten (k. u. k. Heer) 1916; Vídeň, 1916; s. 21 dostupné onlineWiener Salonblatt 27.5.1916; Vídeň, 1916; s. 6, 9 dostupné online a k datu 1. listopadu 1917 získal hodnost generálmajora.Generale und Obersten (k. u. k. Heer) 1917; Vídeň, 1917; s. 21 dostupné online Od listopadu 1917 byl provizorním velitelem 4. divize jezdectva. V závěru války působil jako zplnomocněnec vrchního velení c. k. armády v Kyjevě, odkud řídil evakuaci rakousko-uherských jednotek z Ukrajiny.Generale und Obersten (k. u. k. Heer) 1918; Vídeň, 1918; s. 14 dostupné online
Po zániku monarchie byl ke dni 1. února 1919 byl v armádě penzionovánSCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 176 dostupné online a žil poté ve Vídni. Ve veřejném životě zůstal nadále aktivní a v letech 1927–1931 byl prezidentem Vídeňské jezdecké společnosti. Uplatnil se též jako spisovatel a publicista. V Rakouském státním archivu jsou uloženy jeho osobní archiválie důležité k tématu vztahů Rakouska-Uherska a Ruska před první světovou válkou. Jeho bydlištěm byl dům na náměstí dům na náměstí Suttnerplatz 8 ve čtvrtém vídeňském obvoduAdolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1920; Vídeň, 1920; s. 1287 dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1941; Gotha, 1940; s. 469 dostupné online (za druhé světové války pod názvem Anton Lehner Platz 8).Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1942; Vídeň, 1942; s. 1157 dostupné online Zemřel 7. března 1946 ve věku 77 let.
Rodina Ve Vídni se v roce 1918 oženil s ruskou emigrantkou Verou Timofejevnou Dolmatovskou (1885–1948), manželství zůstalo bezdětné.
Lelio měl dva sourozence, starší sestra Julie (1865–1942) byla čestnou dámou Ústavu šlechtičen v Brně a žila ve Štýrském Hradci. Mladší bratr Anton (1869–1949) sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti plukovníka, kromě toho byl nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Alice Toskánské.Schematismus der generale und obersten der K.U.K. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 131 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 45 dostupné online V Antonově potomstvu se rodina uplatnila i v dalším období, syn Lelio (1911–1986) byl politikem a v letech 1973–1979 místopředsedou hornorakouského zemského sněmu.JUDr. Lelio Spannocchi na webu Rakouského parlamentu dostupné online Mladší syn Emil (1916–1992) byl generálem rakouské armády.Emil Spannocchi in: Deutsche Biographie dostupné online
Tituly a ocenění Do zrušení šlechty v roce 1919 užíval titul hraběte, který rodina získala v Rakouském císařství v roce 1846.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1859; Gotha, 1858; s. 800–802 dostupné online Během služby v armádě se stal nositelem několika vyznamenání.STEINER, Jörg, C.: Schematismus der generale und obersten der K.U.K. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 49 dostupné online
60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1911) 60x60pixelů Mobilizační kříž (1913) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1914) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou dekorací 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1916) 60x60pixelů Bronzová vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1916) 60x60pixelů Karlův vojenský kříž (1917) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1918)
Odkazy
Reference
Externí odkazy Lelio Spannocchi in: Österreichisches Biographisches Lexikon Profesní biografie Lelia Spannocchiho na webu Rakouského státního archivu
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Karlova vojenského kříže Kategorie:Narození 3. srpna Kategorie:Narození v roce 1868 Kategorie:Narození v Terezíně Kategorie:Úmrtí 7. března Kategorie:Úmrtí v roce 1946 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži