Zvířecí pohádka nebo pohádka o zvířatech, je útvar lidové slovesnosti, jeden ze žánrů pohádky, pro který je typické, že jejich jednajícími postavami jsou zvířata. Ta sice mluví a jednají jako lidé, ale stále si zachovávají vlastní svět a typický způsob života. Na místo zvířat mohou být jejich hlavními postavami také neživé objekty (slunce, hora) či personifikace částí lidské těla (končetiny, pohlavní orgány). V tomto typu pohádek mohou vystupovat i lidé, ale jen jako vedlejší postavy, zpravidla záporné. Oproti bajkám nemají mravní, didaktický charakter; bajka má také méně lidový charakter. Typickým příkladem českých zvířecích pohádek jsou O vlku a kůzlatech, O vráně a lišce nebo Zvířátka nocují.Lidové zvířecí pohádky se zpravidla odehrávají v nekonkrétním prostředí, pohádka Zvířátka nocují se ale objevuje v obecném povědomí ve dvou verzích s konkrétním zasazením, první jsou Brémští muzikanti bratří Grimmů, druhou Zvířátka a Petrovští Václava Tilleho. Mezi zvířecí a zároveň kumulativní pohádky patří O kohoutkovi a slepičce. V klasifikaci Aarne-Thompson-Uther náleží zvířecí pohádky k typům 1 až 299.
V 19. století a na počátku 20. století byly zvířecí pohádky chápány jako dědictví nejdávnější minulosti, spojené s pravěkými totemistickými představami, a v modifikované podobě byla tato hypotéza i oficiálním výkladem v socialistickém Československu. Jaroslav Otčenášek oproti tomu vidí jejich původ ve starověkých bajkách a jejich formování klade až do raného novověku.
Odkazy
Poznámky
Reference
Kategorie:Pohádky Kategorie:Fiktivní živočichové