Horizont očekávání () je termín, který je základním prvkem teorie recepce německého akademika Hanse Roberta Jausse. Tento koncept je součástí jeho teorie literárních dějin, spočívající v záměru minimalizovat propast mezi literárními a historickými školami, které dříve čtenáře odsouvaly pouze do vedlejší role v interpretaci literatury.Jauss, Hans Robert; Elizabeth Benzinger (1970). "Literary History as a Challenge to Literary Theory". New Literary History. 2 (1): 7–37. [cit. 2026-01-19]. (anglicky) Jedná se tedy o strukturu, pomocí které člověk chápe, dekóduje a hodnotí jakýkoli text. Vše na základě kulturních kódů a konvencí specifických pro jeho historickou dobu. Tyto horizonty jsou proto historicky flexibilní, což znamená, že čtenáři mohou interpretovat a hodnotit text odlišně od předchozí generace.

Horizont očekávání lze tedy chápat jako soubor pravidel a zkušeností, které čtenář využívá, když se snaží pochopit a ohodnotit umělecké dílo. Protože je každý čtenář ovlivněn svou dobou a kulturou, horizont očekávání mu napovídá, co je v daném čase považováno za moderní a originální, a co už je zastaralé.MÜLLER, Richard a ŠIDÁK, Pavel (ed.). Slovník novější literární teorie: glosář pojmů. Literární řada. Praha: Academia, 2012. . Dostupné online z: https://edicee.ucl.cas.cz/images/data/prirucky/obsah/Slovn%C3%ADk%20nov%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD%20liter%C3%A1rn%C3%AD%20teorie/F-H.pdf

Vznik pojmu náhled|První vydání značně rozšířené přednášky H. R. Jausse Dějiny literatury jako výzva literární vědě (1967) Jauss nepředstavil pojem jako zcela nový koncept, ale navázal na tradici fenomenologie a hermeneutiky. Z fenomenologie Edmunda Husserla pochází myšlenka, že každý člověk vnímá svět skrze svůj vlastní „horizont“ zkušeností. Velký vliv měl na Jausse jeho učitel Hans-Georg Gadamer, který v díle Pravda a metoda (1960) pracoval s pojmem „splývání horizontů“ (Horizontverschmelzung). Podle Gadamera dochází při porozumění textu k setkání horizontu minulosti (autora) a horizontu přítomnosti (čtenáře). Jauss tento filozofický princip přenesl konkrétně do literární vědy, aby vysvětlil, jak se mění chápání literárních děl v průběhu dějin.HUSSERL, Edmund a KUBA, Oldřich. Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie: úvod do fenomenologické filosofie. 1. vyd. Praha: Academia, 1972.

Termín byl poprvé komplexně definován a představen v Jaussově úvodní přednášce při pobytu na univerzitě v Kostnici v roce 1967. Přednáška nesla název Dějiny literatury jako výzva literární vědě (Literaturgeschichte als Provokation der Literaturwissenschaft). Jauss v ní kritizoval dosavadní přístupy k literárním dějinám, které se soustředily pouze na autory a chronologii děl. Navrhl nový přístup založený právě na horizontu očekávání čtenářů. Tato přednáška je dnes považována za zakládající manifest recepční estetiky a odstartovala rozkvět tzv. Kostnické školy.

Složky horizontu očekávání Vnitroliterární rovina zahrnuje čtenářovu znalost literárního systému a jeho pravidel. Čtenář přistupuje k dílu s určitým očekáváním, které vychází z jeho povědomí o žánrech, uměleckém stylu a dobových literárních konvencích. Důležitou roli zde hraje také zkušenost s dřívějšími texty. Díky ní může čtenář rozpoznat narážky nebo odkazy na jiná díla.

Mimoliterární rovina naopak odráží čtenářovu osobní identitu a jeho zakotvení v reálném světě. Do interpretace se promítá sociální zkušenost čtenáře, jeho morální kodexy, politické názory i kulturní postoje. Tato rovina určuje, jakým způsobem čtenář vztahuje fikční svět k vlastní realitě.

Vzájemný vztah mezi textem a tímto horizontem vysvětluje proměnlivost literárního hodnocení v čase. Pokud nové dílo stávající horizont očekávání narušuje, vzniká estetická distance. Ta čtenáře nutí k přehodnocení jeho dosavadních postojů a vede k vývoji uměleckého vnímání.

Fungování v procesu recepce Proces čtenářské recepce je založen na neustálém poměřování textu s existujícím horizontem očekávání, což vede k různým estetickým účinkům. Pokud literární dílo přesně odpovídá předpokladům čtenáře, dochází k úplnému naplnění horizontu. Tento jev je typický pro populární nebo zábavnou literaturu. Ta čtenáře nepřekvapuje. Naopak potvrzuje jeho vidění světa a poskytuje mu očekávané uspokojení, aniž by vyžadovala změnu jeho postojů.

Zásadním pojmem pro určení umělecké kvality je pak estetická distance, která vyjadřuje míru odlišnosti mezi čtenářovým očekáváním a novostí konkrétního díla. Čím je tato vzdálenost větší, tím více dílo čtenáře šokuje, provokuje a nutí k hlubšímu zamyšlení. Hans Robert Jauss to považuje za projev vysoké umělecké hodnoty. Takové dílo odmítá zažité konvence a nabízí nové způsoby vnímání reality.

Celý proces vrcholí proměnou horizontu, kdy četba inovativního textu zpětně ovlivňuje čtenářovu zkušenost. Jakmile čtenář přijme nové umělecké postupy, jeho původní horizont se rozšiřuje a transformuje. Tato proměna následně určuje, s jakými očekáváními bude čtenář přistupovat k jakémukoliv dalšímu literárnímu dílu v budoucnu.

Odkazy

Reference

Literatura ČERVENKA, Miroslav, FÜHRMANN VÍZDALOVÁ, Ivana a SEDMIDUBSKÝ, Miloš. Čtenář jako výzva: výbor z prací kostnické školy recepční estetiky. 2001. . GADAMER, Hans-Georg. Pravda a metoda: Nárys filosofické hermeneutiky. 2010. .

Externí odkazy

Článek o Jaussových teoriích (anglicky) Článek o H. R. Jaussovi (anglicky) Článek o E. Husserlovi Článek o H.-G. Gadamerovi (anglicky)

Kategorie:Literární věda Kategorie:Literární teorie