Heinrich hrabě von Rottermund (18. století – 5. ledna 1815) byl vojenský důstojník ve službách Rakouského císařství v období francouzských revolučních a napoleonských válek. Z jeho života není známo mnoho. Účastnil se slavkovského tažení roku 1805 i dunajského tažení roku 1809.

Život a kariéra Pocházel z rodiny Rottermundů, polského šlechtického rodu původem z Čech, který se rozšířil zejména v Haliči a Volyni a sloužil v Rakousku, Rusku i Belgii. Heinrich patřil k hraběcí linii tohoto rodu. Je o něm známo, že sloužil jako poručík Arcier-Leibgarde, císařské čestné tělesné stráže, v armádě měl však vyšší hodnost plukovníka.Militär Almanach 13.; Vídeň, 1802; s. 134 dostupné online Dne 20. dubna 1804 byl povýšen do hodnosti generálmajora se zpětným uznáním seniority k 17. prosinci 1802.

V roce 1802 se oženil s Antonií von Belrupt-Tissac (* 1773).

V roce 1805 se zúčastnil války třetí protifrancouzské koalice, na konci listopadu při velkém přeskupení rusko-rakouských sil u Olomouce mu bylo svěřeno velení jedné z rakouských brigád ve smíšené 4. koloně generálporučíka Miloradoviče a hraběte Kolowrata. Jednotka sestávala z celého řadového pěšího pluku č. 23 Salzburg (arcivévody Ferdinanda, kurfiřta z Würzburgu) a záložních šestých fizilírských praporů od řadových pěších pluků č. 20 Kaunitz-Rietberg a č. 24 Auersperg.V bitvě u Slavkova 2. prosince 1805 byl se svojí brigádou a celou 4. kolonou nasazen v centrální části bojistě a měl za úkol s celou kolonou sestoupit z Prateckého návrší do údolí Zlatého potoka ke Kobylnicím a obsadit Šlapanice. Zaskočil je však útok francouzského Soultova sboru při tzv. „lvím skoku“. Prvosledové ruské jednotky 4. kolony zčásti ve zmatku prchly a Rottermundova brigáda spolu s brigádou generálmajora Jirčíka je musely zastoupit a čelit nepřátelskému náporu v okolí Prace a na Starých vinohradech. Čelo sestavy představoval zkušený 23. pluk s plukovníkem Sterndahlem v čele, druhé linii sestávající z čerstvých rekrutů záložních praporů velel sám Rottermund a třetí linii, která postupovala na Pratecký kopec k podpoře tamních ruských jednotek, velel Jirčík.

Historik Sáček zmiňuje Rottermundovu pasivní roli a připisuje ji přinejmenším zčásti absenci jeho bojových zkušeností. Ve velící pozici se dle něj ocitl „spíše náhodou v důsledku neúspěšného průběhu celého vojenského tažení“, navíc podle Kolowratova hlášení o bitvě zajišťoval koordinaci bránících se jednotek generální ubytovatel Weyrother, který byl autorem původního bitevního plánu a v průběhu bojů byl přítomen u čtvrté kolony. Jak Sáček připomíná, veškeré rakouské plukovní dějiny jakékoli zmínky o velitelských aktivitách generála Rottermunda postrádají. Spojenecké síly na Starých vinohradech nakonec náporu neodolaly, byly nuceny ustoupit směrem k východu a opustit bojiště.

V roce 1809 se Rottermund účastnil dunajského tažení v rámci války páté koalice. Zprvu velel brigádě dragounů v 1. záložním sboru Jana Lichtenštejna, po vypuknutí nepřátelských akcí v dubnu 1809 se posléze se svojí brigádou, zahrnující dragounské pluky č. 1 arcivévody Jana (Erzherzog Johann) a č. 6 hraběte Riesche (dříve Melasův), připojil ke 2. sboru polního maršálka hraběte Kolowrata. Ještě předtím se však v květnu 1809 pod Kienmayerovým velením zúčastnil bitvy u Aspern-Esslingu. Po ní se 24. května téhož roku dočkal povýšení do hodnosti polního podmaršálka.

Zemřel 5. ledna 1815.

Reference

Externí odkazy Rottermund, Heinrich Graf von na webu The Napoleon Series

Kategorie:Rakouští válečníci Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Účastníci bitvy u Slavkova Kategorie:Narození v 18. století Kategorie:Úmrtí v roce 1815 Kategorie:Úmrtí 5. ledna Kategorie:Muži