Bedřich Spurný (22. května 1875 Beroun – 20. prosince 1933 Praha) byl koncertní podnikatel, v dobové terminologii impresário.

Mládí Narodil se do rodiny Josefa Spurného, nadšeného sokola, přítele Miroslava Tyrše. Jeho sestrou byla pěvkyně Otýlie Spurná, pozdější manželka Rudolfa Deyla.

Studia Po složení maturitní zkoušky se Bedřich Spurný přihlásil ke studiu na lékařské fakultě. Už jako student medicíny (MUC) projevoval organizační talent, když spolupořádal ples Spolku českých mediků. Byl ve výboru Husova fondu, který podporoval nemajetné studující českých vysokých škol v Praze. Provozoval amatérské divadlo, na které rád vzpomínal.

Znal se Emanuelem Janem Kittlem, nakladatelem a mecenášem umění. Jeho dceru Emu, později známou jako Destinnovou, zachránil 4. dubna 1899 před sebevraždou z nešťastné lásky.

Zaměstnání Bedřich Spurný měl výjimečnou schopnost osvojovat si jazyky. Svou znalost uplatnil v překladatelské činnosti; z francouzštiny přeložil romány:

Paměti milostnice, Emma Lyonna, La San Felice Alexandra Dumase Tajemný zločin Henryho Gréville Hrůza Maurice Levela

Pracoval jako redaktor Českého denníku, Hlasu národa a Nové doby v Plzni, napsal několik fejetonů pro Národní listy.

Impresário Bedřich Spurný připravil na měsíc březen 1917 jubilejní koncerty na počest 40 let umělecké činnosti Františka Ondříčka. Další koncerty byly provedeny v květnu 1919, po úrazu Františka Ondříčka mohly pokračovat až v říjnu 1919. S italským partnerem dojednal koncerty na leden 1920 v Itálii Bedřich Spurný založil uměleckou agenturu Mezinárodní koncertní ředitelství.

Česká filharmonie V roce 1914 podnikl Bedřich Spurný koncertní turné s Českou filharmonií po českých městech. Ve dnech 6. a 7. února 1917 provedla Česká filharmonie v Plzni tři koncerty Antonína Dvořáka. V dubnu roku 1917 podepsal , jako majitel „koncertního ředitelství", smlouvu s Českou filharmonií o zastupování tohoto uměleckého tělesa. Na květen 1917 dojednal koncertní turné po českých zemích. Jako šéf zastupující umělecké agentury vyjednal České filharmonii turné po Jugoslávii a Itálii v dubnu a květnu roku 1922. Šéfdirigent Václav Talich zařadil na program díla, která nebyla podle místních pořadatelů divácky přitažlivá. Program se musel upravovat, i když byl předem odsouhlasen. Václav Talich ve svých pamětech připomínal, že k finančnímu neúspěchu přispěla nedorozumění s Bedřichem Spurným. Finanční ztráta byla vyčíslena ve výši 185 tisíc Kč. Česká filharmonie obdržela státní dotaci, v předešlém roce ji nebyla poskytnuta kvůli konkurenčnímu boji s filharmonií Vladislava V. Šaka. Bedřichu Spurnému podíl na ztrátě zůstal.

Ředitelství České filharmonie se distancovalo od soukromého koncertu Bedřicha Spurného, na kterém filharmonie hrála pouze jako nájemní orchestr. Česká filharmonie se vymezila také proto, že si zřídila vlastní koncertní ředitelství, se záměrem nezávislosti na jiných koncertních ředitelích.

Národní divadlo Bedřich Spurný zprostředkovával opeře Národního divadla pohostinské hry zahraničních pěvců, dirigentů a skladatelů, zvláště francouzských. Byly to například pohostinské hry Fany Malmory - Marseillacové, členky Schoale cantorum. Pro balet Národního divadla vyjednával angažmá baletky Jelizavety Nikolské.

Lucerna Bedřich Spurný byl iniciátor stavby paláce Lucerna, když se ukázalo, že na dotyčném pozemku byla stavba zimního stadionu technicky neproveditelná. Získáním Vácslava Havla pro realizaci koncertního sálu profitoval nejen Bedřich Spurný, ale česká kulturní veřejnost. Mimo Emu Destinnovou mohlo české publikum slyšet Enrica Carusa, Jarmilu Novotnou nebo Karla Buriana. Dne 31. prosince 1922 byl Bedřich Spurný zatčen policií pro nesrovnalosti v prodeji vstupenek na silvestrovskou zábavu ve velkém sále Lucerny. Hněv návštěvníků vyvolala skutečnost, že některá místa byla v předprodeji prodána více hostům. Situace byla uklidněna po zásahu policie a majitele Lucerny Miloše Havla ve 23:00 hodin.

Soudní spory Byť Spurného pojilo s rodinou Emy Destinnové přátelství, došlo mezi ním a Destinnovou k soudnímu sporu. Po jejím nenadálém úmrtí na konci roku 1930 ji uspořádal pietní koncert ve Smetanově síni.

Bedřich Spurný žaloval Oskara Nedbala a Jaroslava Kvapila kvůli nezaplacené provizi ze zájezdu bratislavské opery do Španělska.

K aktivitám na poli umění a zábavy přibylo i organizování populárně vědeckých přednášek. Cyklus přednášek Františka Běhounka měl soudní dohru. Bedřich Spurný byl ve sporu v roli svědka.

Jako žalující vystupoval Bedřich Spurný v soudním sporu s vídeňskými podnikateli po finančně neúspěšných představeních hry Mirakel.

Bedřich Spurný žaloval dirigenta Arthura Toscaniniho.

Vyznamenání Bedřich Spurný byl jmenován francouzskou vládou důstojníkem francouzské akademie. V té době žil na Královských Vinohradech, třída maršála Foche 22.(Praha II. Vodičkova 44)

Nemoc Bedřich Spurný bojoval čtyři roky s nemocí. V říjnu roku 1933 se přestěhoval na Žižkov, ulice Karlova 65. V pouhých 58 letech umírá v Masarykových domovech. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Zanechal po sobě dceru a dva syny.

Reference

Kategorie:Hudební manažeři Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští překladatelé z francouzštiny Kategorie:Narození 22. května Kategorie:Narození v roce 1875 Kategorie:Narození v Berouně Kategorie:Úmrtí 20. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1933 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži